Sára (45): Moje teta si sáhla na život, protože ji prý pronásledovaly tajemné kroky. Začínám se bát, teď je totiž slyším i já

O Jindřišce se v naší rodině moc nemluvilo. Byla jsem příliš malá na to, abych nějak řešila, proč ji najednou nevídám. Rodiče mi prostě řekli, že emigrovala do Ameriky. Až v dospělosti jsem zjistila, že si sáhla na život.

Mohlo by Vás zajímat:

Květuše (47): Pokoj, kde se oběsila přítelova žena, mi vždy naháněl hrůzu. Dnes už vím proč

Chtěla jsem jít za tetou

Jindřišku vlastně znám jenom z fotografií. Když se koukám do rodinného archivu, vidím svěží ženu s velkýma očima, která nosila dva dlouhé copy. Vždycky se hezky oblékala a na těch fotografiích z konce osmdesátých let vypadá nezvykle šik.

Když jsem už byla starší, došlo mi, že teta asi nebude v Americe, protože by se nám ozvala. Máma mi vždy říkala, že Jindřiška asi má spoustu práce. Prosadit se za oceánem určitě není jednoduché. Ale byla jsem v pubertě a mít někoho v Americe, tak to byla velká věc.

Chtěla jsem tam jít za tetou a udělat velkou kariéru. Často jsem se hádala s našima a chtěla po nich, aby mi dali číslo na tetu. Dokonce jsem měla sbalené věci a byla připravená jít za ní. Bylo mi čtrnáct a dnes už vím, že jsem se chovala hloupě. A navíc jsem otevírala starou ránu, což pro rodiče muselo být ještě horší. Ale nic z toho jsem tehdy netušila...

Mohlo by Vás zajímat:

Vilma (45): Sestřička roky bojovala s temnotou. Poté, co si vzala život, mi přišla vyřídit důležitý vzkaz

Moje teta si vzala život

Pak si mě jednou máma vzala stranou. Vypadala ustaraně a měla jsem pocit, že předtím brečela. "Sárinko, měli jsme dobrý důvod, proč jsme ti řekli, že Jindřiška emigrovala. Ona se totiž oběsila..." řekla máma a rozbrečela se.

Mlčky jsem na ni koukala. "Já to nechápu. Proč to udělala?" zajímalo mě. "No, víš, ona prý slyšela kroky, ale nikoho neviděla. Mysleli jsme si, že si jen vymýšlí. Ale asi to neměla v hlavě v pořádku," dodala smutně máma.

Pamatuju si, jak mi to vzal vítr z plachet. Tak moc jsem si přála jít za tetou do Ameriky, malovala jsem si, co tam na mě čeká a jaké to bude skvělé. Tohle bylo jako rána kladivem do hlavy.

Mohlo by Vás zajímat:

Gabriela (39): Chtěla jsem spáchat sebevraždu. Nebýt tajemného klepání a křížku, dotáhla bych to do konce

Tajemné kroky mě dohání k šílenství

Uběhlo třicet let a já na Jindřišku myslím každý den. Důvodem je, že jsem v posledních týdnech začala slýchat tajemné kroky. Třeba jsem doma sama a zdá se mi, že někdo chodí po bytě. Nebo jdu výtahem a slyším přešlapování. Jenže nikdo tam se mnou není!

Stalo se snad Jindřišce něco podobného? A pokud ano, tak co to vlastně je? A proč zrovna já? Děsím se toho, co mě čeká. Nechci skončit jako moje teda. Mám manžela a rodinu, nemůžu je tu nechat samotné. Nevím ale, jak celou věc řešit. Nenápadně jsem to nadhodila lékařce a ta mi řekla, že jsem možná přepracovaná. Nabídla mi nějaké prášky na uklidnění.

Nevím, jestli je to zrovna řešení. Musím zjistit co nejvíc o tom, co se dělo předtím, než si Jindřiška sáhla na život. A musím to udělat rychle, protože se bojím, že se blíží můj konec. Za každý den, který prožiju, děkuji svém andělu strážnému. A, i když se jim to zdá už otravné, každý večer pořádně obejmu a políbím své děti. Co když to budou moje poslední chvilky s nimi?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Kamila (31): Záhadné kroky v bytě mě děsily k smrti. Museli jsme se odstěhovat, jinak bych se zbláznila

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.