Renáta (44): Každý rok na Dušičky chodím na matčin hrob. Letos jsem tam zažila něco neobvyklého

Renáta (44): Každý rok na Dušičky chodím na matčin hrob. Letos jsem tam zažila něco neobvyklého
Zdroj: Freepik

I když paní Renáta neměla se svojí matkou dobrý vztah, pravidelně jí na Dušičky chodí na hrob. Letos to byly čtyři roky, co umřela. Renáta opět chtěla zapálit svíčku, pomodlit se a dopřát matčině duši klid. Stalo se ale něco neobvyklého.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 03. 11. 2022 19:00

Co mi zemřela máma, nevynechala jsem žádné Dušičky k návštěvě jejího hrobu. Vždy jdu nejprve do kostela, abych pro její duši získala odpustek. Máma totiž nebyla zrovna dobrý člověk.

Na matčin hrob chodím jenom na Dušičky

Byla hodně přísná, až bych řekla zlá. Ke mně ani k mým sourozencům se nechovala tak, jak by měla. Uměla jenom brát, ale málokdy dávat. Táta vedle ní roky trpěl vlastně jen kvůli nám. Když už jsme byly se sestrami dost velké na to, abychom pochopily rozvod rodičů, došlo na něj. Táta začal znovu žít a máma postupně chřadla.

Nejprve přišla o práci a posléze začala hodně pít. Pro nás nikdy neměla milého slova nebo pohlazení. Když se mi narodily děti, ani ji pořádně nezajímaly. Častokrát jsem si říkala, jak může být někdo tak chladný a bez lásky. I přes nepochopitelnou nenávist, kterou ke mně máma cítila, jsem ji měla ráda.

Když před čtyřmi lety zemřela, mimo bolest jsem cítila i úlevu. Těžko se to vysvětluje, ale je to tak. Vzhledem k tomu, že byla pohřbena v rodném městě, které od nás leží přes 100 km, na hrob jí chodíme jednou ročně. A to právě na Dušičky. Vždy navštívím místní kostel, abych pro mámu získala odpustek, a pak jdu na hřbitov.

Plamen svíčky zčernal a poté zhasnul

Myslím si, že její duše by si zasloužila klid. Když už neměla máma dobrý život, mohla by alespoň po smrti spočinout v míru. Dušičky jsou pro mě svátkem, který uznávám a plně ctím. Za poslední čtyři roky jsem návštěvu hřbitova, kde máma leží, nikdy nevynechala. Ovšem letos se stalo něco, co mi vrtá hlavou.

S manželem jsme se vydali na hřbitov, já koupila svíčky a nějaké květiny. Richard čekal před branou, zatímco jsem šla k hrobu. Když jsem zapálila první svíčku, plamen zčernal a záhy zhasnul. Znovu jsem tedy zapálila knot a opatrně položila svíčku na desku. Situace se ještě několikrát opakovala. Došla jsem za manželem, aby mi dal zbytek svíček.

Každá se chovala stejně. Nedávalo to smysl. Náhoda, že by byly všechny vadné? Pán, který stál u vedlejšího hrobu, mi nabídl, že svíčku zkusí zapálit sám. Dokud ji měl v rukách, hořela normálně. Zkusil ji tedy položit na hrob, ke kterému přišel, a svíčka dále plála. Jakmile jsme ji ale přesunuli na matčin hrob, opět plamen podivně zčernal a zhasnul. Udělaly to i všechny zbývající svíčky.

Máma se mi snaží něco říct

,,Myslím, že ten, za kým jste dnes přišla, se vám snaží něco říct,“ pošeptal mi neznámý muž. Poklekla jsem k hrobu a tiše pronesla: ,,Mami, co se mi snažíš říct?“ Vzhledem k tomu, že jsem dlouho nešla, dorazil za mnou manžel. Řekla jsem mu, co se stalo, a on navrhl, abychom zajeli koupit nové svíčky.

Vzala jsem jich pro jistotu deset. Ani jedna nevydržela hořet. Nechápu, co to znamená. Co se mi snaží máma říct? Nikdy předtím se to nestalo. Je to nějak spojené s její duší? Mám v plánu si dojít ke zpovědi, tam bych mohla dostat odpověď. Pokud to nepomůže, budu to zkoušet tak dlouho, dokud ta svíčka nezačne hořet. I když na některé věci nevěřím, myslím si, že tohle má určitě hlubší význam.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz

Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky

Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky

Související články

Další články