Facebook
Instagram
Hvězda seriálu Sex O'Clock, herec a zpěvák Tomas Sean Pšenička (18), je zároveň bratrem herce Davida Gránského (31). V rozhovoru pro Lifee.cz odhaluje, jak náročná byla jeho pozice nejmladšího bratra. Proč se rozhodl následovat Davidova vzoru a prosadit se v showbyznysu? A žárlil někdy na bratrův úspěch?
Herec a zpěvák Tomas Sean Pšenička se narodil v irském Dublinu, ale dětství už strávil v České republice. Je polorodým bratrem herce Davida Gránského, s nímž má společnou matku.
„Můj táta Davida vychovával asi od jeho pěti let, takže si celý život připadáme jako vlastní sourozenci. Také jsme spolu vyrůstali," vysvětluje Tomas v rozhovoru pro Lifee.cz. „Je o dvanáct let starší, ale co si pamatuji svůj život, byl v něm on a byl jeho součástí, takže ho nedokážu vnímat jako nevlastního bratra, i když si vizuálně podobní nejsme."
Narodil jste se v Dublinu, ale příbuzné máte v Česku a v Česku také aktuálně žijete.
Můj táta dostal pracovní nabídku v Microsoftu, takže se musel přesunout do Dublinu. S mámou tenkrát ještě nebyli svoji a aby mohl takto vycestovat, museli se vzít. Vzali se, odletěli do Dublinu a měli tam být rok. Nakonec tam zůstali pět let a já se tam narodil. Nedlouho po narození už jsem letěl do Česka, ale často jsem se do Dublinu vracel, třeba v létě. Napůl jsem tam tedy vyrůstal. Ne že bych si toho moc pamatoval, ale zažil jsem to.
Jak je to v tomto případě s oficiálními dokumenty?
Mám irské i české občanství.
Využíváte toho třeba i pracovně? Létáte tam stále?
Ano, jsou to asi tři týdny, co jsem tam byl naposledy. A ano, potom se ten irský pas docela hodí, protože člověk může jít rychleji přes kontrolu na letišti. Na některých místech díky tomu není potřeba vízum.
Jaké tedy bylo vaše dětství a dospívání? Nebyl jste kvůli cestování trochu odtržený od vrstevníků v Česku?
Já si toho do svých šesti let moc nepamatuji. Měl jsem krásné dětství i dospívání, takové volné, bohémské. Moje máma je velký bohém.
Co si pod tím představit?
Nevím, myslím, že mě to moc neovlivnilo. Jenom z nějakého důvodu - a nikdo neví proč - když jsem se od školky učil angličtinu, tak jsem si samozřejmě anglicky nic nepamatoval, ale nějakou záhadou mi šlo učení velmi snadno. Látka se začala vysvětlovat a já hned věděl, jak ten jazyk funguje.
Máte tu angličtinu asi v krvi.
Asi ano. Nikdo pro to nemáme vysvětlení.
Jste nejmladší ze tří bratrů. Jaká byla vaše pozice v rodině? Nejmladší dítě může být rozmazlovaný benjamínek, nebo se na něj také může trochu zapomínat.
Já se původně měl jmenovat Benjamín. Moje máma to hrozně chtěla, ale všichni jí řekli, že je to strašné jméno. Ale mně se třeba hrozně líbí - Ben, Benjamin. K vaší otázce - podle mě mě to neovlivnilo ve špatném slova smyslu. Spíš se musím přiznat, že jsem byl docela rozmazlovaný. Můj prostřední bratr David byl nejvíc milující a trávil se mnou spoustu času. Vlastně mě napůl vychovával a to je jen o 12 let starší.
Máte zřejmě podobnou životní cestu. Zatoužil jste právě díky němu po kariéře zpěváka, herce, zkrátka po slávě?
Stoprocentně. Jako malý jsem hrával tenis a hrozně mě to bavilo a naplňovalo. Jen jsem začal mít jedno léto nízký tlak a málo železa. Kvůli tomu jsem musel s tenisem přestat a najednou jsem neměl co dělat. David jel jako instruktor na jeden herecký tábor a zeptal se, jestli nechci jet s ním. Tak jsem jel. Bylo mi 12 let a tenkrát mě to chytlo. Od té doby jsem nechtěl dělat nic jiného.
