Vilma (57): Místo babičkou jsem mámou na plný úvazek. Dcera k nám odložila vnoučata a zmizela v zahraničí

Moje dcera Karolína byla vždycky nespokojená a z našeho malého města chtěla za každou cenu pryč. Když se jí postupně narodili syn Tonda a o dva roky později dcera Majda, doufala jsem, že dospěje. Otcové dětí však rychle zmizeli a Karolína péči o ně nezvládala.

Jednoho dne oznámila, že odjíždí pracovat do hotelu ve Španělsku, aby si vydělala na vlastní byt, a slibovala, že se nejpozději do půl roku vrátí. S manželem Jardou jsme nesouhlasili, ale nakonec jsem jí pomohla sbalit kufry. Když odjížděla, brečela jsem s roční Majdou v náručí a netušila, že se náš život navždy změní.

Petra (55): Chtěla jsem dům plný vnoučat a smíchu, místo toho mi zbyly jen oči pro pláč. Každá z dcer si ničí život po svém

Zůstali jsme na děti sami

Karolína zpočátku pravidelně volala, ale pauzy mezi telefonáty se prodlužovaly. Místo slíbených peněz na děti posílala jen fotky z cest a termín návratu neustále posouvala.

Zlom nastal ve chvíli, kdy mi učitelka ve školce ukázala Tondův obrázek rodiny. Byli jsme na něm jen my s Jardou. Když se učitelka zeptala Tondy na mámu, ukázal na mě.

Karolína se mezitím přesunula ze Španělska do Portugalska, pak na Bali a konečně do Indie. Na sociálních sítích vystupovala jako svobodná duše, psala o vnitřním klidu a na děti úplně zapomněla.

Irena (59): Dala jsem přednost vztahu s dětmi před vlastními ambicemi. Pochopila jsem, že vnoučata jim vnucovat nesmím

Telefonát z druhého konce světa

Po třech měsících mlčení zavolala. Neptala se na děti ani na jejich zdraví, potřebovala jen vyřídit úřední potvrzení kvůli vízům. Když jsem jí v hněvu vmetla do tváře, že děti vyrůstají bez ní a Majda mi říká „mami“, jen podrážděně odsekla, že se musí rozvíjet a že děti se u nás mají skvěle. Po těchto slovech zavěsila. Tehdy jsem pochopila, že se už nikdy nevrátí.

Rozhodla jsem se proto podat žádost o oficiální svěření dětí do pěstounské péče. Karolína dostala záchvat, že jí ničím image a dělám z ní krkavčí matku. K soudu ale nepřijela.

Ten nás s Jardou oficiálně určil pěstouny našich vnoučat a dcera s námi přerušila kontakt. Jako mámu mě to mrzí, ale když vidím Tondu, jak mi hrdě ukazuje svou první jedničku ze školy, a smějící se Majdu, vím, že jsem udělala správnou věc. Už nejsem jen babička na hlídání, jsem máma na plný úvazek.

Helena (70): Na oběd vnoučata čas neměla, kvůli dědictví se ale mohla přerazit. Dala jsem jim lekci, kterou nečekala

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].