Tomáš (33): Sestra se po smrti manžela dala na jógu. Zbláznila do toho i rodiče a já se bojím o všechny tři

Po smrti švagra jsem se snažil být oporou, jak to šlo. Moje sestra se na pár týdnů úplně uzavřela, a když pak oznámila, že začíná chodit na jógu, přišlo mi to jako docela normální reakce. Chtěla něco, co jí pomůže přežít den. Jenže z obyčejných lekcí se stal každodenní rituál a z rituálu posedlost.

David (33): Otec se vrátil z léčení a chtěl začít znovu. Po letech lží už to ale nedokážu

Potřebovala najít cestu

Začal jsem to vnímat ve chvíli, kdy začala mluvit o tom, jak jí učitelka jógy změnila život. Začala si domů kupovat svíčky, vonné tyčinky, speciální polštáře, a v obýváku jí visel obrázek nějakého asketického pána, o kterém tvrdila, že je její inspirace. Pořád jsem si říkal, že je to jen fáze. Lidi po traumatu často hledají něco, co je podrží.

Pak přišla s tím, že musí odjet do Indie. Prý jen na měsíc, ale bylo jasné, že to nebude levné. Snažil jsem se ji přibrzdit, ale byla rozhodnutá. „Potřebuji se uzdravit a věřím, že tam se mi to povede.“ Znělo to dobře, i když mě děsilo, kolik peněz do toho dává. Nakonec odjela. Ne na měsíc, ale skoro na půl roku.

Když se vrátila, měl jsem problém ji poznat. Chodila bosky po bytě, mluvila tiše a pomalu, měla na sobě věci, které připomínaly kombinaci záclony a šátku. A pořád opakovala nějaké věty v cizím jazyce. Smál jsem se tomu. Bral jsem to jako její posttraumatickou extravaganci, která ji brzy omrzí.

Karel (54): Když mi zemřela žena, truchlil jsem. A pak jsem objevil nový svět a začal žít

Neomrzelo ji to

Postupně začala brát mámu na lekce jógy. Nejdřív jednou týdně. Pak častěji. Táta se přidal, protože nechtěl být pozadu a protože na něj máma tlačila, že by spolu měli trávit čas. Najednou oba rodiče každé ráno meditovali, mluvili o energii, čakrách a o tom, že „věci se dějí tak, jak mají“.

Přijel jsem jedno odpoledne na návštěvu a viděl jsem je všechny tři sedět v kruhu na koberci, se zavřenýma očima a rukama na kolenou. Sestra seděla uprostřed a šeptala něco, co znělo jako směs motivačního citátu a návodu k praní prádla. Když mě uviděli, usmáli se na mě takovým tím příliš klidným způsobem.

Najednou jsem si začal připadat jako z jiné planety a ani jsem nevěděl, jak mám s nimi mluvit. Největší šok ale přišel ve chvíli, kdy mi máma přiznala, že plánují jet do Indie taky. Ne na dovolenou, ale na pobyt v tichu na několik týdnů. A že by byla ráda, kdybych jel s nimi.

Vysvětlovala mi, že sestra v tom všem našla cestu z bolesti po ztrátě manžela a že i já bych se mohl něco přiučit. Díval jsem se na ni překvapeně a nevěřil jsem vlastním uším. Že tomuhle propadla sestra, to ještě pochopím, ale o mámu a tátu mám fakt strach.

Lucie (61): Až po šedesátce jsem pochopila, co to znamená být opravdu šťastná. Překvapivě za to může žena

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].