Štěpán (27): Naše chata v sobě skrývala strašlivé tajemství. Vyděsilo mě to tak, že jsem utekl uprostřed noci

V rodině jsme už od mého mládí měli malou chatku na břehu rybníka, kterou koupil můj děda, když jsem byl ještě malý kluk. Hrozně rád jsem tam jezdil a trávil prázdniny, ale pamatuju si, že jsem se šíleně bál spát v jedné z ložnic.

Agáta (41): Ztratila jsem se v lese a klepala se hrůzou. Každá větvička vypadala jako strašidelná panenka

Odmítal jsem spát ve své ložnici

Když jsem tam s babičkou a dědou byl, vždycky jsem trval na tom, že budu spát s nimi, ačkoli tam vnoučata měla vlastní pokoj. Byl jsem ještě malý, takže to nikdo neřešil, spal jsem s babičkou a dědou v jejich ložnici a nikomu to nevadilo. Ale postupem času jsme na chatu přestávali jezdit. Když jsem se asi v patnácti zeptal, proč ji děda nechává zazimovanou celý rok, jen se na sebe s babičkou podívali a mávli rukou.

Měl jsem pocit, že se v naší rodině něco tají, a nevěděl jsem co. Po dědově smrti babička přišla s tím, že tu chatu prodá, ale já jí řekl, ať mi ji pronajme, že se o ni budu starat. Zpočátku nechtěla, ale nakonec svolila a já ji po letech odzimoval a začal jsem ji opravovat a trávil jsem tam čím dál víc času.

Té naší dětské ložnici jsem se nejprve vyhýbal, ale pak jsem si řekl, že už jsem dospělý, a přece se nemůžu bát jako malé dítě. Rozhodl jsem se postavit se svým strachům čelem a udělat si z ní hlavní ložnici. Byl odsud lepší výhled na rybník a já se těšil, že se budu probouzet u otevřeného okna a s čerstvým vánkem.

Milan (37): Jeli jsme si odpočinout k rybníku, ale celou první noc nás děsil strašidelný zvuk

Odjel jsem uprostřed noci

Ale hned první noc se moje strachy vrátily. Šel jsem spát docela unavený, protože jsem celý den pracoval kolem domu a usnul jsem hned, jak jsem se dotkl polštáře. Ale v noci mě probudil nějaký šramot v pokoji. Rozsvítil jsem, díval se kolem, ale nic jsem neviděl. Šel jsem znovu spát, ale než jsem usnul, cítil jsem na své noze něčí dotek, a pak mě něco stáhlo z postele.

Byl jsem úplně vyděšený. Mám skoro dva metry, stáhnout mě z postele není jen tak. Stejný scénář se pak opakoval další dvě noci. Třetí noc, poté co jsem skončil znovu na podlaze a na kotníku jsem objevil otlaky od prstů, jsem se uprostřed noci sebral a odjel.

Nejdřív jsem se zdráhal někomu o tom vyprávět, ale jako by to na mě babička poznala, zeptala se, co se děje, a já jí všechno řekl. „Nechtěli jsme s dědou nikoho děsit, ale proto jsme tam přestali jezdit. Jednou v noci tam děda potkal postavu, která se ho pokusila shodit ze schodů.“ Byl jsem v šoku, ale všechno mi to najednou zapadlo do sebe – moje strachy v dětství, noční můry, které mívaly moje sestřenice.

Chatu jsem nakonec nechal přes známého, který chodí do kostela a je součástí církve, vysvětit a rychle jsme ji prodali. Vůbec nevím, co s ní teď je a kdo ji má, ale doufám, že to pomohlo a že mají klid.

Robin (32): Na půdě staré chalupy jsem našel tajemná dvířka. Když jsem je otevřel, nestačil jsem se divit

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].