Anežka (30): Manžel nenáviděl mé kamarádky. Ony mi ale otevřely oči a pomohly odejít

Tomáše jsem poznala na vysoké škole. Měl věčně rozcuchané vlasy a příliš velký svetr, ve kterém vypadal neskutečně roztomile. Byl okouzlující, vtipný a jiný než ostatní. Vzal mě do svého světa a já se zamilovala. Vzali jsme se o tři roky později a já si na chvíli myslela, že to tak bude navždy. Postupem času se ale začal měnit. Stále častěji se vyptával, kde jsem byla a s kým. Tvrdil, že je to jen ze starostlivosti. Lichotilo mi to, ale jen do chvíle, než mi začal kontrolovat telefon a vyčítat mi setkání s kamarádkami Martou a Klárou. Zvlášť Martu nesnášel a tvrdil, že mě proti němu jen štve.

Radka (33): Žárlivý manžel mi kontroloval i spodní prádlo

Díval se mi přímo do očí

Jednoho večera, když jsem se chystala za Martou, se o mě opřel o rám dveří. „Zase jdeš ven?“ zeptal se a já odvětila, že se jen na chvíli stavím za Martou, která měla těžký týden. Obvinil mě, že chci večer trávit raději s ní, která mi prý jen vymývá mozek a poštvává mě proti němu.

Jeho slova mě zraňovala a já se sama sebe ptala, jestli na tom přece jen něco není. Možná mě kamarádky opravdu změnily, anebo mi jen připomněly, kým jsem byla, než mě on umlčel. Stále častěji jsem se cítila jako pod drobnohledem a musela si zasloužit každý klidný večer bez jeho nálad a neopodstatněných obvinění.

Tonda (30): Moje přítelkyně mi zničila život svou žárlivostí. Dodnes se na ulici ohlížím, jestli mě nesleduje

Nastalo ticho

Seděly jsme v naší oblíbené kavárně u parku a já byla duchem nepřítomná. Holky si toho všimly. Přiznala jsem, že jsme se s Tomášem trochu pohádali kvůli nim, kvůli tomu, že s nimi trávím čas. Nastalo ticho. Marta byla jako vždy přímá a řekla mi, že mě ten chlap ničí a den ode dne vyhasínám.

„Tohle už nejsi ty,“ dodala. Vybuchla jsem na ni, že ho miluji a že nechci poslouchat jejich neustálou kritiku. Klára se mě snažila uklidnit. Po chvíli jsem se jim omluvila s tím, že jsem jen unavená. Domů jsem se vracela se slzami v očích a nevěděla, komu věřit.

Martina (32): Mám skvělého partnera, ale moje žárlivost všechno kazí. Po dvou nevěrách prostě nedokážu nikomu věřit

Zatnula jsem pěsti

Jednou jsem se vrátila domů dříve a uslyšela Tomášův hlas. S někým telefonoval a nevěděl, že jsem doma. „Nevím, jak dlouho to ještě vydržím, Doroto,“ stěžoval si. „Úplně se mění, přestávám ji poznávat. Ty její kamarádky ji neustále štvou proti mně.“ Jeho slova mě bodala jako nože. Když dotelefonoval, vešla jsem do obývacího pokoje.

„Všechno jsem slyšela,“ řekla jsem bez pozdravu. Snažil se zapírat, ale nakonec vybuchl, že chce jen, abych byla v bezpečí, a nechápe, proč věřím víc ostatním než jemu. „Chci jen, abys mě nekontroloval. Abych mohla být sama sebou. Je to tak moc?“ zeptala jsem se. Tehdy jsem věděla, že se něco musí změnit.

Štěpánka (25): Můj přítel byl hrozně žárlivý. Zakázal mi bavit se s cizími muži, musela jsem vymazat i číslo na kolegu

Srdce mi doopravdy pukalo

Zavolala jsem Martě a přišla k ní domů. Omluvila jsem se za své chování v kavárně. Věděla jsem, že se na ni jen nespravedlivě vylévám. „To je tvůj život, Anežko,“ řekla klidně. „Ale nepočítej s tím, že se budu dívat, jak se ničíš. Tomáš tě dusí. Už tě skoro nepoznávám.“

„Bojím se, Marto. Bojím se, že když odejdu, zůstane jen prázdnota. A když zůstanu, už nikdy nebudu sama sebou.“ Konečně jsem přiznala, že má pravdu. Marta mě objala a řekla, že mám právo se bát, ale že v tom nejsem sama. Tehdy se to ve mně zlomilo a já se rozplakala. Poprvé jsem nahlas přiznala, že přemýšlím o odchodu.

Jasmína (38): Žiji s chorobným žárlivcem a mám ze života peklo. I z malichernosti vznikne velký problém

Už se nevrátím

Sbalila jsem se během dvou hodin. Jen to nejnutnější. Tomáš přišel, zrovna když jsem zapínala kufr. „Co to děláš?“ zeptal se a pak se opovržlivě zasmál. „To kvůli nim, že?“ odfrkl si. „Ne, Tomáši. Je to kvůli tobě. Kvůli tomu, jak mě kontroluješ. Protože se bojím vracet domů,“ odpověděla jsem klidně. Začal křičet, že mě miloval a stále miluje. Hořce jsem se usmála.

„Ne. Ty jsi mě nikdy nemiloval. Chtěl jsi mě jen vlastnit. To není to samé.“ Jeho pohled byl plný výčitek. Věděla jsem, že se nikdy nezmění. „Odcházím,“ řekla jsem a vzala klíče. A bez ohlédnutí jsem odešla. S kufrem v ruce a tichou otázkou v hlavě: co teď? Odpověď jsem neznala. Věděla jsem ale, že se už nikdy nevrátím.

Jirka (37): Manželka byla pět krásných let na mateřské a já neměl důvod žárlit. Co se vrátila do práce, tak úplně šílím

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].