Facebook
Instagram
SuperWoman je nový unikátní projekt magazínu Lifee.cz. Přinášíme příběhy úspěšných žen, které hýbou českým byznysem nebo vynikají v různých oborech. Jako první výjimečnou ženu představujeme Taťánu le Moigne, která stála u zrodu českého internetu. Víte, že kdyby nepracovala v Googlu, byla by nejspíš zahradnicí?
Magazín Lifee.cz přichází s novým projektem SuperWoman, ve kterém představí výjimečně úspěšné ženy a jejich životní cesty. Dozvíte se, jaký byl zásadní okamžik jejich kariéry, jak jít úspěchu naproti a k tomu stíhat děti a rodinu. K čemu jsou důležité pracovní zásady, nastavení cílů a vnitřních hodnot. Věříme, že se pro vás super ženy stanou inspirací na cestě za vašimi sny. A že dost možná zjistíte, že vám stačí třeba jen krůček k tomu, dostat se na vrchol.
Každý měsíc se můžete těšit na příběh jedné úspěšné ženy očima redakce Lifee.cz a fotografky Lucie Robinson, která je sama o sobě výjimečná jako superhrdinové od Marvela. Její umělecký talent můžete ocenit v naší fotogalerii. Její artové snímky představují úspěšné ženy jinak než v kostýmku v kanceláři, ale podtrhují jejich ženskou krásu v uvolněnějším prostředí. Naši první SuperWoman, ředitelku společnosti Google Taťánu le Moigne, například fotografka přesunula do podzimních lesů.
Taťána le Moigne, ředitelka české, slovenské, maďarské a rumunské pobočky společnosti Google, která patří mezi nejvlivnější a nejinspirativnější ženy českého byznysu. "Táta mě vždycky vedl k tomu, abych se nebála říct svůj názor, i když to bude úplně něco jiného, než si myslí on. A v důsledku spolu nebudeme souhlasit, což pro dítě není úplně jednoduché. Ale čím jsem byla starší, tím víc jsem si uvědomovala, jak je to zásadní pro formování charakteru a životních postojů," vypráví v podcastu SuperWoman Taťána le Moigne. Až v dospělosti ocenila přístup rodičů a to, že byla svobodné dítě. Teď se snaží totéž dopřát svému synovi.
Královna českého internetu Taťána le Moigne
Táňo, vítejte! Jsem moc ráda, že jste přijala naše pozvání a stanete se naší první SuperWoman. Vy býváte často nazývána královnou českého internetu. Cítíte se jako vládkyně?
Jako vládkyně ne, jako královna ano. A hlavně mě moc baví ta práce a moc mě baví firma, pro kterou pracuji. Google je jedna z nejinovativnějších společností na světě. A to znamená, že když pracujete v Googlu, tak pořád v podstatě koukáte do budoucna a vymýšlíte nové věci. Stáváte se součástí toho procesu. A obklopují vás lidé, kteří jsou toho součástí, takže je to nesmírně zajímavé a pro mě je obrovská čest nejenom pro Google pracovat, ale pro Google pracovat v Čechách, protože to znamená, že se mohu podílet na inovaci českého internetu. Že můžeme českým uživatelům, businessům, školám, neziskovkám, zkrátka všem, kteří tady žijí, přinášet nové věci, inovace a jít tak společně do 21. století.
K vaší práci se ještě dostaneme, ale prozraďte mi, chtěla jste být jako malá královnou nebo princeznou, jaké jste měla sny?
Já jsme milovala pohádky a myslím, že jsem chtěla být hlavně královnou svého života. Ve smyslu si ten život hezky užít a mít do velké míry kontrolu nad tím, co se v mém životě odehrává. Kontrola je možná ne úplně přesné slovo. Zkrátka žít svůj život tak, jak chci, jak je to pro mě zajímavé, důležité, zábavné. Zkrátka, aby to byl můj život. To jsem vždycky hodně chtěla.
Máte dnes pocit, že se vám to podařilo?
Mám a myslím, že za to hodně vděčím svým rodičům. Protože mi dávali velký prostor od dětství. Táta mě vždycky vedl k tomu, abych se nebála říct svůj názor, i když to bude úplně něco jiného, než si myslí on. A v důsledku spolu nebudeme souhlasit, což pro dítě není úplně jednoduché.
