Simona (31): Od té doby, co pátrám po minulosti své rodiny, se můj pes chová divně. Zřejmě jsem přivolala duchy předků

Dlouhé roky jsem přemýšlela nad tím, že bych se pokusila vypátrat svoje předky a sestavila strom našeho rodu.

Mohlo by Vás zajímat:

Milada (41): Zdá se, že jednou zemřu na stejnou nemoc jako děda. Už mám výsledky testů, ale bojím se je dovědět

S vervou jsem se pustila do práce

Plná nadšení jsem se pustila do hledání informací. Rodné listy rodičů a prarodičů posloužily v místní matrice k dohledání další generace předků. Potom už to bylo složitější, neboť jsem zjistila, že se rodina do zdejšího kraje přistěhovala z jihu Čech. O víkendu jsem si proto udělala výlet na matriku do Českých Budějovic. Tam mi paní pomohla se zorientovat v archivních knihách a společně jsme dohledaly další generaci mého rodu.

Potom jsem už musela objíždět fary, kostely a místní matriky na obecních úřadech. Většinou jsem nic nedohledala, ale vyslechla jsem si mnoho zajímavých příběhů. Dostala jsem se až na začátek 19. století. Zjistila jsem, že moji vzdálení příbuzní měli těžké životní osudy. Například mému prapradědovi zemřela první žena při porodu a s další měl osm dětí. Některé zemřely na nemoci v dětství, jiné se nedožily dospělosti.

Mohlo by Vás zajímat:

Andrea (22): Děda řekl babičce ve snu temné proroctví. Bohužel se vyplnilo

Budu si muset najmout zkušeného odborníka

Tím, že se náš rod v minulosti hodně větvil, začala jsem se ztrácet v rodových liniích. Vůbec jsem se neorientovala. Okopírované materiály jsem studovala každé odpoledne po příchodu z práce, ale došla jsem k závěru, že budu muset podklady předat odborníkovi na sestavování rodokmenů. Po celou dobu, co jsem se šťourala v minulosti, byl Bob neklidný.

Nebylo zvykem, aby doma kňučel a nedokázal se uvelebit k odpočinku. Po příchodu z procházky se napil a vždy si lehl a odpočíval. Od té doby, co jsem si dovezla domů podklady z matrik a na stole ležely hromady starých fotografií, byl Bob jak vyměněný. Nervózní, vyplašený, neustále očima sledoval okolí.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavla (27): Když jsem se po letech vrátila do domu prarodičů, zažila jsem něco zvláštního. Děda mi tam nechal suvenýr

Chování mého psa mě děsí

Ještě podivnější to bylo v noci. Bob spal se mnou v posteli. Kvůli němu jsem si pořídila velkou postel, abychom měli oba dostatek prostoru. Celé roky Bob lehl na svou polovinu, a jakmile jsem zhasnula, usnul. Dokonce někdy chrápal tak hlasitě, až mě vzbudil. Jenže poslední měsíc nespí. Jakmile si lehnu do postele, Bob si sedne těsně vedle. Dívá se ke stropu, uši má stažené dozadu a tiše vrčí.

I když mu dám povel, aby si lehl, poslechne, ale neusne. Oči má vykulené, sleduje strop a vrčí. Je natlačený u mě. Naprosto změnil chování přesně od doby, co jsem si domů přinesla materiály z minulosti. Došla jsem k závěru, že duchové možná sledují mou práci. Já je nevnímám, ale vím, že zvířata mají bystřejší smysly a vycítí i to, co lidé nejsou schopni zachytit. A tak pravděpodobně vnímá i energii mých předků, nashromážděnou v mém bytě. Děsí mě to. A mého psa ještě víc.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Nikolas (23): Omylem jsem si sedl do křesla, ve kterém zemřel děda mé přítelkyně. Cítil jsem, že je v něm pořád