Andrea (51): Ochrnutý otec z nás udělal své osobní otroky. Když jsem odjela na dovolenou, užírala jsem se obřím pocitem viny

Mám pocit, že se mi opět zbortil svět. Před deseti lety jsem se rozvedla. Tehdy se moje životní jistoty poprvé otřásly v základech. Ale ustála jsem to. Dovedla jsem děti do dospělosti a vybudovala si nový domov. Skutečnost, že si bývalý manžel pořídil novou rodinu, to jsem vytěsnila z hlavy. Pro svou psychickou stabilitu.

Život není spravedlivý a neběží tak, jak chceme

Doplatila jsem hypotéku, děti odešly žít svůj život a já měla jasný plán. Začnu konečně cestovat a užívat si život. Navštívím exotické destinace a budu pánem svého času. Jenže vše se mi obrátilo vzhůru nohama před rokem, kdy otec prodělal mrtvici. Už před jeho zdravotním kolapsem jsem s ním neměla hezký vztah. Vždy to byl člověk, který do ostatních rýpal a měl neustále nějaké nemístné poznámky.

A najednou se z něho stal bezmocný člověk, který ochrnul na jednu nohu a ruku. Už v nemocnici nám bylo jasné, že nás čeká peklo. Otec byl doslova zlý. Byl neurvalý na zdravotnický personál, kde odmítal rehabilitace. Na nás byl hrubý a po mamince požadoval, aby za ním chodila každý den s jídlem, které měl rád. Hned, jak to bylo možné se nechal propustit z nemocnice. Nebyl soběstačný a celá rodina okolo něj skákala, seč nám síly stačily.

Klára (32): Vrátila jsem se k mámě, abych si vyléčila zlomené srdce. Její péče mě ale dusí

Naše vyčerpání se dostavilo brzy

První odpadl můj bratr, který nezvládal otcovy návaly vzteku. Otec byl naštvaný na celý svět. Na to, že při chůzi tahá nohu. Na to, že nemá plně funkční ruku. Vzhledem k tomu, jak otec bojkotoval rehabilitace, tak považuji za zázrak, jak se jeho tělo zotavilo. Vlastně měl omezení, se kterými se dalo žít. Složitě, ale byl mobilní a soběstačný, kdyby chtěl.

Jenže otec nechce. Už rok jsme jeho otroci. Maminka má o patnáct kilogramů méně a viditelně zestárla. Otec ji budí v noci, protože nemůže spát. Otec požaduje, aby mu připravila snídani v pět ráno. Nebo taky ve tři hodiny, podle toho, jak se zrovna probudí. Odmítá cokoliv pomoci v domácnosti, protože je invalida. Otec se povahově změnil a je s ním k nevydržení.

Michala (39): Tchyně nás nepřestala ničit ani po smrti. Její jedovatá závěť nám obrátila život naruby

Dovolenou jsem si dopřála s pocitem viny

Minulý měsíc jsem odjela na dva týdny na dovolenou. Jela jsem s pocitem viny, že nechávám maminku samotnou na veškeré starosti. „Andrejko, jeď. Musím to vydržet. Jsme manželé víc než padesát let a kdysi jsme si slíbili, že budeme spolu v dobrém i ve zlém. No, určitě se to časem zlepší. Chce to čas. Táta potřebuje čas. Vždyť ho znáš,“ usmála se na mě maminka. A já věděla, že chce, abych alespoň na chvíli utekla z pekla, ve kterém jsme se obě ocitly.

Naštěstí se otec poslední dva týdny trochu uklidnil. Už není zlý a dokonce plánuje, že by s maminkou jeli taky na dovolenou k moři. „Mořský vzduch mi určitě udělá dobře. Jsem přesvědčený, že já i maminka nabereme u moře sílu,“ prohlásil a já jsem jeho nápad podpořila. Po roce konečně otec o něco projevil zájem. A to je dobrá cesta k uzdravení duše. Moc si přeji, aby si to vše sedlo a otec se dal trochu do pohody. Protože jinak je péče o jeho osobu dlouhodobě nepředstavitelná.

Vilma (42): Místo motorky jsem si pořídila pohorky. Po letech péče o rodinu jsem našla štěstí v samotě na cestách

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].