Facebook
Instagram
Panenka Annabelle, podle které byl pojmenován i stejnojmenný úspěšný horor, nebyla jedinou démonickou panenkou. Panáček Robert je možná ještě děsivější.
Jsem Robert, ďábelská panenka, seznamte se
Robert je hadrový panáček v námořnickém oblečku, který svým majitelům udělal ze života peklo. Jeho první majitel ho dostal coby dítě v roce 1906. Jmenoval se Robert Eugin Otto a panáčka pojmenoval po sobě. Jeho rodiče byli bohatí a vlastnili plantáže s bavlnou. Hračku prý dostal od jedné ze služebnic, která pocházela ze Srí Lanky, odkud vzešel kult woodoo. Ottovi se prý ke služebnictvu nechovali dobře a služebnou, která dala malému Robertovi Roberta, vyhodili.
Robert ožívá
Asi po měsíci začal malý Robert říkat rodičům, že si s ním panenka povídá. Umí dokonce měnit výrazy v obličeji a chodí po domě. Ottovi to brali jako výplod dětské fantazie a nechali to být. Potom ale museli sami uznat, že se s panenkou opravdu děje něco zvláštního. Domem se začal ozývat podivný smích a sousedé jim nezávisle na sobě říkali, že když jsou pryč, objevuje se panenka Robert v jejich oknech a dívá se ven.
Život s démonem
Robertova aktivita začala stoupat a přidávala na intenzitě. Chlapec se s křikem budíval ze spaní a volal o pomoc. Když k němu jeho rodiče přiběhli a otevřeli dveře místnosti, celý jeho pokoj by vzhůru nohama. Malý Robert jim se zděšením řekl, že to udělal panáček Robert. I když věděl, co panenka dokáže, nechtěl se jí nikdy vzdát a stala se jeho největším přítelem.
Nevzdal se jí ani v dospělosti
Čas plynul a z Roberta se stal muž. Lidé v sousedství ho měli za podivína. Dokázal trávit hodiny zavřený ve svém pokoji se svým panáčkem. Panáčka Roberta se nevzdal ani po tom, co se oženil. Anne, jeho nová žena, to měla s manželem těžké. Panáčka Roberta nenáviděla. Její manžel totiž vyžadoval, aby s nimi panák seděl u večeře a dokonce mu postavil malou postýlku, kterou umístil do ložnice vedle jejich postele. Manželé se začnou kvůli panence hádat. Robert tedy vybuduje na půdě domu pro Roberta juniora vlastní pokoj. Anne se ďábelské panenky začne časem opravdu bát. Z půdy jsou slyšet hlasy, zvuky a kroky. Od manžela raději odejde.
Nová rodina
V roce 1974 Robert Otto umírá a panáček Robert zůstává ve svém pokoji na půdě na čas sám. Dům brzy koupí noví majitelé a při rekonstrukci naleznou Roberta na půdě. Nijak se panenkou nezabývají. Zavolají instalatéra, který měl na půdě zkontrolovat odtok vody. Ten později prohlásil: ,,Dělal jsem nějakou práci v širší části půdy. Ta panenka vypadala strašidelně, seděla na malé židli a držela vycpané zvíře. Musel jsem několikrát odejít, abych si vzal nějaké nástroje z dodávky. Pokaždé, když jsem se vrátil, můžu přísahat, že se ta panenka trochu pohnula.”
Uvězněn v muzeu
I noví majitelé si s Robertem užijí své. Z půdy slyší hlasy, smích, bouchání, kroky a jednou dokonce naleznou panenku v pokoji své dcery a vedle ní nůž. Jak se panenka dostala z půdy a ještě s nožem, nikdo neví. Roberta raději odnesou do nedalekého muzea v Key West, kde je k vidění dodnes. Zaměstnanci muzea často říkají, že i dnes slyší Robertův smích a občas se dokonce pohne. Velkou zajímavostí je také to, že panence šediví vlasy a po blžším zkoumání bylo zjištěno, že její tělesná teplota je shodná s teplotou živých organismů.
