Petra (55): Chtěla jsem dům plný vnoučat a smíchu, místo toho mi zbyly jen oči pro pláč. Každá z dcer si ničí život po svém

Příběhy o životě: Chtěla jsem dům plný vnoučat a smíchu, místo toho mi zbyly jen oči pro pláč. Každá z dcer si ničí život po svém
Zdroj: Magnific

Petra se hrozí budoucnosti svých dcer. Všechny našly lásku na podezřelých základech a Petra se ptá sama sebe, co udělala špatně. Ani jedno z dětí nežije z jejího pohledu v normálním světě.

Michaela Hájková
Michaela Hájková 29. 10. 2026 10:00

Jedna dcera mi uteče do Egypta za muslimem, další se vrhne v Americe na plastiku a třetí má vztahy jen virtuální. Myslela jsem si, že je vychovávám normálně, a teď mi asi zbude prázdný dům a vnoučata v něm zřejmě neuslyším.

Nejstarší dcera se zamilovala v Egyptě

Moje nejstarší dcera z prvního manželství neměla doposud příliš velké štěstí v lásce. Žila si v nějakém svém vysněném světě mezi seriály a počítačovými hrami. Vím, že je to ten nejcitlivější a nejmilejší tvor na světě, a proto mě trápilo, že nemá nikoho blízkého. Dokonce ani moc přátel.

Pak se s kolegyní vydala na dovolenou do Egypta a vrátila se úplně jiná. Září a je zamilovaná a já jí tu představu o egyptském princi nechci brát. „Mami, on je tak galantní a strašně si rozumíme!“ Je to dospělá holka a stejně jí nemůžu bránit. Snažím se s ní mluvit i o riziku kulturních rozdílů. Ona ale nechce nic slyšet a jen plánuje další cestu do Egypta za svým milovaným. Mám o ni strach.

Zároveň si říkám, co jsem udělala špatně. Naše prostřední dcera žije pouze ve virtuálních vztazích. Chvíli „chodí“ s Korejcem, pak s Indem nebo s Italem. Co je to za generaci? Nepotřebují se ani osobně vidět? Moje seznamování s muži úzce záviselo na doteku, vůni, pohledu z očí do očí. Kam to povede dál a bude někdy moje dcera doopravdy randit?

Nejmladší dcera neví, kdo je

Naše nejmladší hledá sama sebe už mnoho let. Necháváme tomu volný průběh, ale trápím se a nemohu spát. Jednu dobu byla „bezpohlavní“ a vzhledem k tomu, jak je těžká doba a nátlak, vlastně jsem ji chápala. I já jsem byla na střední škole vyholená na milimetr, nosila jsem kravatu a hlásila, jak nesnáším muže. Člověk se nějak vyvíjí a srovnává s hormonálními změnami.

Posléze se naše malá holčička změnila ve velmi přitažlivou slečnu, která se nebála odhalit. Bez dovolení si udělala několik piercingů a líčila se skoro až vulgárně. Po bezpohlavnosti nezbyla ani památka. Začala jsem se o ni bát, lepila se na ni zvláštní individua. Myslím, že nějakou dobu prodávala svoje fotky, ale nejsem si jistá.

Teď na nás vyrukovala s tím, že hned po osmnáctých narozeninách chce jít na plastiku a chystá se odjet někam do Kalifornie. Má tam prý kamaráda. Dotyčný jí zřejmě chce sponzorovat a já šílím strachy, co je to za obchodníka se ženami. Jenže co já zmůžu? V osmnácti mě nemusí poslouchat. Jsem z toho na prášky.

Co nás čeká?

Zůstaneme s manželem v prázdném domě? Jedna dcera kdesi v Egyptě, další v Americe a poslední ve virtuálním světě. Dívám se na fotky našich dětí v albech a pláču. Takhle jsem si naši budoucnost nepředstavovala. Myslela jsem si, že dům bude plný vnoučat a smíchu. „Chápeš, že se o tebe bojím?“ ptám se každé z dcer. „Mami, jsem velká, je to můj život,“ slyším stejnou odpověď a mám z toho husí kůži.

Člověk chce pro děti to nejlepší a pak jen přihlíží, jak si ničí životy. Nepřestávám se ptát sama sebe, co jsem udělala špatně. Mají moje dcery nízké sebevědomí, že hledají svoji cenu někde v jiných sférách? Nemám pocit, že jsem je kritizovala. Podle mého názoru jsme jim dávali spoustu volnosti a respektu. Přijde mi ale, že ani jedna z nich není „normální“.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte u Ireny Obermannové

Vítejte u Ireny Obermannové

Související články

Další články