Viděl jste, že je o bráchu zájem, tak jste se rozhodl jít v jeho šlépějích.
Přemýšlím, jestli to byl ten zájem nebo spíš ta profese. Ale ano, ve 12 letech chce být každý slavný. To byla doba, kdy začínal Instagram a další sociální sítě. Najednou mohl být slavný kdokoli a docela jednoduše. Nebudu lhát, chtěl jsem být slavný. Ale bavila mě také ta profese. Hrozně jsem chtěl zpívat a jako malý jsem to vůbec neuměl. Dnes zpívám! Nevím, jak je to možné.
Asi to bude o cviku. Myslíte, že se zpěv dá naučit?
Opravdu si myslím, že jsem měl hudební hluch. Ve 12 letech jsem nezazpíval čistě jediný tón. Dnes skládám a dělám hudbu.
Dokonce vám má brzy vyjít album. Kdy ho uslyšíme?
Doufám, že na konci května, ale přiznám se, že trochu nestíhám. Mělo by se jmenovat Madness, v překladu šílenství. Bude v angličtině, ale na jeho deluxe verzi se plánují i nějaké české věci. Naposledy jsem zpíval česky, když mi bylo 15 let, a teď bych to chtěl napravit.
Píšete si také sám texty? Zajímaly by nás myšlenkové pochody současné mladé generace.
Snažím se. Snažím se nastavovat zrcadlo dospívání, které je šílené. Proto Madness. Texty jsem poprvé zkoušel psát asi ve 14 letech. Je to třeba píseň Nevinné oběti, která má podporovat menšiny, a za tímto textem si hodně stojím. Ale potom jsou také texty, za kterými už si moc nestojím a přijdou mi z dnešního pohledu lehce patetické. Takže ano, texty si píšu sám a tu hudbu jsem také z poloviny produkoval. Instrumentály a nástroje jsem si sám nahrával.
To je velká zodpovědnost, dát dohromady sám celé album. Máte v tomto směru podporu rodiny? Třeba právě Davida, který by vám řekl, že vám rád pomůže?
Mám doma studio, se kterým mi hodně pomohl táta, jenž je zároveň statik, takže umí věci postavit. Díky tomu mám velkou volnost. Kdykoli se mi zachce, klidně ve dvě ráno v pyžamu vyjdu do studia a tam dělám, co mě napadne. Brácha si u mě nahrává spoustu věcí, třeba různé voice overy.
Brácha si nahrává u vás?
Je to tak, já dělám pro něj. Je to pohodlnější, než aby chodil do nějakého studia. Radši si to nahraje u mě a posíláme jim to na schválení. Děláme spolu také hudbu, jen zatím nic nevyšlo. Máme už třeba pět demíček.
Určitě to ještě vyjde. Neplánujete spolu třeba duet?
A vidíte, to mě ještě nenapadlo. Jsme bráchové, děláme spolu hudbu, vidíme se skoro každý den, ale nikdy jsme nezkusili něco natočit spolu. Ale samozřejmě by mě to bavilo. Zeptám se ho na to.
Je tam nějaká vizuální podoba? V obličeji si příliš podobní nejste.
Máme jiného tátu, stejnou mámu. Ale můj táta Davida vychovával asi od jeho pěti let, takže si celý život připadáme jako vlastní sourozenci. Také jsme spolu vyrůstali. Je o dvanáct let starší, ale co si pamatuji svůj život, byl v něm on a byl jeho součástí, takže ho nedokážu vnímat jako nevlastního bratra, i když si vizuálně podobní nejsme.
Máte nějaké společné vlastnosti?
Já si myslím, že skoro všechny.
Jaké jsou třeba ty negativní?
Vždycky jsem říkal, že máme obličej na ránu. Tváříme se neutrálně, ale vypadáme, jako že nám všechno vadí, i když to tak není. To máme v rodině. Máme také stejnou gestikulaci a pořád se hýbeme. On lépe mluví než já.
To se ještě naučíte.
David artikuluje nejlépe ze všech lidí, co znám. Je to šílené!
Související články
