Anna (64): Miluji svoje vnučky, ale syn si ze mě udělal služku a chůvu. A klidně si jinde bez výčitek užívá

Když vidím chování našeho jediného syna, opravdu se stydím. Měl krásnou rodinu, ale dostatečně si ji nevážil. Chová se pořád jako nezodpovědný puberťák a nemá ani výčitky, že na nás hází svoje povinnosti. Vím, že bych měla být tvrdší, ale nějak to nejde...

Mohlo by Vás zajímat:

Dáša (63): Synova svatba zničila nejen naše manželství. Takovou zradu jsem opravdu nečekala

Doufala jsem, že bude zodpovědný

Nikdy jsem si nemyslela, že budu muset v důchodu suplovat roli matky. Měli jsme s manželem velkou radost, když se náš syn oženil a narodily se mu dvě krásné holčičky. Doufala jsem, že konečně dospěje, že z něj bude zodpovědný otec. Že si bude vážit toho, co má. Bohužel idylka netrvala dlouho. Tomáš se nejspíš v rodinném svazku cítil příliš svázaný, a tak začal dělat blbosti. Netrvalo dlouho a přišla nevěra, a pak rozvod – a všechno se zhroutilo. Dokonce jsem se snažila svou snachu přesvědčit, aby mu dala ještě šanci, ale ta se mi vysmála. Nejspíš brzy pochopila, že on se asi nezmění, a nebude čekat, až to udělá znovu.

Dost špatně jsem to nesla, ale doufala jsem, že se ten náš kluk aspoň pochlapí a postará se o holky ve dnech, na kterých se dohodli. Jenže to jsem se také dost spletla. Opět mu to vydrželo jen chvíli. A jelikož bydlíme ve vedlejší ulici, začal nás s manželem víc a víc využívat. Teď u nás vnučky tráví víc času než u vlastního táty.

„Mami, zdržím se zase dnes v práci, můžeš holky vyzvednout?“ píše mi syn skoro každý týden. Ze začátku jsme s manželem hlídali rádi. Ale když se to začalo stávat pravidlem, došlo nám, že něco není v pořádku. Lítali jsme kolikrát s holkami i ráno do školy, pak je vyzvedávali z družiny a vedli na kroužek. A i když Tomáš sliboval, že přijde dřív, kolikrát u nás už zůstaly. Udělali jsme úkoly, dali jim večeři...

Mohlo by Vás zajímat:

Jarmila (61): Kvůli aktivitám mého syna mě nesnáší skoro celá vesnice. Asi jsme ho špatně vychovali

Nedokážu jeho zoufalé prosby odmítnout

Když má tedy Tomáš holky u sebe, často je k nám „odloží“. Prý na chvilku, ale kolikrát u nás i přespí. Neříkám, že by mi vadilo mít je kolem sebe – jsou to zlatíčka. Ale když tohle zažíváte skoro každý týden, už se necítíte jako milující babička, spíš jako chůva a služka. Máme s manželem také svoje zájmy a občas nějaké zdravotní problémy, ale na to se náš synáček vůbec neohlíží.

Umí to s námi. Tedy hlavně se mnou. Kolikrát bych chtěla říct ne, ale nedokážu to. Nedokážu jeho zoufalé prosby odmítnout. A pak si vyčítám, jak jsme večer unavení. Nejvíc mě ale mrzí, že jemu to není líto. Že si nechce ten určený čas s holkami pořádně užít. Stačí mu kolikrát, že je vidí pár hodin večer.

Nedávno jsem ho navíc zahlédla ve městě. Byl rozesmátý, ruku v ruce s nějakou mladší ženou. A ani si mě nevšiml. V práci tedy rozhodně nebyl, a já byla pořádně vytočená.

Snažila jsem se mu pak domluvit. Řekla jsem mu, že není v pořádku, jak to vede, že se musí víc věnovat svým dcerám. Ale jeho to nijak moc netrápí. „Mami, co zase řešíš, mám toho hodně a holky jsou u vás rády, vždyť to víš,“ odbyl mě. A já zase nic neřekla. Nedokážu na něj být tvrdá, ačkoliv vím, že bych měla.

Mohlo by Vás zajímat:

Marek (47): Po pěti letech se vyskytl neřešitelný problém. Manželka se nechce starat o mého syna z předchozího vztahu

Nechápu, proč je takový

Občas přemýšlím, kde jsme udělali s manželem chybu. Vždycky byl slušný, vnímavý, pomáhal mi, staral se. A já měla hřejivý pocit, že ho vypouštím do světa jako pořádného chlapa, co se dokáže postarat o sebe i svou rodinu. Jenže to jsem se spletla. Teď má třicet sedm a chová se jako nezodpovědný kluk. O jeho bývalé ženě si můžeme myslet cokoliv, ale co je jisté – holky ji mají rády a ona se jim věnuje naplno. Což se o Tomášovi říct opravdu nedá. Kolikrát se ani nezeptá, jak se měly ve škole. Anebo je stejně pořádně neposlouchá a řeší si svůj život.

Jsem z něj upřímně zoufalá, na nějakou převýchovu už samozřejmě není čas. Neposlouchá žádné mé rady, ani výtky. Nemá výčitky a chová, jako by všechno bylo v pořádku. Bere samozřejmě, že jsme nablízku a kdykoli připraveni mu pomoci. Aby se mohl zdržet v práci, i po práci. Co a kde přesně dělá, raději nezjišťuji, určitě bych se zase rozčílila.

Vím, že jsem možná naivní, ale pořád v sobě živím naději, že dostane rozum. Že jednoho dne pochopí, jak důležité je být tátou. A že si přestane myslet, že jsme tu jen proto, abychom zachraňovali jeho selhání.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vítězslav (52): Syn nové přítelkyně je nesnesitelný a soužití špatně snáším. Úsměv mu vykouzlí jen jediná věc