Facebook
Instagram
Zakládající člen Charty 77, autor publikace 2000 slov a bezpočtu fejetonů patřil k poválečné generaci, která měla velké ideály. Ludvík Vaculík povznesl tradici fejetonu na vyšší úroveň. Nebál se vystoupit a za své kontroverzní názory byl souzen. Byl jedním z disidentů a oficiálně zakázaných autorů. Jaká ocenění obdržel?
Ludvík Vaculík se narodil 23. července 1926 v Brumově na Valašsku v rodině tesaře. Během okupace a krátce po ní studoval obuvnickou a obchodní školu. Pracoval u firmy Baťa ve Zlíně. Po dokončení studia na pražské Vysoké škole politické a sociální působil jako vychovatel mládeže. Následně jako redaktor v nakladatelství Rudé právo a později ve vysílání pro mládež Československého rozhlasu. Jeho prvním velkým dílem byla novela Sekyra, která se ve své době stala kultovní. Vaculík v ní sugestivně popsal poválečné nadšení a pozdější trpké zklamání.
Vaculík patřil ke generaci, která měla po válce velké ideály a snažila se budovat novou, „lepší socialistickou společnost“. Dočkala se však jen krutého vystřízlivění. V roce 1967 byl za svůj projev na sjezdu Svazu spisovatelů vyloučen ze strany. Pronesl, že „za dvacet let nebyla u nás vyřešena žádná lidská otázka“ (na tu dobu velice odvážný výrok) a k tomu navíc dodal, že „lidé křehkého svědomí nenacházejí oporu ani dovolání u zákonů, oporu vládnoucí moci, které by je podle litery měly chránit“. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Hned druhý den byl vyloučen a musel odevzdat i stranickou legitimaci KSČ.
Následné politické situace využil k tomu, že vytvořil manifest Dva tisíce slov, který po schválení jakožto „taktické a neprovokativní“ ihned uveřejnily Literární listy, jež tím způsobily poprask až v nejvyšších patrech československé politiky. Publikace 2000 slov vyzývala občany k vytváření politiky zdola. Dodnes je považována za jeden z vrcholů pražského jara.
Konzervativní komunisté jej ovšem označili za platformu kontrarevoluce. Po srpnové okupaci se Vaculík ocitl na předním místě na seznamu nežádoucích osob.
Následující dvě desetiletí byl jedním z disidentů a oficiálně zakázaných autorů. Byl ovšem šířen samizdatem nebo v zahraničních edicích. Sám vedl jednu z nejdůležitějších samizdatových edic Petlice. Jediným příjmem mu v té době byly honoráře za zahraniční překlady jeho děl, zejména prózy Morčata, která byla přeložena do jedenácti světových jazyků.
Patřil mezi zakládající členy Charty 77. Pravidelně psal vysoce ceněné fejetony, vždy jeden za měsíc. Roku 1997 mu prezident Václav Havel propůjčil Řád T. G. Masaryka. O jedenáct let později získal Státní cenu za literaturu. V roce 2002 obdržel Cenu Karla Čapka, udělovanou PEN klubem.
Ludvík Vaculík zemřel 6. června 2015 ve věku 88 let. Pohřeb se konal v kostele sv. Václava v rodném Brumově 13. června 2015.
