
Dvaačtyřicetiletá Beáta chtěla po rozvodu začít znovu a užít si trochu radosti po boku nového partnera. Když společně naplánovali halloweenský večírek u ní doma, těšila se na příjemný večer. Netušila však, že její plány vyvolají napětí mezi ní a dospívající dcerou Zuzkou.
Několik týdnů jsem se scházela s Tomášem. Byl okouzlující a po rozvodu představoval přesně ten svěží vítr, který jsem potřebovala. Když navrhl, abychom u mě doma uspořádali halloweenský večírek, nadšeně jsem souhlasila.
Chtěla jsem udělat dojem a dokázat, že jsem nad věcí. Připravila jsem pohoštění i upíří kostýmy. Moje patnáctiletá dcera Zuzka ale mé nadšení nesdílela. V poslední době se hodně uzavírala do sebe, zvlášť od chvíle, kdy před několika měsíci zemřel její milovaný dědeček, otec mého bývalého manžela.
Babička ji poštvala proti mně
Pár dní před večírkem navštívila Zuzka svou babičku, mou bývalou tchyni. Vrátila se ještě odtažitější než obvykle. Když jsem jí ukázala kostým čarodějnice, který jsem pro ni připravila, rázně ho odmítla. Řekla mi, že podle babičky je Halloween pohanský svátek a já nemám ani špetku úcty k dědečkovi, když půl roku po jeho smrti pořádám večírky a strojím se jako puberťačka.
Její slova mě hluboce zasáhla. Než jsem stačila cokoli vysvětlit, zavřela se v pokoji. Slyšela jsem, jak s pláčem volá babičce. Srdce mi pukalo, ale nevěděla jsem, jak celou situaci napravit.
Výčitky uprostřed večírku
Na halloweenský večírek dorazil Tomáš v kostýmu upíra a já se ve svém korzetu cítila po dlouhé době přitažlivě. Zuzka však seděla na gauči v džínách a tričku se sluchátky na uších. Když jsem se jí zeptala, jestli si přece jen nechce vzít kostým, odsekla, že ze sebe nebude dělat šaška.
Před Tomášem pak vykřikla, že její dědeček je mrtvý, zatímco my si pořádáme maškarní bál. Označila mě za egoistku a s pláčem utekla do pokoje. Zbytek večera se pro mě změnil v noční můru. Před hosty jsem se snažila usmívat, ale uvnitř jsem cítila jen prázdnotu a obrovskou vinu.
Zůstaly jen výčitky
Když všichni hosté odešli, zůstali jsme s Tomášem sami. Omluvila jsem se mu za nepříjemnou scénu. S pochopením poznamenal, že Zuzka prožívá těžké období a měla bych si s ní v klidu promluvit. Bylo mi strašně líto, jak jsem celou situaci nezvládla. Zároveň jsem se styděla, že Tomáš musel být svědkem naší hádky.
Když odešel, sebrala jsem odvahu a vydala se k dceřinu pokoji. Dveře byly zamčené, a tak jsem si sedla na zem, opřela se o stěnu a potichu jí řekla: „Omlouvám se, že jsem ti ublížila. Moc tě miluji a na dědečka vzpomínám stejně jako ty. Jen si někdy sama nevím rady.“ Zuzka neodpověděla. Zpoza dveří se ozýval jen její tlumený pláč.
Vždycky budu při ní
Druhý den ráno už byla dcera pryč. Nechala mi jen vzkaz, že po škole půjde k babičce. Zavolala jsem Tomášovi, který mě uklidňoval, že každá rodina občas prochází krizí a že si musíme dát čas. Večer jsem seděla u okna a vzpomněla si na slova svého bývalého tchána. Často říkával, že důležité věci by se neměly odkládat na později.
Rozhodla jsem se, že Zuzce dopřeji trochu prostoru, ale jakmile se vrátí, v klidu si s ní promluvím. Řeknu jí, jak moc ji miluji a že bez ohledu na všechno budu vždycky stát při ní. Nevím, jestli mi odpustí, ale musím to alespoň zkusit.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




