Facebook
Instagram
Charismatický herec Roman Zach (49) je tátou šestnáctiletého Prokopa a třináctileté Agáty. Ti už sice přešli z pohádek ke sledování fantasy filmů, druhý díl Princezny zakleté v čase, kde jejich otec znovu ztvárnil tajemného Archivalda, si ale ujít nevynechají. Už jen proto, že herec kvůli roli zvažoval oholení svých hustých šedivých vlasů.
Roman Zach byl jako kluk zvídavý a místo klasických pohádek ho táhlo spíš zakázané ovoce, tedy snímky pro dospělé. „Jako děti jsme milovali takové ty filmy ,s hvězdičkou', ve kterých byly krev a násilí. Konečně něco zakázaného!" poukazuje v rozhovoru pro Lifee.cz.
Herec nostalgicky vzpomíná hlavně na večerníček Potkali se u Kolína, který už tehdy trochu zaváněl kontroverzí, neboť v něm jeden z medvědů viditelně šikanuje toho druhého. „Pro spoustu mých vrstevníků tahle pohádka představovala skryté zlo, ale mě to bavilo," vysvětluje Roman Zach.
Nabídku na natáčení druhého dílu pohádky Princezna zakletá v čase 2 jste přijal bez váhání?
Rozhodně, bylo jen potřeba vyladit termíny. Princezna zakletá v čase 2 je pokračování úspěšného filmu, který mě moc bavil. Kluci, co za ním stojí, jsou fajn. Těší mě, že s tou jedničkou měli takový úspěch u diváků.
Jakou proměnou projde ve druhém dílu vaše postava?
Konkrétně to nemůžu prozrazovat. Film je stejně jako první díl o hrátkách s časem, takže se diváci v rámci retrospektiv dočkají i mladšího Archivalda. To s sebou samozřejmě nese i nějaké vnitřní a vnější změny. Je ale pravda, že Archivald je dobrák od kosti a to ani čas nezmění.
Máte vy sám rád pohádky?
Pohádky jsem měl rád. Moje děti už odrostly, ale když byly menší, tak jsem s nimi chodil i na nové pohádky do kina. Také jsem jim ukazoval to, co mě bavilo v dětství. U toho jsem zjistil, že mě to baví stále. Teď už mám ale na krku puberťáky, které pohádky tolik neberou. Všechno se posunulo. Teď jim tyto příběhy suplují třeba fantasy filmy, což je ostatně i případ Princezny zakleté v čase.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Na jaké pohádky jste se rád díval jako malý?
Vyrůstal jsem za komunismu, tudíž u nás doma běžely v televizi klasické pohádky, jako je Pyšná princezna, Princezna se zlatou hvězdou, Dařbuján a Pandrhola nebo Pekařův císař. Kinematografie naštěstí fungovala a vyráběly se zde i skutečně hezké věci. Dětství jsem prožil na těchto pomalých, ale výtvarně krásných pohádkách. Je skvělé, že si k nim často najdou cestu i dnešní děti.
Měl jste naopak pohádky, které vás jako dítě děsily, nebo jste je neměl rád?
Myslím, že nic takového jsem neměl. To děsivé nás spíše lákalo. Nevzpomenu si teď na konkrétní případ, ale jako děti jsme milovali takové ty filmy „s hvězdičkou“, ve kterých byly krev a násilí. Konečně něco zakázaného! Pamatuji si, že spousta lidí měla problém například s pohádkou Potkali se u Kolína, kde jeden medvěd toho druhého vlastně šikanuje. Pro spoustu mých vrstevníků tahle pohádka představovala skryté zlo, ale mě to bavilo.
Princezna zakletá v čase je také o cestování časem. Využil byste toho rád i vy, v civilním životě?
Ty bláho, kdo by toho nevyužil? Už aby to přišlo. Bohužel se toho asi nedočkáme, ale zkusil bych si to rád.
Jsou okamžiky, které byste v životě chtěl díky cestování v čase změnit?
To je velmi složitá otázka. Určitě by se takové věci našly, ale myslím si, že se nic neděje nadarmo. To, co se stalo, i když se to třeba mohlo stát jinak, se tak událo z nějakého důvodu. Proto bych nakonec neměnil nic.
Pyšníte se hustou kšticí šedivých vlasů. Myslíte, že jsou muži díky šedinám pro ženy atraktivnější? Případně obarvil byste se? Třeba kvůli roli...
Ale já jsem přírodní blonďák a na šedivou se barvím každé ráno! (smích) Určitě bych se pro roli obarvil, kdyby to dávalo smysl. U první Princezny jsme dokonce přemýšleli, jestli bych si pro roli Archivalda neměl oholit hlavu. Ale protože jsem měl něco roztočeného, zůstalo nakonec jen u vousů. Ale skutečně mě proměny baví, když jsou domluvené dopředu.
Přizpůsobil jste si nějak Archivalda podle sebe, třeba i navzdory tvůrcům?
Už u prvního dílu jsme zkoušeli, jak má Archivald vlastně vypadat. První nástřel byl dokonce takový, že bude celý šedivý. Po zkoušce jsem šel za Petrem (režisér Petr Kubík - pozn. red.) a řekl jsem mu, že tohle skutečně ne, protože to už je takový pohádkový stereotyp. Společnou cestou jsme ale Archivalda dohromady dali. Vždycky je to o domluvě.
