Facebook
Instagram
Gustav se byl koupat v rybníce a poranil si nohu. Rána se mu zanítila a nehezky hnisala. A protože si Gustav rád dělá vše sám, zanedbal lékařskou péči. Dodnes věří, že díky svému psovi, který mu ránu ošetřoval, o nohu nepřišel.
Ani nevím, co se stalo. Na rybník se chodím koupat pravidelně. Jako vždy jsem plaval a najednou ucítil silnou bolest v noze. Z posledních sil jsem se dostal ke břehu. Když jsem vylezl z vody, tekla mi z lýtka krev.
Lékař konstatoval, že rána nevypadá dobře
Protože rána byla hluboká, musel jsem si ji stáhnout tričkem. Můj pes Azor mi k poranění čichal a snažil se olízat krev. Do rána se můj stav zhoršil. V noze mi škubalo a měl jsem i zvýšenou teplotu. Proto jsem zašel k obvodnímu lékaři. Ten mi nejprve chtěl ránu zašít, ale potom viděl, jak mokvá a hnisá. Rozhodl se, že ji ošetří mastí a sterilně obváže. „A Gustave, za týden se mi přijďte ukázat,“ rozloučil se se mnou lékař.
Jenže to bych nebyl já, kdybych se na vědu lékařskou nevykašlal. Vždy jsem si vše ošetřil doma sám. Mnohokrát mi manželka nadávala, že si ublížím. A pokaždé jsem se dal do kupy. To jsem měl v plánu i nyní. „Gustave, já se z tebe fakt zblázním. Máš to zhnisaný. Mazej k doktorovi. To je na antibiotika,“ nadávala mi manželka, když jsem si sundal obvaz. Je fakt, že rána nevypadala dobře. Byla opravdu hodně zhnisaná a taková zašedlá. Ale Azor se ukázal jako nejlepší lékař, za půl hodiny mi ránu vyčistil.
Můj pes se mi o nohu pravidelně staral
A tak jsem nohu svěřil svému psovi. Každý den mi Azor ránu olízal, a zbavil ji tak hnisu. Za svou péči dostal pokaždé pořádnou porci masa. Musím říct, že rána mě potrápila. Ač jsem si ji pravidelně poléval kysličníkem nebo slivovicí, místo bylo zarudlé a rána na pohled děsivá. Snažil jsem se mít místo neustále na vzduchu a Azor mi ho co chvíli ošetřoval. Trvalo ale dobrý měsíc, než jsem začal pozorovat, že se noha uzdravuje.
Konečně se mi obnovovala kůže a rána zacelovala. Bohužel jsem potkal ve městě obvodního lékaře, který mi vynadal, že jsem nepřišel na převaz, a nakázal mi, abych se druhý den stavil na kontrolu. „Gustave, nevím, čím jsi ránu léčil, ale vypadá dobře,“ zhodnotil lékař. Když jsem doktorovi sdělil, že mám soukromého lékaře, a to svého psa, nesetkal jsem se s pochopením. A dostal jsem dlouhou přednášku o hazardování se zdravím.
Od lékaře jsem dostal vynadáno
„Tak za prvé, Gustave, pes má v tlamě nepřeberné množství bakterií a do otevřené rány vám mohl zanést infekci. Která by s probíhajícím zánětem mohla klidně způsobit i to, že by se vám vyvinula nekróza tkáně a mohl jste přijít i o nohu. A za druhé nevím, zda je pro psa vhodné, aby olizoval infikovanou tkáň,“ zlobil se lékař. Závěr byl ten, že jsem měl víc štěstí než rozumu a tržná rána se zahojila spíše díky mé imunitě než lékařskému zásahu psa.
Ale já si to nenechám vyvrátit. Jsem přesvědčený, že mi Azor nohu zachránil. Neustále jsem musel myslet na to, co mě v rybníce zranilo. Dohodl jsem se s hasiči a ti se potopili v místě, kde se mi úraz stal. Nějaký ignorant hodil do rybníka jízdní kolo, do kterého bylo nepochopitelně zapleteno několik drátů. Ty trčely do všech stran. Skoro to vypadá, že to někdo hodil do rybníka úmyslně. Jsem znechucen dnešní dobou. Člověk aby se bál na každém kroku, co se stane.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
