
Evelína je ve vztahu s manipulátorem. Mužem, kterému vadí naprosto vše. Evelína se dokonce bojí, aby jí nepípnul mobil po osmé večerní. Když se tak stalo, její přítel Milan k tomu měl mnoho připomínek.
„To by mě zajímalo, kdo ti píše. To já bych se nikdy nedovolil někomu psát takto večer,“ opět mě deptal Milan. A já měla tak sešlapané sebevědomí, že jsem se nezmohla na odpor.
Z normální ženy se během chvilky stala troska
Asi mi v době, kdy jsem potkala Milana, něco chybělo. Jinak si neumím vysvětlit, proč jsem s tímto nevyrovnaným člověkem byla ve vztahu dlouhé dva roky. Už od začátku to skřípalo. Od začátku jsme mezi sebou vedli boj. Každý den jsme řešili nějaké nedorozumění, které vzniklo z toho, že jsem se bránila vůči nějakému nařčení. Že jsem ještě měla sílu vzdorovat a snažila jsem se obhájit své chování.
Chtěla jsem klid. Chtěla jsem alespoň týden nebýt ve stresu, a tak jsem si řekla, že na mnoho věcí mám sice jiný názor, ale mohu si dovolit to nechat být. Vadilo Milanovi to, že nosím rudý lak na nehtech? Dobře, nehty si nebudu lakovat. Milan byl spokojený a v našem vztahu svítilo slunce. Bohužel jen krátkou chvíli, protože o pár dní později Milanovi vadila moje minisukně. A tak jsem ji hodila do popelnice a Milan byl opět spokojený. Opět mě zahrnoval lichotkami a láskou. Metoda cukru a biče. Neodhalila jsem to včas.
Nepoznávala jsem se a nebylo mi dobře
Nechodila jsem za kamarády, omezovala jsem setkání s rodinou, veškerý čas jsem trávila doma a čekala na Milana, až se vrátí. Moji rodiče i bratr mi psali textové zprávy večer. V momentu, když splnili denní povinnosti a měli čas. Jenže to bylo mnohdy po osmé hodině večerní. A kdykoliv mi pípla textová zpráva v mobilu, byl Milan vytočený do běla.
„To snad není možný. To mě dokáže vždy zkazit náladu. Proč ti furt musí pípat mobil v noci,“ tlačil na mě Milan. Snažila jsem se situaci vždy uklidnit tím, že jsem Milanovi textové zprávy ukazovala. Abych ho uklidnila, že mi píše rodina a nikoliv kamarádky. Nebylo důležité, kdo psal. Milan mi nakázal: „A teď těm lidem napiš, aby si uvědomili, kolik je hodin a ať ti už nikdy nepíšou takto pozdě. Dělej, piš!“
A pak jsem se zmohla na odpor
Příčilo se mi napsat svým příbuzným textovou zprávu o tom, aby mi psali jen ve dne. I když jsem byla na svém psychickém dně, tak jsem cítila, že toto nechci. Z posledních sil jsem se zmohla na odpor a Milanovi jsem řekla, že nic takového psát nebudu. „Milane, ale tobě taky chodí textové zprávy v noci. A já to přehlížím a nikdy nic nekomentuji. A to je v pořádku?“ argumentovala jsem.
Milan se rozčílil a vyčetl mi dlouhou řadu mých nedostatků. Stála jsem proti Milanovi a poprvé za dva roky jsem cítila, že už toho mám dost. „Milane, hele, jak tě tak poslouchám, tak jako partnerka nestojím za nic. Tak víš co, máš pravdu. Jsem hrozná a bude lepší, když si najdeš někoho lepšího,“ suše jsem sdělila, a když Milan uklidňoval situaci, že není třeba to hrotit do extrému, zarazila jsem ho a požádala, aby se co nejdříve odstěhoval.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




