Facebook
Instagram
Eliška řešila už jako malá podivné zdravotní problémy, které vedly k diagnóze, jež jí nadobro změnila život. Šest měsíců si užívá volnosti a zbytek roku se snaží přežít. Navíc se stále bojí, že se její potíže začnou zhoršovat.
Už když jsem byla malá, neměla jsem ráda slunce, a zatímco si děti kolem mě hrály a běhaly po trávě, já se schovávala ve stínu. Moji rodiče mě dlouho nechávali, ať si dělám, co potřebuji a chci, a vyrůstám si po svém. Ale tento jejich postoj netrval věčně.
Na pláži jsem omdlela a osypala se
Ve škole si mě spolužáci často dobírali a smáli se mi, že jsem upírka, která se schovává před světlem, ale mně se na slunci vždy dělalo špatně. I já si myslela, že je to jen něco v hlavě, že jsem citlivá. Celá rodina mi to tvrdila, dokud jsme neodjeli na dovolenou k moři.
Hned první den na pláži jsem omdlela a následně se osypala tak, že jsem měla rudé fleky po celém těle. Moje máma šílela, jeli jsme do místní nemocnice, kde nám nikdo nebyl schopen říct, co se se mnou děje, a zbytek pobytu jsem strávila v hotelovém pokoji, zatímco se rodiče u mě střídali.
Lékaři zjistili, že mám silnou alergii na slunce
Po nekonečných testech a vyšetřeních se zjistilo, že jsem alergická na sluneční světlo. Nejprve naši rodinu zachvátila panika, protože se zdálo, že nebudu schopná ani vycházet ven, ale ukázalo se, že to nebude tak horké. Aspoň ne v zimě.
Každý podzim a zimu si vyloženě užívám. Běhám po venku, klidně i v dešti, a miluju to šero a tmu. Když si většina lidí kolem stěžovala, že je jim zima, že jim chybí slunce a těší se na jaro, já se v duchu modlila, aby zima nikdy neskončila. Je to jediné období, kdy můžu s klidem chodit venku a nebát se, že se mi udělá zle, že omdlím nebo že se osypu tak, že mě ani rodiče nepoznají.
Ale s přezdívkou upírka se setkávám dodnes. Jednak jsem bledá, protože jsem se nikdy neopálila, ale i proto, že v létě chodím s dlouhým rukávem, v černé a s vlasy sčesanými do obličeje, aby se ke mně nedostal ani paprsek.
Snad nestrávím život zavřená doma
Nejhorší ale je, že každý rok je zima teplejší, slunečný podzim delší a moje šťastná období jsou pořád kratší a kratší. Bojím se, že s klimatickými změnami se nakonec ocitnu uvězněná v domě s klimatizací a budu se dívat ven jen oknem.
Jsem ráda, že mám kolem sebe rodinu, která mě podporuje. Na začátku každého léta mě máma obejme, vzdychne a řekne: „Tak další rok před námi. Zvládneme to. Máš co na sebe? Nechceš jít ještě nakupovat, než to začne?“ Aspoň z toho mívám radost. Můžu si doplnit černočerný šatník.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
