Samotář Bronislav Poloczek: Po smrti milované manželky Zdenky čekal už jen na vlastní konec

Černí baroni: Speciální složkou naší "lidové" armády" byli příslušníci Pomocných technických praporů (PTP), kterým se říkalo i Černí baroni. Tvořila je pestrá směsice mužů, od těch politicky uvědomělých přes zloděje až po feudály. Oproti tomu jejich nadřízení byli ze stejného těsta. Ať už jde o majora Halušku přezdívaného Terazky (Pavel Landovský), kapitána Ořecha (Bronislav Poloczek) nebo poručíka Troníka (Miroslav Donutil), všichni do jednoho byli neschopní a ne příliš inteligentní. Komedii Černí baroni odvysílá ČT 1 v neděli ve 20:10.

Mohlo by Vás zajímat:

Lechtivé zákulisí Černých baronů: Ondřeje Vetchého čekalo na natáčení žhavé scény velké překvapení

Malý hrdina Bronislav Poloczek

Narodil se 7. srpna 1939 ve slezské obci Horní Suchá. Již jako sedmnáctiletý mládenec byl členem polského souboru Těšínského divadla v Českém Těšíně. Původně chtěl studovat přírodní vědy, ale protože jeho otec bojoval za druhé světové války v anglické armádě, Bronislav skončil u herectví. Vystudoval na brněnské JAMU a ještě jako student debutoval ve filmu Valčík pro milion (1960). Nestal se hercem hlavních rolí, ale i v těch vedlejších byl lehce zapamatovatelný a svým způsobem výrazný.

Web Aktuálně v nekrologu Bronislava Poloczka píše, že vytvořil na 150 filmových a televizních rolí. Ztvárňoval plebejského malého hrdinu, který v životě přistoupil na mnoho kompromisů, aby si zachoval pohodlí. A nezapomínejme na jeho ostravský akcent, který se dokonale hodil k rolím, jakou byl třeba kapitán Ořech z Černých baronů (1992). Ten je vedle pivaře Babuly ze seriálu Hospoda patrně jeho nejznámější postavou. I přesto že Poloczek byl také divadelní herec a člen činohry Národního divadla.

Mohlo by Vás zajímat:

Bronislav Poloczek: Cholerik, který po smrti manželky čekal na vlastní konec

Morous Bronislav Poloczek

Jeho televizní kariéra se neobešla bez účinkování v nekonečném seriálu Ulice. „Vždycky sežral půl igelitky prášků, byl hypochondr, a pak na všechny řval,“ cituje Expres Václava Svobodu alias Lumíra, jehož otce si v seriálu Ulice zahrál právě Poloczek.

Přestože byl lehce nesnesitelný a samotářský, jeho kolegové to respektovali a třeba Václav Vorlíček s ním rád pracoval. Nabídl mu i roli v pohádce Saxana a Lexikon kouzel (2011), která je posledním filmem Bronislava Poloczka. „Skon jeho paní ho velice ranil. Stal se poté trochu nabručeným samotářem, ale všichni jsme to samozřejmě respektovali," vzpomíná Vorlíček.

Důvodů, proč byl herec v pozdějších letech nerudným bručounem, bylo víc. Po infarktu a mrtvici mu lékaři naordinovali dietu a zhubnul 30 kilo. A kromě chátrajícího zdraví také těžce nesl smrt své manželky Zdenky, se kterou strávil téměř 40 let. „Žil jsem celý život ze dne na den. Od té doby, co mi zemřela manželka, mě už nic nezajímá. Už nechci ani hrát. Nic už neplánuju. Čekám jen na smrt. Jsem starý,“ řekl pro deník Aha. Další srdeční příhoda postihla Bronislava Poloczka na začátku března 2012. Po téměř dvou týdnech strávených ve Vinohradské nemocnici zemřel.

Zdroje informací:

CSFD.cz: Bronislav Poloczek

Ceskatelevize.cz: Černí baroni

Magazin.aktualne.cz: Zemřel Bronislav Poloczek, štamgast i lidový důstojník

Galerie Černí baroni: Komedie o chmurné kapitole české historie

+ 1 fotka + 2 fotky