Facebook
Instagram
Byla rektorkou na Mendelově univerzitě v Brně a nyní je kandidátkou na prezidentku České republiky. Profesorka Danuše Nerudová (43) přijala pozvání do studia magazínu Lifee.cz, kde jsme s ní mluvili o všem, jen ne o politice. Jak reagovali na její kandidaturu její synové a bude pro manžela těžké upozadit vlastní kariéru pro podporu své ženy?
Kandidaturu na prezidentku ohlásila Danuše Nerudová po dlouhém zvažování letos v květnu. "Nebylo to rozhodnutí, které by člověk učinil tak, že by se ráno probudil, lusknul prsty a řekl: 'Já budu kandidovat.' Prvotní náznaky a přemýšlení o tom přišly v době covidu. Vlastně v té první vlně, kdy jsme založili občanské sdružení Koronerv-20, a potom postupně zrálo," prozradila v rozhovoru pro Lifee.cz Nerudová.
Záleželo jí v první řadě na tom, aby byla s její případnou rolí hlavy státu smířená její rodina. "Byly tu samozřejmě diskuze s rodinou, to byl naprostý základ, protože kandidování na prezidentku republiky v podstatě znamená ztrátu soukromí pro celou rodinu. Mám dva syny, takže mi bytostně záleželo na tom, aby s tím byli srozuměni, chápali to a neměli nic proti tomu," uvedla Nerudová.
Jak reagovali její synové na kampaň? Co její případné nové roli říká manžel, se kterým je už 25 let? To vše Danuše Nerudová odhalila v našem rozhovoru.
Jak vaše rodina reagovala, když jste jí poprvé sdělila, že uvažujete o kandidatuře?
Nejvtipnější na tom je, že si mě jako první začali dobírat synové. Když jsem o něčem mluvila, říkali: "No jo, ty stejně budeš jednou prezidentkou." Na to jsem jim odpovídala, že určitě ne. Oni tak trošku stavěli na tom, co kdysi říkal můj muž. V době, kdy jsem byla na univerzitě, jsem s ním velmi často probírala některé problémy, a on to zakončoval slovy: "No, ty stejně jednou budeš rektorkou, abys to všechno mohla změnit." Pak přišel covid a to období bylo naprosto bezprecedentní především v tom, že si člověk uvědomil, jak strašně důležité je mít odvahu, vystoupit z řady a být první, kdo například řekne, že zákaz vycestování z České republiky je v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Jak je strašně důležité mít v takových momentech odvahu a člověk najednou začal přemýšlet, že nemusí jen sedět v koutě a kritizovat, ale že může být tím aktivním, který se bude snažit věci změnit. Tam to začalo zrát a potom to uzrálo do rozhodnutí, že kandidovat budu.
Mohu se zeptat, kolik je vašim synům?
Staršímu synovi je šestnáct, mladšímu deset. Jako máma jsem samozřejmě měla strach z toho, jak to budou brát a že člověk nebude tak často doma. Musím ale říct, že jsem příjemně překvapená a paradoxně nás to extrémně sblížilo. Je to teď naše rodinné téma. Všichni, včetně mého muže, to prožíváme, probíráme a já jsem jako máma neskonale hrdá na oba syny.
Zapojili se do vaší kampaně?
Ten starší se zapojil jako dobrovolník a chodí sbírat podpisy na petiční stánky. Mladší, protože je mu jen 10 a nemůže pracovat jako dobrovolník, zase sám od sebe přišel, jestli bych mu nedala nějaké letáky, že by je chtěl roznášet. A skutečně za dvě hodiny roznosil letáky po okolí Kuřimi, kde bydlíme v takové odloučené části, která je jakoby malá vesnička. Paradoxně nás to ještě víc sblížilo. Více si píšeme, komunikujeme a ten čas, který trávíme společně, je skutečně naplněn. I syn v těch šestnácti letech přijde, sedne si a ptá se, jaké budou další kroky a jak to jde. Což není úplně běžné u kluků tohoto věku, protože mají většinou jiné zájmy a s rodiči moc nekomunikují.
To je velmi silná podpora. A co syn studuje? Jde ve vašich šlépějích v oboru ekonomiky?
Syn je na víceletém gymnáziu. V mým šlépějích asi úplně nejde, protože chodí na německé gymnázium, takže má předměty jako fyziku a chemii v němčině. Což je pro mě trochu nepředstavitelné, protože já tíhla vždy k angličtině.
A co váš manžel? Jak se připravuje na případnou roli prvního muže České republiky? Je s tím smířený? Má určitě i svou kariéru.
Můj manžel má svoji kariéru, my jsme spolu už 25 let. Jsme spolu více času, než jsme byli jeden bez druhého. Jsme jedno tělo, jedna duše. Tak, jako když byl Robert místopředsedou Antimonopolního úřadu a já se ocitla v roli "té druhé", teď zas on byl v roli "toho druhého", když jsem byla rektorkou univerzity. Jsme v těch kariérách zvyklí zastávat nejrůznější role. Teď vlastně nevím, zda je to role prvního muže, nebo prvního gentlemana. To je na tom velmi pikantní, že český jazyk pro to nemá označení.
Zatím ho nemá!
Tak třeba ho bude mít. Myslím, že manžel je na to připraven. Znám ho 25 let. Myslím si, že tu roli bude plnit tak perfektně, jako plní všechny role, ve kterých se mnou zatím byl.
Vy jste se tedy s manželem potkali na studiích?
My jsme se potkali na gymnáziu, už na střední škole.
To je pěkně dlouhá láska, to je krásná podpora.
Byla to první láska a já doufám, že bude na celý život.
Třeba spolu budete i na Hradě...
Pokud by mě manžel nenavštívil v práci, tak určitě nebudeme. Jako prezidentka bych na Pražském hradě nechtěla bydlet. Na hradech sídlí králové a ne prezidenti. Prezident nebo prezidentka by se rozhodně neměli zavírat ve slonovinové věži, ale měli by být blízko lidem. S tím souvisí i fakt nebydlet na Pražském hradě. Tíhnu k civilnímu prezidentství, takže na Hrad bych chodila do práce, ale určitě bych tam nebydlela.
Tím se nabízí otázka ke stěhování. Dočetla jsem se, že bydlíte ve zrekonstruované faře. Opustila byste vůbec bydlení u Brna?
My na Vysočině bydleli kvůli covidovým lockdownům, dva roky přes zimu, jinak bydlíme v Kuřimi. Nicméně tato otázka je samozřejmě na stole a pokud nastane, tak ji určitě vyřešíme s dětmi a mým mužem ku prospěchu věci.
Co dalšího uvedla Danuše Nerudová v našem rozhovoru:
- Jaký má vztah k módě
- Co je její nejoblíbenější oblečení
- Jak se změnil její módní styl po oznámení kandidatury na prezidentku
- Jaký má pohled na estetické úpravy zevnějšku
- Jak chce navrátit lidem v Česku důstojnost
- Jak přistupuje k negativním reakcím na svou osobu
- Čím je pro ni přínosná kontaktní kampaň
- Co by si přála, aby se v Česku dalo změnit
Související články
