Facebook
Instagram
Herečka Marika Procházková prošla během dvou let neskutečnou proměnou. Je o 30 kilogramů lehčí a jak prozradila magazínu Lifee.cz, podstatné pro ni bylo začít naslouchat tělu a lehce upravit jídelníček podle toho, jak se cítí. Jak se proměnil Maričin šatník? A jak se daří její mamince Marice Skopalové?
Marika Procházková je dcerou herce Boříka Procházky a Mariky Skopalové. Herečka známá ze seriálů Trpaslík, Modrý kód nebo filmu Fotograf za poslední dva roky zhubla neskutečných 30 kilogramů, je plná energie a nadšená novými divadelními projekty.
Jak zdůrazňuje, hubnout nechtěla a kila šla dolů naprosto přirozeně, sama od sebe. „Po bílé mouce je mi těžko, bílý cukr bolesti hlavy a příliš častá konzumace masa únavu. Takže je mi lépe s moukou žitnou, sladím medem, agávovým sirupem nebo třtinovým cukrem a maso si dávám svátečněji," vysvětluje v našem rozhovoru.
Nedávno jsme vás potkali na křtu nového kalendáře Proměny 2023. Proč jste se jej rozhodla podpořit?
Protože miluju Chantal! Když jsem ještě byla na škole, měla jsem tu čest hostovat v Divadle Na zábradlí a s Chantal sdílet šatnu. Byla ke mně nesmírně laskavá. Dodávala mi odvahu a sebedůvěru. Moc ráda na to vzpomínám. Nehledě na to, že je to nádherná žena, která pro mě vždy byla vzorem a ztělesněním elegance a ženství.
Jaký máte vztah ke konci roku, který se začíná blížit? Zanedlouho budeme nový kalendář opět věšet na zeď.
Konec roku je pro mě kouzelný. Především adventní čas. Od malička vnímám vánoční svátky jako období klidu, míru, harmonie a pospolitosti. A nikdo mě nepřesvědčí o opaku… Vždycky jsme to tak měli. Pocit sounáležitosti a radosti, že můžeme být spolu. Pro mě se v tomto období zastaví čas. Chodím ráda na vánoční trhy. Je příjemné vidět, že je tam lidem milo a jsou spolu rádi. Užívám si tu atmosféru, jak se všechno třpytí, hrají koledy, všude kolem vůně a rozmanité chutě. Pro mě je to nejkrásnější období v roce, ve kterém věřím na zázraky…
Jste člověk, který si dává předsevzetí?
To ne! Nikdy jsem si předsevzetí nedávala. Přece si hned zkraje roku nenastražím past, do které se sama chytím. Spíš mám pocit, že do nového roku vstupuji, jako bych na čistý list začínala psát novou kapitolu… Zlehka. Nechám rok minulý za sebou. Nic se nedá vrátit. To nemilé nejlépe pustit a odpustit, to milé si nechat jako vzpomínku, která vždycky vyloudí úsměv na rtech.
Odešla jste ze seriálu Modrý kód, kde vás tedy můžeme aktuálně vidět?
Teď především v divadle. A to konkrétně v Praze v Činoherním klubu v inscenaci Tramvaj do stanice touha, potom v Divadle ABC v představení Na Zlatém jezeře, v Divadle Rokoko ve hře Oddací list, v Divadle Kalich, a to jak v Molièrově Lakomci, tak v muzikálu Voda nad vodou, a nakonec všude možně po vlastech českých i slovenských, když jedeme na zájezd.
Váš odchod z Modrého kódu prý tenkrát proběhl na vlastní žádost, znamená to tedy, že jste udělala definitivní tečku za seriály z lékařského prostředí?
Takhle bych to neřekla. Jen jsem v období natáčení Modrého kódu trávila hodně času ve skutečné nemocnici s mou milovanou babičkou. Abych měla dostatek sil a času být jí oporou, nemohla jsem dál pokračovat. Dvě nemocnice najednou už pro mě nebyly psychofyzicky únosné.
Často a ráda vzpomínáte na svého tatínka, herce Boříka Procházku. Jak moc ovlivnil váš výběr kariéry? A na kterou momentku s ním vzpomínáte nejraději?
Výběr mého povolání se nakonec vyvinul nějak samovolně. Doma jsem nevnímala, že jsem z hereckého prostředí. Jako dítě jsem jen vnímala, že mám mámu a tátu a jak nám spolu je. Co dělali, když nebyli doma, pro mě nebylo podstatné. Vše začínalo a končilo tím, že jsme spolu a co spolu zažíváme. A pokud mám vybrat jednu vzpomínku na tátu, tak je to jeho smích. Vějířky od smíchu kolem očí, které se smály a zářily radosti, dojetím a hravostí…
Jméno Marika jste dostala po mamince, Marice Skopalové? Jak se jí aktuálně daří?
Děkujeme za optáni. To je od vás milé. Maminka je statečná a nesmírně vitální žena. A jak říkaly naše babičky, je to „srdnatá Kačenka”. Její humor a úsměv léčí. Ji i okolí. Nejvzácnější lék. Měla dlouhodobé zdravotní těžkosti, které svou vírou, vytrvalostí a vnitřní silou zvládla překonat. Mám obrovskou radost, že už se zase může smát a „skákat přes kaluže”!
Médii proběhla zpráva o tom, jak velkou proměnou jste během posledních dvou let prošla. Jak okolí reaguje na váš výrazný úbytek váhy?
Moji blízcí mě vídají průběžně, takže to pro ně zas tak velká změna není. To jen v médiích jsem se teď objevila po dlouhé době… Já bych k tomu asi jen řekla, že jsem se vrátila sama k sobě.
Máte pro čtenářky Lifee.cz nějaký recept na to, jak se zbavit přebytečných kilogramů? Jak se to podařilo konkrétně vám?
Víte, pro každého je blahodárného něco jiného. Já jen konečně začala poslouchat své tělo. Vnímat, co mu dělá, a co nedělá dobře. A evidentně právě to je pro něj blahodárné…
Mohla byste nastínit svůj jídelníček nebo své denní zvyky, jak se udržujete v kondici?
Všeplatný recept nemám. Všichni jsme unikát a potřebujeme pro svou „údržbu” jedinečnou péči. Ve svém případě zmíním snad jen to, že po bílé mouce je mi těžko, bílý cukr bolesti hlavy a příliš častá konzumace masa únavu. Takže je mi lépe s moukou žitnou, sladím medem, agávovým sirupem nebo třtinovým cukrem a maso si dávám svátečněji. Nevěřila bych, ale je to tak - když se ztiším, tělo si řekne.
Proměnil se nyní také váš šatník?
Čas od času se mi mění barevnost. Přímo úměrně tomu, co prožívání a jak se cítím. Ale jinak jsem se vrátila k oblečení, které delší čas viselo ve skříni a já byla jen líná poslat ho dál. A dobře jsem udělala. Teda - že jsem to neudělala… Teď se parádně hodí.
Cítíte se v novém těle lépe? Odrazil se úbytek váhy také na vašem sebevědomí?
Proboha ne! Tohle není nové tělo. To je stále to moje původní… Já bych jiné nechtěla! Jen jsem se naučila mu naslouchat a v tomhle se teda rozhodně cítím skvěle. A závěrem našeho rozhovoru bych ještě ráda čtenářkám a čtenářům Lifee.cz popřála kouzelný advent.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
