Facebook
Instagram
Po nedávných vydatných deštích jsou české lesy plné hub. Jejich sběr patří k českým národním sportům, přičemž snad každé malé dítě pozná babku, muchomůrku červenou nebo hřib pravý. Přesto se každý rok vyskytnou případy otrav houbami. Přinášíme vám přehled jedovatých hub, na které byste si měli dávat pozor. Už proto, že je lze snadno zaměnit za ty jedlé.
Říká se, že všechny houby jsou jedlé, některé ale jenom jednou. To je dozajista pravda. Abyste se vyhnuli otravě, je dobré dodržovat několik pravidel. Tím nejdůležitějším je bezesporu sbírat jen ty houby, které dokážete bezpečně identifikovat. Pokud máte sebemenší pochybnosti, nechte plodnici raději v lese.
Otravy houbami se projevují různě. Nejčastěji postižený člověk trpí silnými zažívacími potížemi a křečemi. Výjimkou nejsou ani neurologické potíže, jako závratě či ztráta zraku, nebo potíže s dýcháním. „Pokud si nejsme jistí, jaké houby jsme konzumovali, ihned vyhledáme lékaře, oddělení interny, anebo voláme záchranku. Ideálně s sebou vezmeme také vzorek, ať už hub samotných, nebo zvratků," uvedla pro Lifee.cz záchranářka Michaela Vaňková, „nemocnice jsou na to připravené a vzorek usnadní práci lékařům, protože mohou diagnostikovat, o jaký druh toxicity jde," dodala.
Které jedovaté houby nápadně připomínají ty jedlé a s čím je můžete snadno zaměnit?
Zákeřné muchomůrky
Muchomůrka zelená je jednou z našich nejznámějších, nejjedovatějších a nejnebezpečnějších hub. Celosvětově má na svědomí až 90 procent veškerých úmrtí na otravu houbami. Jen v České republice se otravou touto houbou ročně potýká 10-20 lidí, přičemž tři čtvrtiny z nich přežijí, často ovšem s těžkými zdravotními následky v podobě poškozených jater. Dospělého člověka může zabít konzumace přibližně jedné až dvou plodnic.
Ač se to nezdá moc pravděpodobné, podle webových stránek České mykologické společnosti bývá muchomůrka zelená nejčastěji zaměňována za bedlu, například bedlu vysokou. Ta je přitom narozdíl od bílé či nazelenalé muchomůrky šedivá až hnědá a má svrchu výrazně šupinatý klobouk. Pozor si na záměnu s muchomůrkou zelenou dejte také při sběru zelených holubinek, čirůvky zelánky a zejména pak pečárek, tedy žampiónů. Tam by vám jako hlavní ukazatel měly posloužit lupeny zespodu klobouku. Zatímco muchomůrka zelená já má po celý růst bílé, žampiony narůžovělé až černé.
Stejně nebezpečná jako muchomůrka zelená je i její méně známá příbuzná muchomůrka jízlivá. Tu lze rovněž zaměnit za žampiony, ale ty narozdíl od ní po rozkrojení růžovějí nebo žloutnou. Mladé, ještě nerozvinuté plodnice lze při nepozornosti zaměnit za pýchavky, ty ovšem při rozkrojení nemají v porovnání s mladou muchomůrkou žádnou vnitřní strukturu. Pozor na muchomůrku jízlivou si dávejte také při sběru pošvatek. Ty nemají na třeni prsten, zato disponují výraznou pochvou.
Muchomůrka tygrovaná je prudce jedovatá a ovlivňuje hlavně nervový systém podobně jako muchomůrka červená. První příznaky otravy se dostaví přibližně hodinu po požití houby. Nejčastěji bývá zaměňována za jedlou muchomůrku růžovku známou jako masák. Ten má ale rýhovaný prsten a po poranění začne plodnice růžovět.
Hřib satan vs. hřib kovář
Hřib satan lze v některých případech zaměnit za hřiba kováře. Jedovatý satan je ovšem velmi vzácný, má světlejší klobouk (bělavý až našedlý) a červenou síťku na třeni. Starší plodnice navíc zapáchají po hnilobě.
Čepičatka jehličnanová je prudce až smrtelně jedovatá a otrava jí má podobný průběh jako u muchomůrky zelené. Výsledkem je poškození ledvin a jater. Je proto nutné na ni pamatovat při sběru jakýchkoliv drobnějších trsnatě rostoucích hub na dřevě nebo v detritu, konkrétně opeňky měnlivé, třepenitky makové či lysohlávek.
Jedovatá třepenitka svazčitá poškozuje játra a ledviny, nicméně má tu výhodu, že je tak hořká, že ji prostě nepozřete a eventuální smaženice poletí do koše. Zaměnit ji lze podobně jako čepičatku jehličnanovou za opeňku měnlivou a třepenitku makovou.
Pozor na vláknici a závojenky
Vláknice začervenalá, dříve nazývána Patouillardova, je prudce jedovatá. Problémy můžete mít už během jídla a po požití většího množství hub může nastat i smrt v důsledku zástavy dechu nebo selhání krevního oběhu. Nejčastěji bývá vláknice začervenalá zaměňována za čirůvku májovku, která má ale hladký klobouk a dužinu, jež při poranění nemění barvu.
Závojenka jarní je prudce jedovatá. Způsobuje silné průjmy, vedoucí k dehydrataci organismu. Zaměnit ji lze za špičku travní. Ta je ovšem gumovitě pružná a má řídké lupeny.
Rovněž prudce jedovatá je závojenka olovová. Za 2-4 hodiny po jídle způsobuje silné zvracení a průjmy, které trvají i několik dní. To vede k vysílení organismu a ve vzácných případech i smrti. Splést si velmi mladou závojenku můžete s velmi mladým hřibem pravým. Proto zkontrolujte, zda má plodnice na spodu klobouku lupeny nebo rourky, které jsou typické pro hřiby.
Upozornění na závěr
Pozor je třeba si dát i na houby jedlé, které se snadno mohou stát toxickými například vlivem prostředí, ve kterém rostou, uskladnění či nedostatečného tepelného opracování. Vyvolat zažívací obtíže mohou i v případě, že jich sníme příliš mnoho.
"Jde vlastně o přecitlivělost organismu, protože houby samy o sobě jsou pro nás velmi těžkou potravinou. Proto bychom k jejich konzumaci měli přistupovat velmi opatrně. V případě této nepravé otravy ale není potřeba vyhledat lékaře," uvedla pro Lifee.cz záchranářka Michaela Vaňková.
Zdroje informací:
myko.cz
zdravi.doktorka.cz
