Tereza (38): Po letech jsem potkala svého bývalého. Nikdy mě nepřestal milovat

Rozešli jsme se před deseti lety. Považovala jsem tu dobu za dávno uzavřené období mého života, na které jsem občas ráda zavzpomínala. Každý z nás šel tehdy zkrátka jinou cestou. Já chtěla rodinu a děti, on toužil cestovat. Jenže pak se z ničeho nic opět objevil. Myslela jsem, že je to osud a málem jsem udělala životní chybu.

Michaela (25): Vysnila jsem si skvělé rande, dokud se v restauraci neobjevil můj bývalý

Náhoda, která nebyla náhoda

Pracuji v antikvariátu s kavárnou, který provozuji se svou kamarádkou. Ona má na starosti kavárnu, já knihy. Není to příliš výdělečný „job“, ale uživí nás to. Byl to s Alenkou náš sen už od školních let. Petr o mém snu věděl, ale v mém antikvariátu nikdy nebyl.

Naše setkání vypadalo jako náhoda. Potkali jsme se na chodníku, když jsem zavírala obchod. Za zády se mi ozvalo: „Ty ses vůbec nezměnila! Jak je to možné? Sluší ti to snad ještě víc než před deseti lety.“ Otočila jsem se a uviděla důvěrně známou tvář. Také se příliš nezměnil. Slušelo mu to.

„Kde se tu bereš?“ vyhrkla jsem. Řekl, že se nedávno definitivně vrátil do Čech a shodou náhod bydlí o pár ulic dál. „Nechceš na kafe? Tedy jestli máš čas,“ zeptal se. Bohužel jsem čas měla a byla zvědavá, jak se má bývalá láska. Děti byly u babičky, manžel měl trénink a já volný večer.

Sára (29): Bývalý přítel mi nabídl peníze za společnou noc. Uvažuji, že to přijmu

Staré city nespí

Mluvili jsme o všem možném – o práci, o jeho cestách a plánech, o mých dětech. Bylo to milé, přátelské. Zničehonic se zeptal: „A jsi šťastná?“ Ta otázka mě zaskočila. „Vlastně nevím, je to kolotoč. Práce, děti, práce, děti, víkend…“ řekla jsem. A rychle dodala, že je to ale asi normální fáze každého vztahu. Nechtěla jsem, aby si myslel, že si stěžuji.

Když jsme se loučili, objal mě. Nevtíravě, jemně, ale láskyplně. Cítila jsem, že nasává vůni mých vlasů, pokožky, bylo to opatrné, ale byla za tím znát velká touha a potlačená vášeň. Zaskočilo mě to. A pak řekl tu větu! „Víš, že jsem tě nikdy nepřestal milovat? Myslel jsem na tebe těch deset let každý den.“ Nevěděla jsem, co odpovědět. Doprovodil mě na autobus, smutně zamával. Tu noc jsem nespala.

Jindřiška (28): Můj bývalý přítel mě děsí. Neustále na něho někde narážím a už je to podezřelé

Musela jsem to ukončit

Od toho večera jsme se začali vídat – ale jen jako přátelé, staří známí. Ne často, ale dost na to, že jsem byla vdaná máma dvou dětí. Vše se odehrávalo ve vší počestnosti, ale začínala jsem se do všeho zamotávat. Navíc jsem měla pocit, že je vše prostě osud. Tím jsem si své chování vlastně omlouvala. Manžel si ničeho nevšiml, byl ponořený do práce, do svého světa. Petr byl jeho opak – poslouchal, ptal se, díval se na mě jako na bohyni...

A pak jednou večer zazvonil přímo u mých domovních dveří. Věděl, že děti v tu hodinu spí a manžel je na služební cestě. „Musel jsem tě vidět,“ řekl. Seděli jsme v kuchyni, pili čaj a on chtěl vědět, co jsem celý den dělala. Cítila jsem, že jsem na okraji propasti. Pak ale řekl tu větu...

„Tery, ona to tenkrát nebyla tak úplně náhoda. Zjistil jsem si, kde pracuješ, a v kolik končíš. Nestál jsem tam poprvé.“ Asi to bude znít bláznivě, ale ta věta mi pomohla náš „osudový“ vztah ukončit. Je to už půl roku. Občas se mi zasteskne, ale jsem nesmírně ráda, že jsem to udělala.

Další příběhy ze života →

Jaroslava (42): Bývalý přítel mě pobavil. To, co mu vadilo na mně, nakonec sám dělá a ještě v horší verzi

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].