Belladonna se rozpovídala o pořadu Na lovu: Je to nejlepší práce na světě, říká Viktorie Mertová

Viktorie Mertová (35) alias Belladonna už čtvrtým rokem kraluje televizní obrazovce v populárním pořadu Na lovu. Málokdo přitom ze začátku věděl, že pochází ze slavné rodiny. Je dcerou herečky a zpěvačky Zory Jandové (67) a muzikanta Zdenka Merty (75). Do pořadu se přihlásila sama, protože měla ambice stát se jednou ze soutěžících. Netušila, že nakonec dělá casting na lovkyni.

Televize přitom zachovala dekorum a na první dobrou nezmiňovala její slavné rodinné zázemí. „Šlo ven hned první den, co se natáčelo. Nikdo z Novy to nepustil ven naschvál, neakcentovali to. Ve chvíli, kdy vyšel článek, že je nová lovkyně, tak mému tátovi brzo ráno volal nějaký novinář a ptal se: ,Je to vaše dcera?' a táta řekl: ,Jo, je to moje dcera.' Nova to určitě nepustila záměrně,“ obhajuje Viktorie rozhodnutí televize.

Na svět showbyznysu je pochopitelně od dětství zvyklá a v jistém smyslu se mu musela podřizovat. „Pokud bych měla hledat nějakou konkrétní věc, tak jsem si třeba vždycky dávala velký pozor, abych neudělala nějaký průšvih,“ vzpomíná na dospívání. „Samozřejmě jsem si vždycky uvědomovala, že kdybych udělala nějaký průšvih – byť jsem žádné průšvihy nedělala – tak bych nechtěla, aby se někde psalo, že dcera Zory Jandové se někde opila.“

Dětství obávané lovkyně Belladony z Na lovu: Neptala se proč a rovnou vedla odbornou debatu, vzpomíná Zora Jandová

Belladonna Viktorie Mertová o pořadu Na lovu

Viky, v pořadu Na lovu tě můžeme vídat čtyři roky. Původně jsi ale chtěla být soutěžící, že? Oni si tě tam na truc nechali.
A hlavně mě nepustili soutěžit, to mi na tom vadilo nejvíc. Chtěla jsem si tu hru strašně zahrát. Teď ji alespoň hraju víckrát.

Kam bys asi došla, viď?
Třeba bych vypadla. To by byla samozřejmě škoda. A toho se podle mě trochu báli. Kdybych vypadla, tak bych asi případně nebyla použitelná jako lovkyně. Proto mě nechtěli nechat soutěžit.

Přišla jsi do hry, která se už pár let hrála.
Byl to jenom rok. Já jsem se totiž přihlásila hned, jak to začali vysílat. A zhruba rok trvaly ty castingy, protože to byla série castingů a schvalování. Přesně jsem nevěděla, co se děje, protože jsem jenom čekala, až mi napíšou. Trvalo to zhruba tři čtvrtě roku.

Teď je z té soutěže velký fenomén. Překvapuje mě, jak je těžká, a lidé se na to stejně dívají.
Myslím, že vědomostní soutěže jako takové jsou v Česku dost velký fenomén. Není to jen Na lovu ale i ty, co byly předtím – Chcete být milionářem, Riskuj, všechny byly populární. Lidi to mají rádi a chodí ve velkém i na hospodské kvízy. My Češi tohle máme rádi a nevadí, že je to někdy těžké nebo nad naše možnosti. Prostě se tak něco dozvídáme.

Jsi z rodiny, která showbyznys moc dobře zná – maminka je Zora Jandová, tatínek Zdenek Merta. Ty jsi nebyla rozhodnutá, že do něj půjdeš, a nakonec tě tady stejně máme.
No tak pro mě v tom showbyznysu vlastně nebyla žádná práce. Neumím nijak zvlášť zpívat nebo hrát. Jako dítě jsem určitě chtěla být jako maminka. Myslím, že všechny holčičky chtějí být jako maminka, případně mají nějakou fázi, kdy chtějí být herečky nebo zpěvačky. Tuhle fázi jsem určitě taky měla. Ale když se srovnám s mými rodiči, nebo se ségrou, která je extrémně talentovaná, tak já jsem věděla, že to není moje cesta. Takže já jsem šla na tu akademickou dráhu. A pak se najednou ukázalo, že v televizi hledají takovýho chytroprda. Tak jsem do toho šla.

Babička Zora Jandová o sedmileté vnučce Madlence: Večer se jí neptám, co bylo ve škole, ale jak se cítí

Zanechala jsem doktorátu, nejsem akademik

Měla jsem pocit, že lidé na vysokých školách showbyznysem skoro až pohrdají.
To bezpochyby ano, ale jak kteří. Myslím, že pro spoustu lidí je hodně cizí, co dělám. Nebo to třeba někteří mí kolegové ani neviděli. A někteří zase ano. To se nedá takhle paušalizovat. Ale ano, je to fakt hodně jinej svět.

Tvoje maminka, která je herečka a zpěvačka, studuje jednu vysokou školu za druhou.
To je pravda, ale to je zase jiný druh – to je takové školometství. Ji hrozně baví studování, a to třeba mě vůbec nebaví. To je pro mě nutné zlo a já vím jistě, že žádnou školu už nikdy studovat nebudu. Ten stres se vším psaním a učením se… mě to tak nebavilo! Vždycky jsem musela hřešit na svoji paměť a potom bylo potřeba napsat nějakou tu bakalářku a diplomku. Do toho jsem se musela vyloženě dokopat. V tomhle smyslu opravdu nejsem akademik. A to moje máma je mnohem víc než já.

