Andrea (37): Strávila jsem dušičkový večer u staré sousedky. Za týden jsem se dověděla neuvěřitelnou věc

Stalo se to loni v období Dušiček. Vracela jsem se ze hřbitova, když jsem narazila na starší sousedku Věru. Pozvala mě na čaj, což jsem nedokázala odmítnout. Strávila jsem s ní skoro hodinu a poté šla domů. O týden později jsem zjistila, že ona sousedka už téměř měsíc nežije. S kým jsem tedy ten večer strávila?

Mohlo by Vás zajímat:

Uršula (25): Měla jsem vidění o matčině kamarádce. V tu dobu už byla mrtvá

Sousedka mě na Dušičky pozvala na čaj

Někdo vnímá období Dušiček jako smutný či snad ponurý čas, já to tak nemám. Hřbitov mi v tomto období přijde veselejší než kdykoliv jindy. To, jak každý hrob díky svíčkám ožívá, je pastva pro oči. I mně zde leží několik příbuzných, za kterými pravidelně docházím. Jedná se o moji babičku a bohužel už i tatínka.

Bydlíme na vesnici, přičemž hřbitov je na jednom z jejích konců. Ráda tam chodím pešky. Stejně tak tomu bylo i loni. Se svíčkami a květinou jsem se vydala na Dušičky uctít vzpomínku svých blízkých.

Bylo kolem šesté hodiny večerní a na hřbitov rychle padala mlha. Bála jsem se cesty zpět, a tak jsem se po chvíli zvedla k odchodu. Pár zatáček od našeho domu na mě někdo zavolal. ,,Andrejko, pojďte na čaj,“ zněl postarší hlas. Když jsem se otočila, u tmavého domu stála postava. Šlo o starší sousedku Věrku.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (35): Na půdě u babičky nás čekalo velké překvapení, setkání s dávno zesnulým dědou

V jejím domě panovala velká zima

Původně jsem její pozvání chtěla odmítnout, ale poznala jsem na ní, že se cítí strašně sama. Vešla jsem tedy do domu, kde panovala velká zima. ,,Přikryj se dekou,“ řekla sousedka, jako by mi četla myšlenky. V pokoji hořelo několik svíček a jedna malá lucerna. Usedla jsem do křesla a Věrka mi nalila šálek horkého čaje.

Strávila jsem u ní něco málo přes hodinu. Povídaly jsme si o všem možném. O jejím i mém životě, o tom, jak je ráda, že tu není sama. I když se známe roky, nikdy jsme si takto důvěrně nepovídaly. Byl to zvláštní večer. Když jsem odcházela, poděkovala jsem jí za pozvání a popřála hezkého večera. Domů jsem se vracela s hřejivým pocitem u srdce.

Mohlo by Vás zajímat:

Stela (23): Vzala jsem si televizi po zesnulé sousedce. Pěkně mě vyděsilo, že z ní promlouvají duchové

Sousedka byla v době našeho sezení mrtvá

O týden později jsem projížděla kolem jejího domu. Zdálo se, že má návštěvu. Nedalo mi to a vystoupila jsem, abych ji pozdravila. Jedna z přítomných žen se na mě podívala a propukla v pláč. ,,Co se stalo?“ zajímalo mě. ,,Přijeli jsme vyklidit babiččin dům,“ řekla smutně. ,,Ona se přestěhovala?“ zeptala jsem se. ,,Babička přeci před měsícem zemřela,“ řekla tiše.

,,Zemřela? Vždyť jsem u ní minulý týden byla,“ pronesla jsem. ,,To není možné,“ změřila si mě přísným pohledem. Zalapala jsem po dechu a hledala ta správná slova, abych jí řekla, že jsem s její babičkou na Dušičky seděla u čaje. Raději jsem sedla do auta a odjela.

Když jsem našla na úřední desce obce vyvěšené oznámení o Věrčině úmrtí, padl na mě smutek. Zemřela v polovině října. Nedávalo mi to smysl. Vím, že jsem vešla do jejího domu. I to, že mi nabídla deku a uvařila čaj. Vybavuji si i u tu zimu, kterou uvnitř měla. Nemohla být přece mrtvá! Nebo mohla a já seděla s jejím duchem? Byl to výjimečný večer. Možná za to mohlo kouzlo Dušiček a ona se na chvíli přišla podívat do svého domu, který tolik milovala.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Hedvika (22): Nerudný soused hlídá vchodové dveře i po smrti. Je to divné, ale vlastně trochu uklidňující

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.