Bizarní městečko Venzone: Místní chodili s mumiemi na procházky a jedli u jednoho stolu

Život s mumiemi: V italském městečku Venzone sdíleli živí obydlí s mrtvými
Zdroj: Wikimedia Commons/Sebi1, Public domain
Italské městečko Venzone najdeme pod vrcholky Julských Alp, v provincii Udine. První zmínky o něm se datují do roku 923. Název Venzone však získalo až v roce 1001. Ve 14. století se Venzone prohnal mor. Kvůli nedostatku místa na hřbitově se oběti moru pohřbívaly pod kostelem. Během jeho rekonstrukce v roce 1647 objevili tuto provizorní hrobku dělníci.Místní to brali jako znamení shůry a začali s mumiemi sdílet obyčejný život. Tato tradice se dodržovala až do padesátých let minulého století. Sotva se však mrtví mohli konečně uložit k spánku, postihlo v roce 1976 městečko zemětřesení. Ztráty byly jak na mumiích, tak i na lidských životech.Neobvyklou míru zakonzervování mrtvol měla mít údajně na svědomí houba. O něco později se objevila teorie, že za tím byl vápenec.+ 1 fotka+ 2 fotky

Itálie je známá díky mnoha věcem, ale věděli jste, že mezi ně patří i mumie? V městečku Venzone našli v 17. století archeologové více než čtyřicet zachovalých těl. Právě toto je zarazilo. Díky čemu byla tak dobře zakonzervována? A jakou bizarní péči jim věnovali místní?

Kamil Šivák
Kamil Šivák 19. 01. 2023 11:00

První mumie byla dělníky objevena v roce 1647, a to v hrobce ze čtrnáctého století. Narazili na ni během renovace katedrály. Odborníci odhadují, že tělo bylo do hrobu uloženo v roce 1300. Jelikož se zcela vysušilo, jeho hmotnost činila pouhých 15 kg. Kvůli zakřiveným zádům se mu začalo přezdívat "hrbáč".

Z krypty přímo do kaple

S postupem času byly objeveny další mumie, které vážily v rozmezí 10 až 20 kilogramů. V devatenáctém století je archeologové vyzvedli z krypty a přemístili do kaple. Odtud byly ostatky převezeny na univerzitu v Padově, do vídeňského muzea a do Paříže, kdy byly podrobeny dalšímu zkoumání. Výsledky však nebyly nikdy publikovány.

Během té doby zůstalo v katedrále dvacet jedna mumií. Šest z nich bylo ale kvůli zemětřesení v roce 1976 vážně poškozeno. Zbytek byl vytažený z ruin kostela. Část putovala na nový výzkum, další byly pohřbeny a několik bylo vystaveno pro "potěšení" místních.

Houba, vápenec, nebo něco jiného?

Díky čemu byla vlastně těla ve Venzone tak dobře zachována? Experti přišli nejprve s verzí, že za to může jedinečný druh houby zvané Hypha tombicina (pojmenována byla podle toho, že ji nalezli v hrobce s mumiemi). Měla růst na zdech krypty a dřevěných rakvích. Vědci usoudili, že je zřejmě schopna absorbovat velké množství tekutiny, díky čemuž byla těla vysušená.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Autre Magazine (@autremagazine)

Jiní spekulovali o tom, že k mumifikaci mohl přispět vápenec, jenž tvořil podlahu kobky. Žádná houba prý nikdy neexistovala. Měl to být jen způsob, jak dostat rychlou odpověď na otázku, kterou vlastně nebylo možné zodpovědět dodnes. Buď jsou ve hře oba zmíněné faktory, nebo jde o něco úplně jiného, což ale ukáže až čas a další výzkum.

Veselý život s mumiemi

Je to bizarní a zároveň děsivá tradice. Ve čtrnáctém století se Venzone prohnal mor. Těla mrtvých byla naskládána do sklepa kostela, neboť na místním hřbitově již nebylo místo. Když byla tato provizorní hrobka během rekonstrukce otevřena, začali místní věřit, že jim Bůh posílá jejich předky zpět.

A tak se od té doby stali z mumií vážení členové rodin. Lidé je brávali na čerstvý vzduch, usazovali je ke svým jídelním stolům a někteří s nimi dokonce sdíleli obydlí. Od tohoto zvyku bylo upuštěno až v padesátých letech 20. století.

Zdroje informací:

Historydaily.org: Eerie Photos Captured Way More Than Expected

Ancient-origins.net: What Caused the Natural Mummification of the Mummies of Venzone?

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články