Facebook
Instagram
Film Vesničko má středisková natočil Jiří Menzel podle scénáře Zdeňka Svěráka v roce 1985 a od té doby nás příběh prostoduchého Otíka a jeho chalupy nepřestává dojímat. Hlášky jako On je momentálně zaostalej, nebo slavná věta Po žních půjdeš k Turkovi zlidověly. Film byl úspěšný i v zahraničí a dokonce si vysloužil nominaci na Oscara. Přitom nebýt chyby účetní na Barrandově, nemusel by tento skvost české kinematografie vůbec vzniknout.
Zemědělské družstvo, kam pochodovali Otík s panem Pávkem, přežilo bouřlivý čas po roce 1989 a stále funguje. Jen s tím rozdílem, že už nemá kovovou bránu.
Režisér Jiří Menzel dlouho hledal vhodnou vesnici, na které se ještě příliš nepodepsal socialismus. Nakonec mu do oka padla obec Křečovice, kde se také natáčelo.
Výraz „Až pokvetou hrábě“, kterou pronese Turek v reakci na Pávkovo „Po žních půjdeš k Turkovi“, se ve španělském dabingu změnil na „Qándo vaca puede volar“, což znamená doslova „Až bude kráva umět lítat“.
Scénář k filmu vznikl čirou náhodou. Svěrák tou dobou dotočil svou komedii Na samotě u lesa a účetní v Barrandovských filmových studiích udělala chybu v tom, že mu vyplatila dva honoráře za jeden film. Svěrák dostal na vybranou. Buď napíše nový film, nebo peníze vrátí. Svěrák souhlasil s první možností a napsal Vesničko má středisková.
Scenárista Zdeněk Svěrák velmi dlouho vybíral filmové jméno pro roli doktora (Rudolf Hrušínský). Ironií okolností se stalo, že jméno doktora Skružného v celém filmu nezazní.
Zdeněk Svěrák bydlel jako dítě vedle hřbitova. Právě to bylo důvodem, proč při psaní scénáře nechal na stejném místě bydlet i postavu pana Pávka.
Během filmu je pan Pávek (Marián Labuda) celkem čtyřikrát tázán, „Jestli nenaboural tomu Pražákovi do brány.“ Zeptají se jej rostlinář Jaromír (Oldřich Vlach), hrobník Franta (Evžen Jegorov), jeho dcera a jeho manželka.
Snímek získal na věhlase i v zahraničí. Když byl Zdeněk Svěrák na návštěvě v Japonsku, jeho hostitel mu přinesl pivo, otevřel ho a podával mu ho se slovy: „Promiňte, ale obávám se, že není ze sedmého schodu.“ Slavný sedmý schod prý vznikl podle chlazení piva tatínka Zdeňka Svěráka ve sklepě.
Maďarský herec János Bán hrající Otíka neměl s proslulým nechápavým výrazem žádný problém, neboť vůbec nerozuměl tomu, co si ostatní povídají.
Při psaní scénáře se nechal Zdeněk Svěrák inspirovat událostí, kdy mu na chatu přivezli písek řidič z místního JZD a jeho závozník, který si po složení nákladu sedl na kládu a začal se klacíkem šťourat v písku. Svěrák je pozval na oběd a zeptal se řidiče, proč nejde závozník také. Ten mu však odpověděl: „Jen ho nechte on je spokojený takhle. S ním je to hrozný, my jedeme sto kilometrů a on neřekne ani slovo.“
Doktor Skružný (Rudolf Hrušínský) ve filmu doporučuje návštěvu pelhřimovského krematoria. Ve skutečnosti v Pelhřimově žádné krematorium není. Teprve po pětadvaceti letech se město, údajně unavené vysvětlováním turistům, že zde žádné krematorium nikdy nebylo, rozhodlo budovu z recese vystavět a při prvním zkušebním žehu nechat shořet, zatímco hasiči s historickou stříkačkou a lidé tvořící živý řetěz s kbelíky se oheň snažili „uhasit“. Požár se však rozhořel skutečně, takže museli zasáhnout opravdoví hasiči, aby plameny nepřeskočily na blízký kulturní dům. Na místě dnes stojí pamětní deska, na kterou se dá doptat na informacích jako na pelhřimovskou „pamětihodnost“.
Představitel Otíka János Bán si objednával jen rohlíky a pil jen pivo. Víc si toho totiž česky objednat neuměl. A tyto dvě slova, „rohlík“ a „pivo“ odkoukal ze scénáře.
Otík (János Bán) ve filmu řekne pouze „Pan Pávek“, „Pane Pávek, Pane Pávek, já nechci k Turkovi.“, „57, 57 biografů mají.“, „Rohlik, rohlik.“, „Holuby, holuby.“, „Po žních.“, „Po žních musím.“, „Pan Pávek, že?“ a „Do žní.“
Zdroj: ČSFD
