Facebook
Instagram
Vlasta Burian je právem označován za krále komiků. Jak už to ale u komediantů bývá, jeho reálný život zdaleka nebyl tak veselý, jako tomu bylo u postav, které ztvárnil ve filmech. Jaký byl tento herecký velikán doopravdy a čím si v životě musel projít?
Josef Vlastimil Burian se narodil 9. dubna roku 1891 do rodiny libereckého krejčího. V Liberci ovšem strávil pouze prvních deset let svého života, na přelomu století se celá jeho rodina přestěhovala na pražský Žižkov. V Praze se díky svému otci často podíval do divadla, které si okamžitě zamiloval. V mládí ovšem dával přednost sportu. Byl vynikajícím sportovcem napříč několika disciplínami. Hrál závodně fotbal a tenis, vynikal také v cyklistice.
Sportovec milující divadlo
Mladý Burian ale nakonec dal přeci jen přednost divadlu před sportem. Po svém prvním veřejném vystoupení v roce 1909 celé jeho okolí pochopilo, že má nebývalý komediální talent. Dokonce i jeho otec, který mu zprvu v komediální kariéře bránil, nakonec uznal, že je jeho syn výborný komik.
Osudová láska Nina
V soukromí se Burian jako mladý nebránil pozornosti žen. V roce 1912 se mu narodila po krátkém poměru s tanečnicí Anči Pírkovou dcera Emilka. Vztah ani sňatek se nekonaly. Na obojí si známý komik musel počkat až do roku 1919, kdy se oženil se svou životní láskou Ninou Červenkovou. Pouto mezi manželi bylo natolik silné, že Nina nesměla chybět na žádném Burianově představení. Pokud se někdy náhodou zpozdila, Burian byl kvůli ní schopen odložit představení. Známá je i historka o tom, jak se Vlasta vypořádal s její nepřítomností v době, kdy byla nemocná. Nechal na jeviště přistavit telefon, aby mohla jeho představení alespoň slyšet, když už ho nemohla vidět.
Začátek velké kariéry
Hvězdnou kariéru nastartoval jeho první film Tu ten kámen aneb Kterak láskou možno v mžiku vzplanout třeba k nebožtíku. Tehdy (psal se rok 1923) šlo ještě o němý film. Krátce nato se mu povedlo založit vlastní divadlo. Opravdový průlom přišel až na začátku třicátých let s příchodem zvukových filmů. Hned první role ve filmu C. a k. polní maršálek znamenala pro Buriana obrovský úspěch. Z noci na noc se stal hvězdou velkého formátu.
Život Buriana by se dal rozdělit na dvě etapy – před druhou světovou válkou a po ní. Před válkou se mu dařilo vše, na co sáhl. V divadle měl vždy plná představení, na filmy chodily miliony lidí a těšil se nebývalému postavení. Ve své vile v Dejvicích měl tenisový kurt i bazén, aby se mohl každý den věnovat své celoživotní lásce – sportu. Ačkoliv trpěl depresemi a maniodepresivními stavy, nemohl si stěžovat na nepřízeň osudu.
Burian a válka
S válkou se ale vše změnilo. Burian sice neměl zákaz vystupovat, musel ovšem prokázat loajalitu Němcům mimo jiné svým vystoupením ve skeči Hvězdy nad Baltimorem, který zesměšňoval tehdejší exilovou vládu v Londýně. Údajně i hostil ve své vile německé okupanty. Tradovalo se, že dokonce zdravil zdviženou pravicí.
V roce 1944 nakonec i jemu Němci zabavili jeho milované divadlo. S definitivním koncem války mu ovšem nebylo vráceno, jako tomu bylo v případě všech ostatních podniků. Kvůli výše zmíněným legendám byl totiž vyšetřován jako kolaborant a dostal dokonce herecký distanc. Dlouhotrvající soud ovšem nakonec prokázal, že opravdu šlo o pouhé legendy. V krátkém rozhlasovém představení, k němuž byl donucen, jednoznačně je poznat, že jeho výkon celý skeč sabotuje. Jasně se pak prokázalo, že po tomto skeči byl Burian nucen do natáčení dalších, ale vždy se mu podařilo natáčení vyhnout (většinou simulováním nemoci). Údajné hoštění okupantů se pak ve skutečnosti ukázalo být razií, která byla na pozemku jeho vily prováděna na udání sousedů. A nakonec použití pravice – k tomu došlo v jednom jeho představení a nešlo o projev obdivu k nacismu, ale naopak o jeho zesměšnění. Za to mohla naopak komikovi v temných dobách protektorátu hrozit smrt.
Celých 5 let trvalo, než se povedlo Burianovi obhájit svou pravdu. Po celou tuto dobu byl bez divadla a filmu, pobýval nějakou dobu i ve vězení a z vždy vitálního člověka se stal stařík s nalomeným zdravím. Ke hraní se sice mohl v roce 1950 vrátit, už to ale nebyl ten samý Burian jako před lety.
Hrál ale až do posledního dne. Dokonce i své poslední představení odehrál se zápalem plic. Nakonec zemřel v roce 1962 doma na plicní embolii, po boku své milované manželky. Ta žít bez Buriana ale dlouho sama nevydržela. Zemřela hned 9 týdnů po něm.