Stejně ale budeš ve své akademické dráze pokračovat, ne?
Ne, já jsem zanechala doktorátu, protože jsem si tohle uvědomila. Uvědomila jsem si to možná trochu pozdě a možná by bylo bývalo lepší, kdybych k tomuhle zjištění došla trochu dřív. Ale vlastně jsem si uvědomila, že to není pro mě.

Jsi absolventka teritoriálních studií. O co přesně jde?
Je to studium konkrétního teritoria ze všech možných úhlů pohledu. Teritoriem je míněný nějaký region. V mém případě třeba Amerika. Může to být třeba západní Evropa nebo nějaký stát. A studuje se ze všech úhlů pohledu – historie, geografie, ekonomika, politika, kultura, jazyk a tak dále. Člověk je potom ve výsledku odborník na daný region.

Zdenek Merta je rozmazlující dědeček: Mají s Madlenkou pravidelný rituál v cukrárně, říká Belladonna z pořadu Na lovu

Číst a psát jsem se naučila ve třech letech

Jak se vyrůstá v rodině dvou slavných a úspěšných umělců, kterým se nevyhýbají ani nepříjemné bulvární kauzy?
Nemám srovnání, takže pro mě je to úplně normální. Pokud bych měla hledat nějakou konkrétní věc, tak jsem si třeba vždycky dávala velký pozor, abych neudělala nějaký průšvih. Ale to je spíš můj prvorozenecký pocit zodpovědnosti. Spousta lidí tohle nemá a není potřeba to mít. Samozřejmě jsem si vždycky uvědomovala, že kdybych udělala nějaký průšvih – byť jsem žádné průšvihy nedělala – tak bych nechtěla, aby se někde psalo, že dcera Zory Jandové se někde opila.

Znám spoustu dětí ze slavných rodin, které to měly stejně. Mělo okolí na tebe zvýšené nároky, protože jsi dcerou slavných rodičů?
Vždycky mi vadilo, že se o mně ví předem, ještě než někam přijdu. Jméno člověka předchází, takže si na mě spousta lidí udělala nebo udělá názor bez toho, že by věděli, jaká jsem osobně. To mi vždycky trochu vadilo. A nějak jsem s tím časem naučila fungovat.

Myslím, že se ti to podařilo – dlouho se nevědělo, že jsi této rodiny, když jsi nastoupila do Na lovu?
Ne, to šlo ven hned první den, co se natáčelo. Nikdo z Novy to nepustil ven naschvál, neakcentovali to. Ve chvíli, kdy vyšel článek, že je nová lovkyně, tak mému tátovi brzo ráno volal nějaký novinář a ptal se: „Je to vaše dcera?“ a táta řekl: „Jo, je to moje dcera.“ Nova to určitě nepustila záměrně.

Když jsi byla malá, přála sis být stejně krásná jako maminka? Máš sedmiletou dceru, tak to možná brzy také přijde.
Mně samotné teď hodně lidí říká, že vypadám jako maminka, byť maminka byla v mém věku, myslím, mnohem krásnější. Aspoň já to tak vidím. Ale nevím, no. Nesouvisí to s veřejným vystupováním, ale občas si musím před dcerou dávat pozor, protože se třeba koukám do zrcadla a říkám si: „Tady mám nějaký špek, teď mi to nesluší.“ A vždycky si pak řeknu: „Ježíšmarja, dávej si pozor, ať to ona od tebe nechytí.“

Mám to stejně.
Takže já spíš bojuju s tímhle. Samozřejmě, že mám nějaké komplexy a jsem prostě normální ženská, takže když se na sebe podívám do zrcadla, tak vidím něco strašného. Ale nedávno jsem si několikrát uvědomila, že je dobré to nedělat před dětmi, zvlášť před holčičkami.

A děláš něco, co dělala tvoje máma a ty sis říkala: „Tak tohle, tohle dělat nikdy nebudu!“?
Bezpochyby ano. Já jsem třeba nesnášela, když si moje máma zpívala v autě. Respektive ona si pořád tak nějak zpívá. Ona jde životem a zpívá si. Já jsem to tak strašně nesnášela! Vždycky mi bylo tak trapně, když to dělala na veřejnosti. A když to dělala v autě, tak mě to spíš obtěžovalo, protože jsem chtěla ticho.

Kdysi jsme s mámou uzavřely dohodu, že se nebude zpívat v autě. Nedávno přišla moje dcera a říkala: „Ta babi, ta si pořád zpívá! My jsme v obchodě a ona si zpívá, jsme v autě, ona si zpívá. Říkám jí: ,Nezpívej si!‘ a ona si zpívá pořád!“ Tak jsem říkala: „No tak jí řekni, ať si nezpívá. Normálně se s ní dohodni, jako jsem se s ní dohodla já.“ A pak jsem si uvědomila: „Já si vlastně taky zpívám v autě a občas jdu po ulici a zpívám si.“ Takže ti rodiče nás podle mě vždycky nakonec dostihnou...

O čem dalším promluvila Viktorie Mertová:

• Který lovec je podle ní nenahraditelný
• Proč si tolik zamilovala hospodské kvízy a amatérské divadlo
• Jakých šest jmen jí přisoudila maminka
• Jaké bylo její první natáčení Na lovu a jak to má s trémou
• Jak akademické prostředí přistupuje k umělé inteligenci a čemu přesně se profesně věnuje

Na fotografie Viktorie Mertové v pořadu Na lovu, a také na její slavné rodiče, se můžete podívat v naší fotogalerii.