Facebook
Instagram
Módním průmyslem se začíná čím dál více skloňovat pojem udržitelná móda. Ten bojuje nejen za záchranu životního prostředí, vždyť oblečení je jedním z největších znečišťovatelů, ale také za rovné pracovní podmínky v továrnách na textil. O udržitelné módě, a nejen o ní, jsme si povídali s Evou Urbanovou, která u nás dává tomuto stylu reálnou tvář.
Hned na začátku je třeba říci, že udržitelná móda je móda vyrobená z k přírodě šetrných materiálů a etickým způsobem. To znamená, že ti, kteří se na výrobě podíleli, dostali spravedlivou odměnu a pracují v bezpečném prostředí. Ruku v ruce s tím musí jít vyšší kvalita, odolnost a trvanlivost. Čili móda, jak jsme ji znali před více než dvaceti lety, míněno nikoli stylově, ale hodnotově.
Jak já jako laik poznám, že se jedná o udržitelné oblečení?
Především podle informací, které poskytuje výrobce či prodejce, z materiálového složení a certifikací. Pokud někdo prodává oblečení a není si jistý, zda je vyrobeno z ekologického materiálu či za fairtrade podmínek, pak pravděpodobně prodává něco, co takové není. Čili ptát se a orientovat se ve visačkách. Základními materiály ekologické módy je biolen, konopí, biobavlna, Tencel, ekologická viskóza EcoVero, vlna, hedvábí a recyklovaný polyester. Základní certifikací je GOTS. Složité to doopravdy až tak není.
Co můžeme od takového oblečení čekat? V čem je jiné než to ostatní?
Předně by mělo déle vydržet, protože, jak jsem zmínila, udržitelnost by měla jít ruku v ruce s kvalitou. Často však bude celkově příjemnější a funkčnější pro běžné nošení, a to s ohledem na nižší podíl syntetických vláken případně chemických ošetření oděvu.
Jaká je průměrná životnost tohoto oblečení?
To se takto úplně nedá říci, neboť i v rámci udržitelné módy bude rozdíl mezi basic tričkem na denní nošení a například hedvábnými šaty na celý život. Obecně však vydrží déle, neboť modely z fast fashion řetězců jsou záměrně konstruovány na krátkou životnost. Podmínkou je však to, aby o oblečení bylo správně pečováno. V tom vidíme nejčastější chybu.
Jaké země jsou specialisty na udržitelnou módu? A naopak?
Udržitelná móda je hodně v popředí ve skandinávských zemích, Anglii a Německu. Naopak třeba Francie a Itálie se k ní přiklánějí pomaleji, ale tam je to dáno i jinými faktory, například důrazem na lokální design a celkově odlišný vztah k módě.
Jak se staví k této módě lidé v ČR? Dostává se více do povědomí českých žen a mužů?
Myslím si, že velmi pozitivně, zejména pokud zjistí, že jim oblečení lépe slouží a cítí se v něm lépe než v oděvech z řetězců.
V jednom rozhovoru jste uvedla, že máte zhruba 30 kusů šatů. Kolik kousků oblečení vystačí průměrnému Čechovi?
Mám zhruba 30 kusů na jednu sezónu, neboť střídám šatník jaro/léto a podzim/zima. Nevěřím, že zde existuje jedno správné číslo, mnoho lidí bude mít doma klidně stovky modelů. Podstatné je, zda je opravdu nosí, a nosí každý z nich pravidelně, i zda mají, či nemají pocit, že jim šatník funguje a ráno mají, co na sebe. Jsou lidé, kteří budou vypadat vždy skvěle, přestože vlastní jen 30 modelů, i tací, co mají desítky kusů a není to ono.
Když vybíráte určitý kousek oblečení do svého obchodu. Podle čeho se rozhodujete? Má každá věc v obchodě nějaký svůj příběh? Mohla byste nějaký zmínit?
Oblečení do obchodů NILA nakupuje profesionální nákupčí. Rozhodujeme se zejména podle estetiky a kvality daného modelu, spolu s materiálovým složením. Značky, které nevyrábí za spravedlivých podmínek, ani v nákupu nezvažujeme. Příběh jako takový mají spíše módní značky než jednotlivé kusy oděvu. Ty příběhy se často liší, prodáváme vyšívané šaty z Ukrajiny i německé mikiny, ale spojuje je vždy – myslím si – velká úcta k tomuto řemeslu, záměr pracovat se sníženým dopadem na životní prostředí a poslat tuto pozitivní energii dál.
Co by podle vás měli lidé udělat se svým oblečením, když už je nebudou nosit?
Ideální je, když do budoucna přestane tato situace nastávat, nebo jen velmi omezeně. Vybírat si velmi pečlivě, abych neměla potřebu oblečení předávat. Samozřejmě, někdy to nevyjde a je jen dobře, pokud se pro něj najde další příjemce.
Pokud se někdo rozhodne přejít na tzv. pomalou módu. Jak a čím by měl nejlépe začít?
Určitě inspekcí svého šatníku a zbavením se věcí, co už nosit nebude, nebo nechce. Ujasněním si vlastního stylu a vědomým rozhodnutím přestat nakupovat impulsivně, ale s přípravou a péčí, jaká mu náleží. Pomalá móda není o askezi, je o návratu k módě jako takové.
Pomáhá životnímu prostředí i tzv. swapování oblečení (výměna)?
Ano, ale osobně nejsem velký fanoušek tohoto způsobu budování šatníku. Obávám se, že u mnoha lidí to vede k tomu, že se jim v šatníku objeví spousta věcí, co tam nepatří, zbytečně hodně syntetiky atd.
Myslíte si, že se udržitelnou módou začínají zabývat i velké módní řetězce? Zaznamenala jste nějakou změnu?
Zabývají se jí určitě a intenzivně, ale řetězce nemohou být nikdy „udržitelné“ z principu věci. Jejich byznys model to nedovoluje a tzv. udržitelné kolekce často nemají tu základní ingredienci, myslím tím kvalitu a propracovanost.
Mohu nějak já osobně přispět k životnímu prostředí v oblasti módy kromě toho, že si nakoupím udržitelnou módu? Například přetvořím starý kousek po babičce?
Asi obecně tím, že o každém nákupu budete pečlivě uvažovat a vše, co si zakoupíte, budete nosit. Velmi důležité je také jemné a k přírodě šetrné praní. A pak samozřejmě, přešívání a předávání modelů z generace na generaci sem dozajista patří.
Dalo by se říct, že oblékání se do udržitelných kousků oblečení, je již určitý životní styl? Má to vliv i na jiný způsob života? Na jaký?
Myslím, že ano, i když to samozřejmě není vidět na první pohled. Určitě je to pak propojeno i s tím, co jíme, jaký způsob cestování volíme a celkově, jaký způsob bytí preferujeme.
