Facebook
Instagram
Herečka Tereza Těžká (25) sehrála jednu z hlavních rolí v dokumentu V síti. Film o sexuálních predátorech a zneužívání dětí vedl k řadě odsuzujících rozsudků nad lidmi, kteří tato zvěrstva páchají. Těžká byla za účinkování ve filmu nominována i na Českého lva. Pro Lifee.cz popsala nejhorší chvíle z natáčení.
Tereza Těžká, která byla před časem hostem i v naší talkshow Na kafeečko, kde promluvila o přiznané polyamorii, sehrála ve filmu V síti klíčovou roli. V dokumentu představovala dvanáctiletou Míšu Soukupovou, se sexuálními predátory si dopisovala a s některými se i sešla. Společně s dalšími dvěma kolegyněmi se setkala s mrazivými případy agresorů, s vyhrožováním, vydíráním. Co pro ni bylo během natáčení nejhorší?
Terezo, vám v jedné části dokumentu V síti přijde domů dětské porno. A vy říkáte, že té holčičce je deset let. Doufejme, že všichni lidé, kteří tyhle příšerné věci dělají, špatně skončí…
Také v to doufám. Tahle scéna je pro mě velmi vypjatá. Mám neuvěřitelně skvělou paměť, ale když jsem byla na premiéře nebo předpremiéře filmu V síti, která byla v prosinci v Brně, tak přišla právě tato scéna. A já si ji vůbec nepamatovala. Pro mě to byl tak strašný zážitek, že jsem ho prostě vytěsnila. Seděla jsem v tom kině a říkám si: Vždyť to jsem já! Jak to, že si takovou věc nepamatuju? Fakt mi z toho bylo zle. A v té chvíli se mi všechno promítlo zpět. Byla to pro mě jedna z nejtěžších věcí, protože tohle člověk prostě vidět nechce! Cítila jsem se provinile za to, že na to jen koukám, protože jsem měla pocit, že bych měla nějak zakročit. Mísily se ve mně pocity zloby, nenávisti, beznaděje. Tohle byla jedna z nejhorších věcí při natáčení.
Měli jste během natáčení psychology, kteří vám pomáhali se s tím vyrovnat?
Měli jsme odborníky. Jak na problematiku sexuálních predátorů, tak jsme měli i sexuoložku Renátu Androvičovou, která nám pomáhala dotvořit ty role. Pomáhala nám vysvětlit, jak dítě ve dvanácti letech vnímá svou sexualitu, protože spousta dětí si ji v tomto věku neuvědomuje naplno. Proto je vlastně tak jednoduché s dvanáctiletým dítětem manipulovat. Proto takové dítě snáz zašle nahou fotku, protože nedokáže domyslet, jaké následky to může mít. A zároveň nám Renáta pomáhala trochu pochopit i to vnímání těch mužů predátorů, které je ale pro mě osobně pořád nepochopitelné.
Lze to vůbec pochopit?
Já jsem vlastně do toho natáčení šla i z důvodu, že mě zajímalo, kdo je sexuální predátor. Proč to dělá, co ho k tomu vede? Kde sakra bere tu drzost něco takového dětem dělat? Co se mu třeba stalo, že je takový? Zjistila jsem, že to nejde určit. První věc, která mě totálně vyděsila, byla, že tři až pět procent těch mužů mělo opravdu nějaký problém, že byli pedofilové. Zbytek ale bylo tzv. psychosociálně normálních!
Co to znamená?
Že dokážou mít fungující zdravý vztah s dospělou ženou, dítě ho nevzrušuje. A vlastně jediný důvod, proč to těm dětem dělají, je sobectví a bezohlednost – že šestnácti sedmnáctiletá holka už by je poslala do háje, ale dvanáctiletá holka se nechá zmanipulovat. Jinak ale tihle predátoři nemají nic společného. Byli tam bohatí muži i ti chudí, měli jsme tam studenta medicíny, starého i mladého taxikáře, muže z rozvrácený rodiny, muže se stejně starou dcerou a fungující rodinou. Prostě úplně cokoliv, co si člověk představí pod pojmem ČLOVĚK! Mezi sexuálními predátory se totiž objevily i ženy.
