Bedřich (47): Manželka má sklep plný zavařenin, ale dětem nic nedá. Prý si to nezaslouží, když nepřijeli pomoct

Ivana je blázen. Nerada rozdává to, co vypěstovala. Ani našim dětem manželka nic nedaruje. „Ať si vypěstují svoje,“ odpálkuje mě pokaždé, když navrhnu, že bychom dětem mohli dát nějaké zavařeniny.

Tadeáš (29): Až teď v létě jsem zjistil, jak nudná moje partnerka je. Místo návštěvy kaváren tráví dny v kuchyni

Náš sklep praská ve švech

Letos se urodilo všeho moc. Měli jsme obrovskou úrodu rajčat i paprik. Každý víkend v létě jsme zavařovali lečo. A když to nebyla zelenina, dělali jsme marmelády. Bydlíme v rodinném domě a ve sklepě máme jednu místnost vyčleněnou jako spižírnu. Tam má manželka udělané regály na zavařeniny.

Nepamatuji si, že bychom na konci léta neměli sklenice nebo místo v regálu. Až letos. Nemáme do čeho zavařovat, a dokonce mě manželka požádala, abych jí přidělal další police do regálu. Připadám si jako bezdomovec. V noci se plížím ke kontejneru se sklem a vybírám sklenice vhodné k tomu, abychom do nich zavařili svoji úrodu.

Marie (61): Načapala jsem souseda, jak mi krade úrodu z mojí zahrady. Vůbec se nestyděl a ještě se mi začal mstít

Děti mají smůlu, nedostanou nic

Postoj manželky nechápu. Rád bych se s dětmi podělil o zavařené okurky nebo marmelády či ovoce. Ale manželka je zásadně proti. Nechce dětem nic dát. Prý ani jednou nepřijeli pomoct na zahradu, tak ať si vše koupí. „Bedřichu, v zimě nebudu kupovat rajčata za stovku a papriky za dvě stovky na lečo. Nejsem padlá na hlavu,“ opakuje neustále dokola.

„A až dostaneš v zimě chuť na ovoce, vytáhneme něco ze sklepa. Jsou tam zavařené meruňky, ringle, švestky i borůvky,“ mentoruje manželka. Je zkrátka praktická a šetrná. To se mi líbí, ale za mě bych děti zavařeninami podaroval. V obchodě člověk ani chutnou marmeládu nekoupí. Je to samá chemie a málo ovoce.

Ladislav (55): Jsem vzteky bez sebe. Někdo nám v noci zničil celou naši ovocnou úrodu

Víkendový program mám jistý

Vím, co budu dělat o víkendu. Na stromě dozrály hrušky. Naštěstí jich není moc, je to mladý stromek. Ale pár kilo hrušek to bude. A to bude práce. Vše oloupat, nakrájet, uvařit sladký nálev a potom zavařit. Už mě to ani nebaví. Je toho zkrátka moc. Ale vím, že má Ivana pravdu. Ušetříme a máme na jarní dovolenou.

Večer musím obejít kontejnery se sklem v okolí, zda najdu vhodné sklenice. Koupíme víčka a v sobotu se vrhneme na česání. V neděli zavařujeme. Pak ostříhám stromy, naposledy posekám trávu a pro letošek na zahradě končím. Přes zimu se nehnu z pohovky. Nemládnu a každým rokem se mi zdá péče o zahradu obtížnější a obtížnější.

Další příběhy ze života →

Milena (70): Sousedka je protivná ženská. Chtěla jsem být milá na její malou dceru, ale ona mě seřvala