
Alena už tři roky přemýšlí o tetování, které by jí připomínalo tragicky zesnulého bratra. Když se konečně rozhodla svůj sen uskutečnit, narazila na nečekaný odpor ze strany přítele. Jeho zvláštní reakce ji přiměla přemýšlet nejen o tetování…
Před třemi lety mi zemřel bratr. Bylo mu pouhých osmadvacet a zahynul při nehodě na motorce. Luky mi moc chybí, měli jsme báječný vztah. Bráška měl na předloktí malé propracované tetování – obrázek kompasu, který si nechal vytetovat ve dvaceti. Od jeho smrti jsem si přála mít identický kompas na zápěstí. Když jsem se konečně odhodlala a objednala se do tetovacího studia, zjistila jsem, že největší překážkou není můj strach z jehel, a ten mám velký, ale můj přítel Alex.
Nejdřív to vypadalo jako obyčejný názor
O Alexově názoru na tetování jsem věděla – když to zjemním, nebyl nikdy jeho fanouškem. Když jsme spolu začali chodit, několikrát poznamenal, že se mu líbí má přirozenost. Všichni naši známí nějakou tu kérku měli… Nepřikládala jsem tomu význam. Když jsem mu ale řekla, že jsem rozhodnutá si nechat vytetovat bratrův kompas, jen se ušklíbl.
„Ty si chceš dobrovolně zničit kůži?“ zeptal se. Odpověděla jsem, že v mém případě nejde o rozmar a módu, ale o spojení s bráškou. Vysvětlila jsem mu, co pro mě ten symbol znamená. Alex pokrčil rameny. „Vzpomínky přece nenosíš na ruce. Nestačí ti fotky na stole?“ Bylo mi to nepříjemné a přišlo mi to hodně netaktní, ale myslela jsem si, že potřebuje čas, aby to pochopil.
Začal mě nenápadně přesvědčovat
Jenže on se od té chvíle k tématu vracel neustále. Kdykoliv jsme někde viděli člověka s tetováním, utrousil poznámku. „Tohle se ti fakt líbí? No fuj, to je nevkusný humáč!“ Nebo „Představ si, jak to bude vypadat za třicet let.“ Nikdy mi nic přímo nezakázal. Jen dokázal každou debatu o tetování otočit tak, že jsem si připadala hloupě.
Dokonce začal tvrdit, že mě má rád právě proto, že jsem jiná. „Jsi ženská, která si nepotřebuje nic dokazovat,“ řekl třeba a pak navázal zmínkami o tetování. Když jsem namítla, že nejde o dokazování, ale o bratra, povzdechl si. „Mám pocit, že tě ztrácím. Poslední dobou nejsi sama sebou.“ Začala jsem dokonce pochybovat, jestli skutečně nejsem příliš emotivní. Dnes si uvědomuji, jak často mě přiměl zpochybňovat vlastní pocity.
Pak přišlo ultimátum
Minulý měsíc jsem mu oznámila, že mám termín v tetovacím studiu. Alex dlouho mlčel. Pak položil hrnek na stůl a ledově mi řekl: „Tak si vyber.“ Nechápala jsem, co tím myslí. „Buď ty slaboduché malůvky, nebo já,“ odpověděl. Byla to zvláštní chvíle, neprojevoval žádné emoce, šel z něho jen chlad a nepříjemný klid. Působil tak, že je přesvědčený, že není naprosto o čem diskutovat.
Seděla jsem tam a přemýšlela, kdy se z mého vysněného tetování stala zkouška našeho vztahu. Termín ve studiu se blíží a já zatím nevím, co udělám. Alexův postoj k celé situaci je prostě divný, zavání kontrolou a nahání mi husí kůži.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