Tam šlo ale o sex. Jen tři až pět procent pedofilů, ostatní byli „normální“. To znamená, že oni chtěli mít sex s dvanáctiletou holčičkou?
Oni chtěli mít erotiku. Ale bylo jednodušší použít – a myslím si, že slovo použít je na místě – dvanáctileté dítě. Spousta z nich říkala, že porno už je nebaví a že vlastně hledají živý stimul. To, že někde je někdo opravdu skutečný, protože dnes je strašně jednoduché podívat se na jakékoliv porno.
Proč mají v dokumentu rozrastrované obličeje?
Chtěli jsme ukázat, co se děje. Ne ty jednotlivé muže. Teď to říkám s velkou nadsázkou, ale že by to odneslo těch čtyřicet zdokumentovaných „chudáků“. Nám se ale za dobu natáčení ozvalo 2 458 mužů, které bychom ve filmu nemohli ukázat. Šlo nám hlavně o to ukázat problém, ne v naší společnosti, která k tomu má sklony, vyvolat nějaký lynč nebo hon na čarodějnice.
Měla jste po zveřejnění dokumentu strach? Ti zmapovaní predátoři si vás mohou najít…
Byla bych asi sama proti sobě, kdybych řekla, že ne, protože v rámci dokumentu jsem zjistila, čeho všeho jsou lidé schopní. Ale zároveň vím, že o naši ochranu je důkladně postaráno, což mě uklidňuje. Bohužel o tom nemůžu víc mluvit.
Jak jste to vy holky vlastně dokázaly ustát? Že jste je třeba neposílaly do pekel, slušně řečeno.
Bylo to těžké. Na konci jsem už jednu scénu nezvládla, tu s predátorem, který si říkal Sneeky (Tereza Těžká na schůzce s ním vystoupila z role a chrstla mu do obličeje limonádu, pozn. red.). Velká část toho filmu ale není vůbec zdokumentovaná. Je to práce nad rámec natáčení, kterou jsme si vzaly domů a trvala nám další měsíce. Pokračovaly jsme v on-line komunikacích s těmi muži a pozorovaly, kam až to může dojít. Protože spousta těch „hodných“ predátorů, kteří na začátku vypadali, že jsou nudní, vlastně teprve rozhazovala sítě. Až pak začaly ty šílené věci typu vydírání. Spousta toho vedla pak ke schůzce. Bylo to strašné.
Jak to máte teď, když se díváte na muže na ulici? Myslíte si o nich něco jiného než před natáčením dokumentu V síti?
Ano a ne. Měla jsem to tak po skončení natáčení, raději jsem skoro nikam nechodila sama. Nedokázala jsem třeba jít do MHD. Raději mě manžel vozil autem. Časem to ale pominulo, protože mám kolem sebe skvělé lidi a rodinu. To mi hodně pomohlo. Zároveň jsem ale nyní neuvěřitelně citlivá, až přecitlivělá na různé sexuální obtěžování. Třeba jsme šli s manželem oslavit výročí svatby. Měla jsem hezký černý overal a boty na podpatku. A náš soused, který si mě dříve ani nevšiml, mě chytil za ruku a řekl: Ahoj, kočičko! Neuvěřitelně se mě to dotklo. Jako když mi někdo pochválí zadek, vůbec mě to nezajímá. Myslím, že je to důsledek toho natáčení, nevím…
Dokumentem ale vaše práce neskončila. Začali jste, když to ještě šlo, jezdit po školách...
Ten film nemá končit tím, že bude v kinech, bude v televizi, lidé se na to podívají. Máme k němu pod záštitou ministerstva školství obrovskou osvětovou kampaň, kdy jsme jezdili po městech, kde byla kina plná tříd. Těm třídám se pouští film, do kterého jsou dotočené edukativní vstupy nás hereček, kde rozebíráme ty jednotlivé situace. Radíme, jak jim předejít a co dělat, když už se dějí. Pak vedeme s dětmi diskuzi. Ty byly neuvěřitelně přínosné. Vždy jsme řekli: Pokud by někdo z vás věděl o někom, komu se toto děje, můžete za námi přijít. A víte, co je nejhorší? Pokaždé někdo přišel…
Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky
Dcera Michaely Gemrotové prodělala před narozením krvácení do mozku: Prognóza byla hrozná, ale dělá obrovské pokroky
Související články
