Facebook
Instagram
Znají to asi všichni rodiče. Pečlivě pro dítě vybrali tábor nebo ho posílají na týden k babičce, aby se přes prázdniny nenudilo doma, ale nadšení jejich potomka s blížícím se termínem odjezdu klesá. Ba co hůř, dítě začíná plakat, že se mu nikam nechce. Jak ratolest připravit na odloučení od rodičů, prozradila zkušená psychoterapeutka Sylvie Samsonová.
Pobyt u babičky nebo na táboře může být pro děti značně stresující. Byť se původně těšily, že zažijí různá dobrodružství a potkají nové kamarády, před odjezdem se najednou dostaví nejistota. Dítě začíná poplakávat a nikam se mu nechce.
Co vše mohou rodiče udělat, aby svou ratolest náležitě připravili, necítila se před odjezdem špatně a na táboře či u babičky se jí nestýskalo, se dozvíte z následujících řádků.
Co radí psychoterapeutka Sylvie Samsonová?
Pro některé děti je odloučení v cizím prostředí, jako je třeba tábor, velmi psychicky náročné. Děti jsou chytré, je potřeba s nimi komunikovat. Rozdělila bych proto „přípravu“ na dva různé body.
Pokud má dítě jet na prázdniny k prarodičům (či jiným příbuzným, zkrátka někam, kde nejede do neznáma a k neznámým lidem), je fajn se s nimi předem dohodnout na tom, co budou s dítětem dělat a jaký zhruba bude jejich denní režim, a požádat je o součinnost. Tedy prarodiče předem vnouče ujistí, jak moc se na něj těší a co podniknou. Je fajn se dítěte zeptat, zda má nějaký nápad či přání, co by rádo dělalo, že to společně zkusí vymyslet.
Pokud dítě jede na tábor (tedy neznámé prostředí, neznámí lidé), je dobré o něm najít nějaké informace a s dítětem se podívat na web organizátora nebo pokud někde mají fotky z minulých ročníků, tak si je prohlédnout. Dítě si tak udělá lepší představu o tom, co ho čeká, nepojede „úplně do neznáma“. Dítěti můžete také ukázat fotky ze svých táborů, povyprávět mu příhody, co jste tam zažili a dělali (ideálně pozitivní). Říct mu, co ho tam čeká, kde bude spát, jestli se tam děti podílejí na vaření, atd.
V obou případech nechte dítě podílet se na „balení věcí“. Jasně, že to uzpůsobíte věku, ale je důležité, aby dítě vědělo, co všechno s sebou má a kde to má. Určitě nechte dítě, ať si s sebou vybere jednu hračku. To je velmi důležité. Když bude mít nějakou slabší chvilku, aby se k ní mohlo přitulit. Klidně dítě nechte, ať si s sebou vezme nějakou fotku.
A další věc, řekněte dítěti, že i vám bude smutno. Že je to normální, protože jste rodina a máte se rádi. Ale že smutno vám bude „hezky“. Budete na dítě myslet a přemýšlet, co asi teď zrovna dělá, jak tam závodí, co má dobrého k obědu, co objevuje, jak se asi jmenují noví kamarádi, atd. Zeptejte se dítěte, co mu můžete uvařit a připravit na uvítanou, až přijede domů.
A nejzásadnější bod – nezapomeňte dítěti pravidelně psát, ideálně denně, aby od vás dostalo dopis či pohled. Do dopisu přibalte žvýkačku, sladkost, propisku, gumičku do vlasů. Prostě sem tam pošlete nějakou maličkost. Pokud je dítě u rodiny, tak samozřejmě nepíšete, ale posíláte si fotky přes telefon a voláte si.
Kdo je Sylvie Samsonová: Déle než dvanáct let se věnuje práci s dětmi, zejména těmi, které mají některou ze specifických poruch učení. Posledních osm let je navíc ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál. Více na webu www.sylviesamsonova.cz a eshop.sylviesamsonova.cz.
