Dvojče (25): 20 božích, trapných i ohavných věcí, které se stávají jednovaječným dvojčatům

1. Okolí bude soupeřit ve vymýšlení „nejvtipnější“ přezdívky. „Vidím dvojitě.“„Jste jako přes kopírák!“„Vystřízlivěl jsem od včerejška?“ „Klony útočí!“. To jen „výběr z hroznů“...

2. Začnete komunikovat neverbálně. Stačí se na sebe podívat a vyprsknete smíchy. Nebo současně pozvednete obočí, když se vám nebude něco zdát. Nechápavé pohledy okolí vám naznačí, že pochybují o vašem duševním zdraví. Ale to je normální.

3. Možná mluvíte rychleji než ostatní. Kdysi jsem někde četla, že dvojčatům často ostatní lidé nerozumí, protože drmolí. Že mají jakousi vlastní řeč. Nemusí si totiž věci tolik vysvětlovat a mnohdy skončí větu v půli, protože druhá už dávno porozuměla. 

4. Lidé začnou srovnávat váš vzhled. A to dokonce nahlas před vámi. V takových momentech litujete, že nemáte v ruce baseballovou pálku na toho, kdo ukáže na jednu a prohodí: „Ty jsi ta hezčí“.

5. Okolí pro vás začne hledat partnery-dvojčata. Protože by to přece byla legrace!

6. A začne spekulovat, která je lepší v posteli. Naštěstí to v našem případě nikdo nikdy zjistit nemohl.

7. Budou se vám líbit podobné typy. V pubertě to byl herec Josh Hartnett, později kolega Robert Pattinson nebo zpěvák Jared Leto. Tmavovlasí, vysocí, modroocí u nás vítězili vždycky.

8. Ale nijak to nepředpoví budoucnost. Sestra dnes randí sice s vysokým, ale blonďákem. Můj manžel mě zase bůhvíjak nepřevyšuje a má hnědé oči.

9. Zahrajete si přetahovanou o dárky. V období dětství a puberty dostáváte k narozeninám a pod stromeček většinou stejné věci, jen v různých barevných provedeních. Ale vždycky se vám bude líbit víc dárek té druhé.

10. Budou vás házet do jednoho pytle. Pedagogové vás budou známkovat stejně, přestože se váš výkon diametrálně lišil. „To abyste se nehádaly.“ Ha, ha.

11. Začnete svou podobnost nesnášet. Viz odstavec výše. Mnoho lidí si bůhví proč stále myslí, že dvojčata se podobají nejen vzhledově, ale i mentálně a povahově. To je značně omezující v utváření přátelství, získávání pracovní pozice nebo randění.

12. Ale zároveň na ni nedáte dopustit. Dvojčata zákonitě poutají pozornost, díky čemuž snáze navazují kontakt a okolí s nimi. Netřeba složitě vymýšlet konverzační téma…

13. … které ale brzy začne otravovat. Pořád ty stejné věty dokola: „Jaké to je mít dvojče?“ „Já bych hrozně moc chtěl/a mít dvojče.“ „A hádáte se někdy?“ „A máte takové to, že když se jedné něco stane, druhá to vycítí?“

14. Ne, nestává se, že když se jedné něco stane, druhá to vycítí. Žádný vážnější úraz se ani jedné z nás nestal, ale ani v časech rozchodů a depresí jsme necítily „volání dvojčete“.

15. A ano, hádáte se. Jako normální bytosti, kterými ostatně jste, byť na to jiní lidé zapomínají.

16. Dvojče bude vždycky tou nejlepší kamarádkou. Nikdo vás nezná lépe než vaše dvojče. Ani vaše nejlepší kamarádka, co nesdílí stejnou krev.

17. Status dvojčete ale někdy může klást bariéry. My jsme to začaly pociťovat na konci střední školy, kdy nás lákalo přátelství i s nějakými holkami „zvenčí“. Jenže už bylo pozdě. Zatímco jsme si v raných letech vystačily samy, utvořila se přátelství a party, které jen nerady mezi sebe vpouštěly nové lidi.

18. Bude vás lákat odloučení. Ne věčné, to v žádném případě. Ale zkusit si fungovat jedna bez druhé. Většinu dětství a puberty trávíte společně v jednom prostředí. Sedíte v jedné lavici třeba i 13 let a celých dvacet sdílíte jediný pokoj. Víte, že se můžete spolehnout jedna na druhou a v podstatě jste siamskými dvojčaty, jen bez fyzického spojení. Brzy vám ale začne být jasné, že jednou se budete muset od sebe odloučit. A naučit se žít nezávisle na druhé.

19. Začnete se vzhledově i povahově vzdalovat. Jakmile se dvojče vydá svou vlastní cestou, začne se pohybovat v jiných prostředích a stýkat se s jinými lidmi. To vše na něj působí a ovlivňuje ho. Zatímco já dnes volím přirozenější vzhled, jsem vdaná, těhotná a dívám se na svět přes růžové brýle, sestra holduje lehké výstřednosti, do manželství se nehrne a sluníčkářkou rozhodně není.

20. Ale nikdy k sobě neztratíte cestu. Ačkoliv už léta kráčíte různými směry, k sobě si cestu vždycky najdete. Nezáleží na tom, zdali se shodnete v důležitých otázkách, jako jsou vztahy nebo životní vize. Ale znáte své dvojče tak, jako nikdo jiný. A právě u něj naleznete to nejlepší porozumění a naopak. Na tom se (věřím) nic nezmění.

Autorka článku: Andrea Vránová