Co vám to dalo do života?
Čím jsem byla starší, tím víc jsem si uvědomovala, jak je to zásadní pro formování charakteru a životních postojů. A můj tatínek si zase uvědomil, jak si naběhl, protože v určitém věku, a speciálně v pubertě nebo potom v dospívání, přirozeně dochází k velice zajímavým diskuzím a konfliktům v rodině, protože dítě si prostě řekne svůj názor. Ale i tak si myslím, že když se to všechno pohybuje v nějakém slušném rámci, v nějakých principech slušného chování, tak je to strašně důležité. A já jsem velmi vděčná svým rodičům, že mi nikdy nemluvili do toho, co budu dělat, co budu studovat, kým se stanu, s kým budu žít, kdy se budu vdávat, kolik budu mít dětí, kam pojedu na dovolenou. Prostě jsem byla v tomhle ohledu svobodný dítě a docenila jsem to až později ve svém životě. Zpětně si toho nesmírně cením a snažím se totéž dopřát svému dítěti. Není to vždycky úplně snadný, ale o to víc to oceňuju.
Taťána le Moigne se rozhodovala mezi medicínou a informatikou
Vy jste vystudovala vysokou školu ekonomickou obor softwarového inženýrství. To není pro dívku úplně typické. Jak se to stalo?
Stalo se to tak, že jsme jednou seděli s tátou, bylo to v roce 1985, kdy jsem si potřebovala napsat na takovou kartičku, na které tři vysoké školy bych se chtěla hlásit. A v tom kontextu jsme samozřejmě měli debatu, co mě baví, co mě zajímá. Já byla takový hodně všeobecně univerzální dítě. Všechno mi šlo a o všechno jsem se zajímala. Hodně jsem zvažovala medicínu, ale při té debatě jsme se hodně bavili o tom, že jsem člověk, který je relativně dlouhodobě zaměřený, vždycky mě bavilo dělat věci, který mají nějaký dlouhodobý vývoj. Prostě jsem koukala hodně do budoucna a měli jsme diskuzi o tom, co bude v budoucnu důležitý. Co bude ten obor, který bude opravdu zásadní pro vývoj společnosti.
A evidentně jste se trefili...
Vyšla nám z toho skutečně informatika. Tatínek tím byl do určité míry rovněž políben, protože se v té oblasti již v té době pohyboval. Ale paradoxně to bylo dlouho nerozhodně mezi medicínou a informatikou. Já se pak rozhodla pro tento obor. Předpokládala jsem, a táta mě v tomhle směru myslím hodně ovlivnil, že to bude jedna z nejprogresivnějších a nejinovativnějších oblastí, dlouhodobě. To byl rok 1985 a my jsme tak maximálně používali kalkulačky nebo nějaký obyčejný zařízení. V tý době nebyly ani osobní počítače a táta říkal: "Hele, v roce 2000 budou s počítačema dělat úplně všichni." A já si to nedovedla představit, protože ve všech firmách byly ty obrovský sálový počítače. My jsme doma neměli žádnej počítač, ani nedej bože mobilní telefon, takže mě to fascinovalo a fascinuje dodnes.
Kam vedly vaše kroky po škole?
Já měla obrovské štěstí, protože jsem dítě Sametové revoluce a v roce 1989 se velmi zásadně proměnila společnost. Tím pádem přišlo obrovské množství nových příležitostí. Moje opravdu první práce, do které jsem nastoupila v roce 90, byla firma Abakus. Tu firmu jsme zakládali ve třech lidech a byl to vlastně takový první softwarehouse. Byla to společnost, která měla uzavřené smlouvy se softwarovými a hardwarovými společnostmi všude po světě a naším úkolem bylo lokalizovat ty služby do češtiny. To byl vlastně můj první projekt, bylo mi 22 let.
Co dalšího Taťána le Moigne v rozhovoru prozradila:
– Zásadní okamžiky, které ovlivnily její kariéru
– Co si uvědomila po smrti tatínka
– Jaké inovativní služby přinesla na český online trh
– Důležitá pravidla každého lídra
– Působení v neziskových organizacích
– Jak prožila mateřskou a cestu kolem světa s rodinou
– Lásku k zahradničení
– Co považuje za super vlastnosti
Rozhovor s Taťánou le Moigne najdete také na běžných podcastových platformách.
