
Anna se po bolestivém rozchodu rozhodla, že zapomene na starosti v místním podniku. V opilosti svedla neznámého muže, což se naprosto vymyká její povaze. Měsíc nato zjistila, že je těhotná, a teď neví, co si počít dál...
Po bolestném konci vztahu s Petrem jsem byla na dně. Snívala jsem o svatbě a rodině, ale on mě opustil se slovy, že na takové závazky ještě není připravený a že na něj příliš tlačím.
Kamarádka mě vytáhla z deprese
Když mě po pár dnech přišla navštívit kamarádka, upřímně se zhrozila. „Podívej se na sebe! Copak se chceš kvůli tomuhle chlapovi zničit?“ řekla mi rázně. „Hezky se dej dohromady, v sobotu jdeme ven,“ zavelela. Vůbec se mi nikam nechtělo, ale pohled do zrcadla mě přesvědčil. Tohle přejídání se zmrzlinou a smutek muselo skončit. „Musím na něj prostě zapomenout,“ opakovala jsem si. Tehdy jsem ještě netušila, jak moc mi tenhle večer změní život.
Nikdy jsem nerozuměla ženám, které jdou do baru s cílem někoho ulovit a hned s ním skončit v posteli. Jsem spíš romantická duše a potřebuji člověka nejdřív poznat. Jenže ten večer bylo všechno jinak. Zklamání a zlost udělaly své. Vypila jsem víc alkoholu než kdykoli předtím. Když mě kamarádka chtěla vzít domů, odmítla jsem. U baru jsem se totiž dala do řeči s jedním mužem. Byl o něco mladší než já, ale neskutečně charismatický. Alkohol mi dodal odvahu, kterou bych normálně neměla.
Nebyla jsem na sebe nijak pyšná
Ztratila jsem veškeré zábrany, a bohužel i rozum. Cestou mě Tomáš zatáhl do průjezdu jednoho domu. Všechno se seběhlo tak rychle, že jsem ani nestihla přemýšlet nad tím, kde vlastně jsme. V tu chvíli ze mě ale opadl všechen smutek. Ještě asi hodinu jsme se pak procházeli nočním městem. Při loučení mi napsal na kousek papíru své číslo. „Bylo to skvělé, rád tě zase uvidím,“ řekl a vložil mi lísteček do kapsy.
Druhý den jsem se probudila s ukrutnou kocovinou a pomalu mi docházelo, co jsem provedla. Vůbec jsem na sebe nebyla hrdá. Vždy jsem byla ta opatrná, co dává přednost seriózním vztahům před jednorázovým povyražením. „No co, prostě jsem se jednou odvázala, život jde dál,“ snažila jsem se to celé hodit za hlavu a na svůj úlet navždy zapomenout.
Těhotenství jsem si vůbec nepřipouštěla
Asi o měsíc později mi ale začalo být divně. Zašla jsem do lékárny pro něco na nevolnost. „A nemůžete být těhotná?“ zeptala se mě lékárnice. Ta otázka mě naprosto zaskočila. Ta možnost mě ani ve snu nenapadla. Najednou jsem zpanikařila. Snažila jsem se vzpomenout, jestli jsme s Tomášem použili ochranu, ale měla jsem v hlavě prázdno. První těhotenský test ukázal dvě čárky. Druhý bohužel potvrdil to, čeho jsem se obávala.
Co mám dělat? To dítě je důsledkem jedné noci s mužem, o kterém vím jen, jak se jmenuje křestním jménem. Mám si dítě nechat? Mám ho zkusit kontaktovat? Vůbec netuším, co je zač a jestli by o dítě stál. A zvládnu výchovu jako svobodná matka?
Nevím, jak se mám rozhodnout
Opravdu nevím, jak se rozhodnout. Děsím se toho, že když si dítě nechám, můj život už nikdy nebude jako dřív a já to nezvládnu. Zároveň mě ale paralyzuje strach, že pokud půjdu na potrat, už nikdy nebudu mít šanci stát se matkou.
Cítím se naprosto ztracená. Vždycky jsem si představovala, že budu mít dítě s milujícím partnerem, kterým měl být Petr. Teď stojím před nejtěžší volbou svého života a bojím se, že udělám chybu, které budu navždy litovat.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].



 
         
         
         
         
        

