Veronika (27): Žárlila jsem na svoji spolubydlící. Její temné tajemství mi nakonec pomohlo

Moje spolubydlící působila tak dokonale, až jsem z toho měla pořádné komplexy. Pak jsem zjistila, že má jeden zásadní problém, který hraničí se zákonem. Pomoct si nenechala, ale svým způsobem jsem si pomohla sama sobě. Přestala jsem se jí zaobírat a našla vlastní hodnoty.

Petr (32): Mám šílenou posedlost. Teď už jsem to ale přepískl a nevím, co dál

Dokonalá na první pohled

Když jsem se stěhovala do společného bytu, doufala jsem, že si budu rozumět s novou spolubydlící. Znaly jsme se přes internet, ale byla mi hned sympatická. Klára byla na první pohled úplně skvělá, vlastně perfektní. Vysoká, štíhlá, sportovkyně s úsměvem od ucha k uchu. Kamkoli jsme přišly, okamžitě si získala pozornost mužů.

Já jsem se vedle ní cítila jako šedá myška. Připadala jsem si tlustá, ošklivá a zakřiknutá. Často jsem se přistihla, jak na ni žárlím. Klára měla plný diář společenských akcí, kamarády, nápadníky a pořád si udržovala dobrou náladu. Já se plácala v nejistotách, občas mě jen tak přepadnou děsné nálady a kromě práce nevystrčím nos z bytu.

Začala jsem ji vnímat jako svůj vzor i svou konkurenci zároveň. Na jednu stranu jsem obdivovala, jak se dokáže bavit, na druhou stranu jsem se vedle ní cítila stále méněcenná. Jako bych tušila, že taková stejně nikdy nebudu.

Eva (39): Dcera má od dětství vzácnou psychickou poruchu. Kvůli ní se dostáváme do prekérních situací

Objevila jsem trhliny v dokonalosti

Jednou jsme šly společně nakupovat. V kabince jsem si všimla, že Klára si nechala v tašce tričko, které nezaplatila. Myslela jsem, že je to omyl, ale když se to o měsíc později opakovalo, začalo mi to být divné. Nešlo o jednorázové uklouznutí – dělala to vědomě a sebejistě. Když jsem si toho začala všímat, šokovalo mě, jak často moje spolubydlící krade.

Dlouho jsem nevěděla, jak reagovat. Cítila jsem směs zklamání a úlevy. Zklamání proto, že jsem si myslela, že mám před sebou dokonalou ženu, a úlevu proto, že konečně nebyla bezchybná. Najednou jsem viděla, že i ona má svoji temnou stránku. Začala jsem se na ni dívat jinýma očima. Klára možná působila jako královna večírků, ale nesla si s sebou tajemství, které by jí spoustu lidí nikdy neodpustilo.

Už mi nepřipadala tak zábavná a nekonečně krásná. Vnímala jsem mezi řádky i nějaké její strachy nebo problémy z minulosti. Napadlo mě, že bych si s ní o tom mohla promluvit. Ona mě ale odbyla. „To fakt není tvoje starost a vlastně nechápu, o čem meleš,“ vyjela na mě a její milá povaha se rázem rozplynula. Od té doby se mi víceméně vyhýbá.

Simona (34): Už od dětství mám neodolatelnou touhu něco štípnout. Jsem kleptomanka, ale se svou „úchylkou“ si umím poradit

Přijala jsem samu sebe

Když jsem ji prohlédla, přestala jsem ji tolik obdivovat a začala jsem se konečně víc soustředit na sebe. Uvědomila jsem si, že závist mi jen ubírala energii. Nemusím být jako nějaká dokonalá holka, abych měla v životě cenu. Můžu být svá, a to je v pořádku. Hlavně bych se neměla bát mluvit i o svých „strašácích“. Objednala jsem se k psycholožce, abych se svěřila se svými úzkostnými stavy, kdy nevycházím ven. Nastal čas mluvit o svých problémech nahlas.

Klářinu kleptomanii jsem si nechala pro sebe. Nechtěla jsem ji konfrontovat, protože jsem měla pocit, že by to naše soužití úplně rozbilo. Možná se někdy bude chtít promluvit, možná si to ponese dál. Já se ale přestala trápit tím, že je někdo lepší než já. Porovnávání s ostatními je cesta do pekel. Každý máme svoje slabiny a svoje démony.

Další příběhy ze života →

Ivan (24): Kamkoli jsem se svou partnerkou přišel, ztrácely se věci. Pochopil jsem, že je kleptomanka