Facebook
Instagram
TikTok
YouTubeDarja v den svatby zjistila, že její nastávající ji podvedl na rozlučce se svobodou. Místo toho, aby svatbu zrušila, rozhodla se počkat a zjistit, zda mu časem dokáže odpustit.
Na rozdíl od mnoha mých kamarádek jsem nikdy nesnila o bílé róbě se závojem a romantickém slibu u oltáře. Vždycky jsem věřila, že láska nejsou motýlci v břiše, ale každodenní kompromisy. Ke vztahům jsem měla – a pořád mám – spíš pragmatický přístup. Přiznávám ale, že život některé mé názory dost prověřil.
Rozlučka se svobodou
Než jsem poznala Lukáše, chodila jsem s několika muži, ale nikdy nešlo o dlouhodobé vztahy. U nikoho z nich jsem si nedokázala představit, že společně zestárneme. Lukáš byl jiný ve všech ohledech – a tím si mě získal.
Do příprav svatby, které nám zabraly necelý rok, se zapojil opravdu naplno. Brala jsem to jako dobré znamení. Společně jsme vybírali pozvánky, dělali seznam hostů a plánovali svatební menu. Nechtěli jsme velkou oslavu – dali jsme přednost menší skupině lidí. Naši rodiče nám hodně pomáhali a těšilo nás, že si rozumí. Všechno šlo hladce, bez stresu a zbytečných hádek.
Samozřejmě nemohla chybět rozlučka se svobodou. Byla jsem naprosto klidná, věděla jsem, že Lukáš neudělá nějakou hloupost, jen si trochu povyrazí s kamarády, jak to občas dělávají. Moji dámskou jízdu jsme s kamarádkami strávily u nás doma u lahve vína a povídaly jsme si. Jsem spíš domácký typ, takže pobíhání po barech není moje parketa. Bylo to příjemné a nic víc jsem ke štěstí nepotřebovala. Do postele jsem šla před půlnocí.
Lukáš se vrátil až ráno, vypadal spokojeně. „Jak to šlo? Bavil ses dobře?“ zeptala jsem se.
„Jo, bylo to fajn,“ odpověděl a zamířil do sprchy.
Z pohádky do noční můry
V den svatby jsem si připadala, jako bych se vznášela. Byla jsem výborně naladěná. Měla jsem krásný make-up, který mi udělala kamarádka, která se líčením živí. Šaty mi seděly jako ulité. Do odjezdu do kostela zbývala hodina a já ji chtěla strávit o samotě, jen se svými myšlenkami.
Po chvíli se ozvalo tiché zaklepání na dveře. Přišla moje kamarádka Magda, byla bledá jako stěna a oči měla plné slz. Okamžitě jsem věděla, že se stalo něco špatného. „Nevím, jak ti to říct...“ vzlykala.
„Proboha, řekni, co se děje!“
„Lukáš tě podvedl. Právě jsem se to dozvěděla.“
„Cože? S kým?“ vyhrkla jsem.
„Jáchym to už nemohl vydržet a všechno mi řekl. Kdybych ti to neřekla já, udělal by to on. Má hrozné výčitky svědomí.“
Začalo mi hučet v uších a musela jsem si sednout. „To nechápu...“ zašeptala jsem. „To není možné.“
Podle všeho kamarádi, kteří Lukášovi rozlučku organizovali, „pro legraci“ objednali striptérku. Opili se a Lukáš si ji odvedl stranou. Údajně to netrvalo dlouho – ale stalo se. V hlavě mi hučelo. Jestli bych mu mohla něco vyčítat, tak určitě ne nevěru. Ale teď... Přestože se mi právě zhroutil svět, po pár minutách jsem se začala znovu chystat na svatbu.
„Cože? Ty nerušíš svatbu?“ vyjekla Magda a já jen kroutila hlavou.
Chtěla jsem to zvládnout
Když jsem s Lukášem stála u oltáře, nedala jsem na sobě znát vůbec nic. On vypadal šťastně – nebo to hrál. Při opakování slibu po knězi jsem si byla plně vědoma, že lžu. I na hostině jsem měla na tváři masku, k údivu Magdy, Jáchyma a všech, kdo o tom věděli. Už tehdy jsem tušila, že náš příběh nebude mít šťastný konec.
Nad ránem jsem se Lukáše zeptala na rozlučku a na tu holku.
„Odkud to víš?“
„To není důležité...“
Začal se vymlouvat. Tvrdil, že to byla chyba, která se už nikdy nebude opakovat. Omlouval se, říkal, že toho lituje a že mě nechtěl ranit. Prosil mě, ať s ním zůstanu, že mě moc miluje. Odešla jsem, ale ne hned. Žádost o rozvod jsem podala až po čtyřech měsících. Doufala jsem, že mu dokážu odpustit, ale nešlo to... a pořád to nejde. Těžce nesl, že jsem se rozhodla odejít, ale jiná cesta nebyla.
Proč jsem čekala? Myslím, že jsem chtěla vyzkoušet sebe i jeho v tak těžké situaci. Potřebovala jsem čas, abych některé věci pochopila a smířila se s nimi. Nepřesvědčil mě natolik, abych mu dala druhou šanci. Lukáš se mě snaží kontaktovat dodnes, i když od rozvodu uběhlo půl roku. Ignoruji ho. Nechci s ním mluvit ani ho vidět. Staré city se nevrátí – stejně jako důvěra, kterou zničil...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
