Tomáš (29): Žárlím na svého dokonalého a úspěšného bratra. Já jsem jen ten vtipný prcek

Můj starší bratr Adam je jen o dva roky starší a odjakživa působí, jako by patřil do úplně jiné ligy. Je vysoký, urostlý, má přirozený šarm a úsměv, díky kterému mu odpustíte i to, co by jiným nikdo neprošlo. Já? Jsem menší, obyčejnější a celý život mám pocit, že když chci, aby si mě lidé všimli, musím to dohánět humorem.

Andrea (46): Už mě vytáčí nespravedlnost v naší rodině. Máma pomáhá jen bratrovi, já jsem pro ni ta soběstačná

Ten povedenější z nás

U nás doma se o tom nikdy nemluvilo nahlas, ale ten rozdíl mezi námi byl vidět všude. On sportoval, já spíš seděl u počítače. On se učil průměrně, ale všichni učitelé ho milovali. Já měl samé jedničky, ale nikdo si mě moc nepamatoval. Adam byl typ kluka, který přišel do místnosti a hned byl středem pozornosti. Já jsem byl ten, kdo byl hned vedle a dělal vtípky, aby to nevypadalo, že tam jen stojím navíc. Navíc jsem o dvacet centimetrů menší a vedle sebe působíme až komicky.

Když jsme byli puberťáci, rozdíl se ještě víc prohloubil. Zatímco Adam střídal jednu holku za druhou a doma si z toho dělali srandu, já jsem měl pocit, že mě holky berou jako malého bráchu. Mamka vždycky říkala, že jednou si najdu tu pravou, která ocení, jaký jsem. Jenže mně to znělo jako utěšování někoho, kdo prostě nemůže hrát vyšší ligu.

Když Adam dostudoval, měl hned po škole nabídku v prestižní firmě. Ne kvůli výsledkům, ale kvůli tomu, že „umí jednat s lidmi“. Já jsem si práci našel až po několika měsících a v úplně jiném oboru, než jsem plánoval. Dodnes si pamatuji, jak táta při večeři řekl: „Adam to má v hlavě srovnané, ten to dotáhne daleko.“ A pak dodal něco o tom, že já si taky jednou najdu svou cestu. Jako by moje cesta byla automaticky pomalejší, méně viditelná, méně jistá.

Angelika (20): Bratr flirtoval s každou mou kamarádkou a mě to pořádně štvalo. Hloupá výhrůžka ale nečekaně zabrala

Už mě to unavuje

Před časem jsme byli na rodinné oslavě a tam se to ve mně zlomilo. Všichni se shromažďovali kolem Adama, smáli se jeho historkám z práce, omdlévali nad jeho platem, plánovali, kam ho pozvat. A já tam zase stál, se skleničkou v ruce, a říkal jednu vtipnou poznámku za druhou, aby si někdo vůbec všiml, že existuji. V jednu chvíli mi došlo, že mě to vyčerpává. Že je strašně únavné žít život jako slabá verze někoho okouzlujícího.

Nejvíc mě ale dostalo, když se jeden náš známý zeptal Adama, jestli nemá nějakou kamarádku „i pro malýho Tomáše“. Dodal to tónem, jako by mluvil o někom, kdo potřebuje speciální péči. Smáli se, já taky, protože co jiného mi zbývalo. Ale uvnitř mě to zasáhlo víc, než bych si chtěl přiznat.

Dlouho jsem přemýšlel, proč mě to vlastně tak bolí. Vždyť Adama mám rád. Nikdy se ke mně nechoval povýšeně. Neposmívá se mi, podporuje mě, když něco řeším. Ale ten rozdíl, který vidí svět kolem nás, dává našemu vztahu nerovnováhu, která mě tíží. Mám pocit, že když jsme vedle sebe, jsem nevyhnutelně ten „druhý“.

Simona (23): Můj dvacetiletý bratr se zbláznil do starší ženy. Rodiče kvůli tomu dost zuří

Dost bylo porovnávání

Poslední měsíce se snažím přijít na to, co vlastně chci od života já. Jestli mi opravdu vadí Adam, nebo spíš to, jak se vedle něj cítím. A začínám chápat, že problém není v něm ani v rodině. Problém je v tom, jak moc se s ním porovnávám. Jak moc si připouštím komentáře okolí. Jak moc dovolím, aby mě definovalo, co nemám, místo toho, co mám.

Neříkám, že jsem s tím úplně srovnaný. Když vidím, jak po něm holky pořád touží, někdy mě to prostě vytáčí. Hlavně, když se snaží dostat k němu přes mou osobu. Ale poprvé v životě mám pocit, že můžu budovat něco svého, nezávislého na tom, jak vypadá nebo jak působí můj bratr. A možná jednou přestanu být ten „vtipný prcek“. Možná budu jen Tomáš. A to by mi nakonec mohlo stačit.

Vilém (32): Při hovoru s mámou jsem zaslechl něco podivného. Když jsem zjistil, co máma skrývá, byl jsem v šoku

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].