Růžena (51): Kdysi jsem pomohla jedné známé. Od té doby se mě drží jako pijavice a nechápe, že už o ni nemám zájem

zamyšlení
krize
nejistota
zralá žena
Zdroj: Freepik

Růžena se kdysi vídala s kamarádkou, která ji ale postupem času přestala bavit. Omezila s ní tedy styky, jenže kamarádka se zdá být velmi vytrvalá. Růženu neustále kontaktuje a ta už neví, jak se jí zbavit.

Michaela Hájková
Michaela Hájková 02. 02. 2024 07:00

Moje dávná kamarádka Alžběta (53) je vytrvalá a velmi otravná. Nevím, jak jí lépe naznačit, že my dvě už se vídat nebudeme. Myslím, si, že každý má právo na to ukončit jakýkoliv vztah – včetně přátelského.

Bavila jsem se s ní asi jen z lítosti

Alžběta byla moje bývalá kolegyně z práce. Když se rozvedla a nezažívala lehké časy, potkaly jsme se v obchodě a já ji chtěla potěšit. Pozvala jsem ji na kávu, vyslechla všechny její problémy a pokusila ji povzbudit. Od té doby jsme si občas napsaly zprávu a jednou za pár týdnů zašly do kina. Vždy mě informovala, jak se jí vede a sotva se zeptala na můj život.

Nadále jsem ji povzbuzovala v novém vztahu, díky němuž se mi pochopitelně ozývala mnohem méně. Vůbec mi to nevadilo, Alžběta mi nechyběla. Jednoduše jsem jí ráda pomohla v nouzi a držela jsem jí palce, aby byla konečně šťastná. Asi po roce se mi opět ozvala, ovšem v nevhodnou dobu. Neměla jsem čas ani chuť ji vidět.

Vymluvila jsem se, že mám moc práce a drží se mě nějaká chřipka. Částečně to byla pravda a neměla jsem náladu na její další historky, stížnosti na nového chlapa a podobně. Jednou měsíčně mi Alžběta podrobně píše, jak se má. Vůbec na to už nereaguji. Vím, že to ode mě není slušné.

Kamarádka začíná být trochu fanatická

Moje mlčení Alžbětu zjevně provokuje, protože píše dál. Ptá se, co provedla. Nebo mi jen tak popřeje krásný den. Mám od ní zhruba třicet zpráv bez odpovědi. To přeci není normální, takhle se vnucovat. Připadá mi až nemocná. Už párkrát jsem měla špatné svědomí a v zajetí milosrdné nálady se jí chtěla ozvat. Ale ona by si nedala pokoj.

Chtěla bych jí říct, že jsme nikdy nebyly kámošky a ani nebudeme. Ale nejsem zas tak necitlivá a nechci nikoho vyloženě ranit. Jen toužím po úctě k soukromí, a když nechci někoho vidět, dopisovat si s ním nesmysly a ani odpovídat – můžu si dělat, co se mi zlíbí. Konzultovala jsem to samozřejmě s blízkými lidmi.

Někdo si myslí, že bych jí mohla alespoň stroze odpovídat. Někdo by tu osobu rovnou zablokoval. Problém nastal, když jsem Alžbětu potkala v restauraci, kam jsem si zašla s rodinou na večeři. Hned se hrnula k našemu stolu, vykládala o sobě a trvalo dvacet minut, než nás nechala na pokoji. Manžel musel uznat, že se na mě nalepila jako pijavice.

Nevím, jak se jí zbavit, abych jí neublížila

Nedokážu být asertivní, najít vhodná slova, někoho slušně odpálkovat. Takže jsem v té restauraci Alžbětě tvrdila, že mám hodně práce, nový projekt a sotva se zastavím. Lhala jsem, jako když tiskne. Momentálně jsem bez práce a času mám habaděj.

„To nevadí, tak se sejdeme na jaře! Já se budu průběžně ozývat! Musíš poznat toho mýho novýho. Teda pokud se zas nerozejdeme, haha,“ loučila se zvesela. A já vím, že pokud to neukončím já, tak Alžběta asi nikdy.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky

Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky

Související články

Další články