
Tomáš cítil, že potřebuje v životě změnu. Děti měl téměř dospělé a manželství ho už nenaplňovalo. Rozhodl se odejít za milenkou, ale jen pár dní před jejich společnou dovolenou zasáhl osud.
Dovolená na Kanárských ostrovech měla být začátkem mého nového života. Samozřejmě bez manželky a dětí. Těšil jsem se na týden plný odpočinku u bazénu a na proslulých černých plážích.
Naše manželství bylo v troskách
Máme spolu dvě děti, dvacetiletého Davida, který studuje vysokou školu, a šestnáctiletou Kláru, vzornou studentku gymnázia. Oba už jsou téměř dospělí. Cítil jsem, že můj život potřebuje radikální změnu.
Bylo mi pětačtyřicet, v práci jsem se vypracoval na vysokou pozici ve velké firmě, měl jsem peníze i prestiž. A Monika? Potkali jsme se na univerzitě. Je to tichá žena, pro kterou byla vždy prioritou rodina, výchova dětí a společné nedělní obědy.
Najednou mi do mého světa úspěchu přestala zapadat. Oznámil jsem jí, že je mi to líto, ale že naše společná cesta končí. Nabídl jsem jí velkorysé výživné, nechal jí byt a podal žádost o rozvod.
Osudová nehoda vše změnila
Monika samozřejmě plakala. I já jsem cítil určitou lítost. Prožili jsme spolu přece kus života. Ale srdci neporučíte a nemůžete s někým zůstávat jen ze zvyku. A tak jsem odešel.
Pár dní před plánovaným odletem na dovolenou jsem musel na služební cestu do Německa. Zvažoval jsem vlak i letadlo, ale nakonec jsem se rozhodl vyzkoušet nové služební auto. Brzy ráno jsem usedl za volant a vyrazil.
Samotnou havárii si nepamatuji. Zřejmě jsem jel příliš rychle a v zatáčce vyletěl ze silnice. Vůz byl na odpis, já utrpěl vážné zranění hlavy a upadl na dva týdny do kómatu.
Probudil jsem se a pochopil všechno
Když jsem se probral, první, co jsem uviděl, byla Monika. Seděla u mé postele. Lékař mi později potvrdil, že tam byla každý den od rána do večera. Neúnavně se o mě starala, krmila mě a pomáhala mi s prvními krůčky. Díky ní jsem se dostal na špičkovou rehabilitaci. Vděčím jí za to, že jsem se znovu postavil na vlastní nohy.
„Zklamal jsem tě. Choval jsem se jako hlupák…“ omlouval jsem se jí.
„Prožili jsme toho spolu tolik, že se to nedá jen tak vymazat,“ odpověděla prostě.
V tu chvíli jsem se na nic nezmohl. Hrozně jsem se styděl a došlo mi, jak úžasnou ženu po svém boku mám, a že si ji možná ani nezasloužím. Jen díky její lásce a odpuštění je naše rodina zase spolu. Nikdy jí nebudu dost vděčný za druhou šanci, kterou mi dala.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




