Facebook
Instagram
Hedvika si v mládí přivydělávala ve fotolabu. Jednou tam přišel muž, jemuž neviděla do tváře. Nebyl vidět ani na fotkách, které si nechal vyvolat. Co na nich Hedvika našla, ji silně znervóznilo.
Kdysi jsem pracovala ve fotolabu. Během letní bouřky jsem se tam setkala s podivným zákazníkem, říkala jsem mu "muž bez tváře". Jeho fotky byly podivné a na jedné z nich jsem byla i já.
Do fotolabu dorazil za bouřky podivný muž bez tváře
Jako mladá jsem vzala na prázdniny brigádu ve fotolabu. Čas se tam vlekl pomalu, většina lidí odjela z města. Když už někdo konečně přišel, čekalo mě rutinní kolečko - přijmout filmy, sepsat požadavky a připravit balíček pro laboratoř. Většinou jsem se ale v tmavém krámku nudila a nezbývalo mi než se učit na opravné zkoušky.
Jedno odpoledne odešel šéf na nějakou pochůzku a já zůstala ve fotolabu sama. Strhla se bouřka, úplně se setmělo. Musela jsem si rozsvítit lampičku. Místo učení jsem se začetla do hororového románu, a když se pak otevřely dveře, úlekem jsem sebou škubla.
Vešel muž v kapuci, z níž crčela voda. Neviděla jsem mu pořádně do obličeje a přes liják dopadající na plechovou stříšku před vchodem jsem ho sotva slyšela. Položil přede mě film a pak rychle odešel, sotva si vzal útržek s číslem objednávky. Na moje volání nereagoval, a tak jsem napsala na obálku s filmem "muž bez tváře".
Kamarád mě navedl, abych si fotky prohlédla
Ten večer jsem o svém zážitku vyprávěla kamarádovi. Ten chtěl hlavně vědět, jestli si fotky prohlížíme a taky jestli jsem viděla nějaké pikantnosti. Nic z toho, protože si je samozřejmě prohlížet nesmíme. Na "muže bez tváře" mi řekl, že by si radši obsah filmu prohlédl. Mohl by to být vrah, co si třeba fotil svoje oběti.
"Asi čteš moc detektivek," namítla jsem, ale další den jsem se sama v obchodě docela bála. Šéf mi navíc dost vynadal, že jsem vzala objednávku bez kontaktu. Doufala jsem, že si ten člověk přijde za týden pro balíček a vše se vysvětlí. Nakonec jsem to nevydržela a na jeho vyvolané fotky jsem se tajně podívala.
Ruce se mi klepaly, když jsem si prohlížela podivné záběry výloh, v nichž se odrážel ten muž. Na žádném z odrazů mu však nebylo vidět do obličeje. Buď tam byla prasklina ve skle, pavučina anebo třeba obličej kašpárka ve výloze hračkářství. Pak jsem objevila fotku našeho fotolabu a přejel mi mráz po zádech.
Zákazník zmizel i s tajemnými fotkami
Za sklem jsem byla vidět já, jak si čtu u lampičky. V odrazu silueta toho chlapa v kapuci, vypadalo to dost strašidelně. Bála jsem se chvíle, kdy ten podivín pro fotky přijde. Ale několik dní se nedělo nic. Pak jsem musela jít vyzvednout babičce recept do lékárny, a když jsem se vrátila, jeho fotky byly fuč. "Ten pán si přišel pro obálku?" zeptala jsem se šéfa přiškrceným hlasem.
"Jo, někdo tu byl, akorát jsem telefonoval. Dal mi číslo objednávky, a než jsem vyřídil hovor, zmizel bez zaplacení," rozčiloval se. Na můj dotaz, jak vypadal, pokrčil rameny. Měl prý velké sluneční brýle a klobouk, takže mu nebylo vidět do tváře.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
