Facebook
Instagram
Příběhy o bytostech sajících krev se datují již do dob starověkého Řecka. Upíry ale, tak jak je známe dnes, zpopularizoval až spisovatel Bram Stoker a pak samozřejmě tvůrci filmů. My ale tentokrát zůstaneme v oblasti historických povídek a podíváme se na to, jaký osud měli lidé, které jejich okolí nazvalo upíry.
Upír či vampýr patří mezi nemrtvé, kteří se živí krví. Často navštěvuje své příbuzné a místo, kde žil. Víra v upíry pochází především z Balkánu a východní Evropy, kde je však toto stvoření popisováno jako oteklé a se zarudlou kůží.
Švec z Breslau
Může to znít jako pohádka, ale tento případ se měl skutečně udát v dnešní polské Vratislavi. V září roku 1591 si tam místní švec Weinrichius podřízl hrdlo. Den po pohřbu se měl, již jako duch, procházet po městě. V noci pak navštěvoval své sousedy v ložnici a velmi silně jim svíral ruce a nohy, až jim na nich zanechal otisky ve tvaru prstů.
Asi po sedmi měsících místní jeho tělo exhumovali a zjistili, že vypadá, jako by spal. Nejevil žádné známky rozkladu. Znovu ho tak pohřbili pod šibenicí. Ale ani to nepomohlo. Nakonec ho tak museli rozřezat na kousky, ty spálit a popel vhodit do řeky. Pak už byl údajně klid.
Chlípník z Pentsche
V roce 1592 se měl v městě nedaleko Vratislavi objevit další upír. Tentokrát jím měl být hodnostář Johannes Cuntze. Jednoho dne ho do intimních partií kopl, prý chlípný, valach. Jakmile začal muž vykazovat známky deliria, označili ho lidé za ďáblova služebníka. Vrcholem všeho ale bylo, když se na něho na smrtelné posteli vrhla černá kočka a poškrábala ho na obličeji.
Záhy po jeho smrti se měl vrátit ze záhrobí a sexuálně obtěžovat jednu ženu. Poté mučit vikáře. I jeho tělo bylo rozčtvrceno, spáleno a vhozeno do řeky.
Rolník upírem
Jednoho dne roku 1725 byl v malé srbské vesnici Kisiljevo pohřben místní rolník jménem Petar Blagojević. Po devíti dnech od pohřbu se mezi devíti obyvateli začala šířit zvláštní nemoc – všichni pociťovali "nervové vyčerpání". Na smrtelné posteli pak každý z nich svatosvatě přísahal, že za to může Petar. Prý k nim přišel v noci jako upír, sedl si na ně a vysával z nich životní energii.
Kromě toho se měl rolník vrátit do svého domu a vysát všechnu krev ze svého syna. Když otevřeli jeho hrob, všimli si, že mu rostou vlasy, vousy a nehty. Na rtech měl navíc krev. Když mu do srdce vbili dřevěný kůl, vystříkla mu z nosu a úst krev.
Srbský netvor
A v Srbsku ještě zůstaneme u případu mladého vojáka Arnolda Paoleho, který své ženě sdělil, že byl v Řecku napaden upírem. Prý ale jeho tělo spálil, čímž zlomil kletbu. Pár dní nato šplhal na vůz se senem, ztratil půdu pod nohama, spadl a zlomil si vaz. Zanedlouho se začal po vesnici potulovat jako nemrtvý. Koho v noci navštívil, ten se cítil další den jako bez života.
Po několika týdnech začalo docházet k záhadným úmrtím. Lidé mu tak raději vrazili do srdce kůl a posypali ho česnekem. O šest let později se "epidemie" opakovala. Tentokrát se k Paolemu přidalo dalších 14 nemrtvých vesničanů. To ostatně měli potvrdit i lékaři a armádní důstojníci. Těla po exhumaci vykazovala znaky vampyrismu.
Drákulova nevěsta
V peruánském Piscu měla v roce 1993 povstat takzvaná Drákulova nevěsta. Takto alespoň tisk nazval Sarah Ellen Roberts, která byla v roce 1872 obviněna v anglickém Blackburnu z vraždy, čarodějnictví a vampyrismu. Proto byla 9. června 1913 spoutaná řetězy a přibita zaživa k olověné rakvi, v níž čekala dlouhé hodiny na smrt. Jelikož ji nebylo možné v Británii pohřbít, cestoval její muž po celém světě, až našel jedno místo v Peru.
Když se to místní dozvěděli, byli v šoku. Upírka se měla navíc po osmdesáti letech vrátit a pomstít svou smrt. A tak na její vzkříšení místní čekali celý červnový večer roku 1993... a nic. A tak alespoň polili hrob svěcenou vodou a s rezignovaným mávnutím ruky se odebrali do svých domovů.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Upír
History.co.uk: 6 real vampire stories from history
