Agáta (32): Zamilovala jsem se do řemeslníka, který mi předělával byt. Místo společné budoucnosti jsem se dočkala odmítnutí

Po rozchodu s dlouholetým přítelem jsem se nastěhovala do starého bytu po babičce. Měla jsem něco bokem, tak jsem se rozhodla udělat malou rekonstrukci.

Když dorazil řemeslník, netušila jsem, že mi rozbuší srdce. Jmenoval se Marek, chodil přesně v osm ráno, byl věcný a málomluvný. Zatímco on pracoval, já pozorovala jeho ruce a cítila klid, který mi v životě dlouho chyběl. Zvykla jsem si na zvuk jeho nářadí i vůni barev. Ticho, které mě dříve v prázdném bytě drtilo, najednou vystřídala jeho uklidňující přítomnost.

Vendula (27): Zamilovala jsem se do řemeslníka, ale narazila na zeď předsudků. Prý studuji hlouposti a bojím se práce

Líbil se mi

Během pauz na kávu jsme sedávali na podlaze v obýváku a povídali si. Mluvili jsme spolu o hudbě, o mé práci v nakladatelství i o tom, jak moc potřebuji v životě změnu. Občas se naše prsty při podávání nářadí setkaly a mně se pokaždé splašilo srdce.

Každý hotový pokoj pro mě byl společným úspěchem. Kupovala jsem Markovi jeho oblíbený jogurt a pamatovala si, že pije čaj bez cukru.

Moje představivost pracovala na plné obrátky – už jsem viděla jeho bundu vedle své a jeho klíče na komodě v předsíni. „Až to doděláme, měli bychom to oslavit nějakou večeří,“ navrhla jsem jednou s nadějí. Marek se jen neurčitě usmál a zamluvil to.

Bea (25): Zamilovala jsem se do muže, který nechtěl vztah. Byla jsem jen holka na zavolání

Snila jsem o vztahu

Poslední týden Marek pracoval neuvěřitelně rychle, jako by chtěl mít vše co nejdříve z krku. Zatímco já cítila úzkost z blížícího se loučení, on věcně balil nářadí. „Zbývají jen lišty. Ty dodělám zítra,“ oznámil mi klidně.

Chtěla jsem se ho zeptat, jestli by mu tu se mnou nebylo dobře, ale slova mi uvízla v hrdle. Mlčky jsem sledovala, jak se mé sny o společném životě začínají otřásat v základech. Pořád jsem se ale upínala k bláhové naději, že se ten poslední den stane něco zásadního.

Denisa (26): Zamilovala jsem se do svojí spolubydlící. Bála jsem se ale, co na mé vyznání řekne

Řekl mi, že ze vztahu nic nebude

Pak Marek namontoval lišty a rozložil na stůl vyúčtování. „Tady jsou účtenky za materiál a tady celková částka za práci,“ řekl.

Tiše jsem se zeptala, jestli je to opravdu všechno. Zmateně se na mě podíval. Nesměle jsem dodala, že jsem náš vztah nevnímala jen jako obchod.

Rychle mě vyvedl z omylu. „Agáto, já jsem tady byl jenom kvůli rekonstrukci,“ řekl vážně.

Došlo mi, že jsem byla naivní a idealizovala jsem si ho. Byla to jen má vlastní zoufalá touha nebýt na všechno sama. Marek odešel s přáním, ať se mi dobře bydlí.

Už jsem ho nikdy neviděla. Jen jsem občas měla chuť vytočit jeho číslo. Ale stejně jsem nevěděla, co bych mu měla říct.

Anastázie (34): Zamilovala jsem se do muže, který mě nechce. Vím, že je to ponižující, ale nedokážu na něj zapomenout

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].