Facebook
Instagram
Jméno Flora McKinnon Drummondová dnes příliš známé není. V minulosti tomu tak ale nebylo – hlavně mezi ženami. Právě tato žena, jejíž úmrtí si svět emancipovaných žen připomíná 17. ledna, se z velké části zasloužila o posun v právech žen. V její době to ale znamenalo velké riziko i pobyt ve vězení.
Flora McKinnon Drummondová byla britská sufražetka. Ženy, které vedla do boje za práva žen, ji ale znaly spíše pod přezdívkou „Generálka” – to proto, že často jezdila v čele protestních pochodů na koni a v oblečení, připomínajícím vojenskou uniformu. Mívala dokonce i důstojnickou čepici a nárameníky. O tom, že se její chování a názory v tehdejší společnosti nesetkávaly s vřelým přijetím, není pochyb. Vždyť si za ně také „vysloužila” celkem devět pobytů ve vězení.
Docela běžné dětství
Jako dítě neměla Flora patrně příliš důvodů odlišovat se od ostatních dívek. Pocházela z rodiny krejčího a její rodina se stěhovala postupně z Manchesteru na ostrov Arran a později do Glasgow, kde se dívka začala připravovat na svoji budoucí kariéru. Měla pracovat na poště, ale po ukončení studia přišel moment, který rozhodl o jejích dalších názorech. Vzhledem k výšce 155 centimetrů jí byla upřena možnost stát se vedoucí pošty – úřad požadoval alespoň o dva centimetry více…
Pocit křivdy
A tak Flora pokračovala ve studiu, učila se těsnopis a psaní na stroji, ale smutek a pocit křivdy v ní zůstal. Po sňatku s Josephem Drummondem se přestěhovali zpět do Manchesteru a Flora se začala aktivně zapojovat do společenského života. Když její manžel přišel o práci, stala se živitelkou rodiny, což se jí dařilo díky pozici manažerky v továrně na psací stroje Oliver.
Za práva žen
V roce 1906 už byla součástí liberální strany a na jedné z předvolebních akcí došlo k zatýkání žen za dotaz položený Winstonu Churchillovi. Tazatelky si jen přály vědět, zda by po svém zvolení politik bojoval za jejich práva. Po jejich propuštění se uskutečnilo slavnostní shromáždění a Flora se k hnutí za práva žen připojila. Brzy přišlo další stěhování – tentokrát do Londýna.
Prvně ve vězení
Londýn se stal tím pravým místem pro Flořiny aktivity. Podařilo se jí například lstí dostat se do sídla předsedy vlády v Downing street 10, jindy si pronajala loď, aby mohla promluvit se členy parlamentu, kteří se sešli na břehu řeky. Sufražetek bylo stále víc, sdružovaly se, pořádaly pochody a protestní akce. V jejich čele se často objevovala Flora Drummondová, která tou dobou už měla za sebou pobyt v Holloway, tehdy největší ženské věznici západní Evropy.
Cela, nebo příměří? Cela!
Její odhodlání bojovat za práva žen neznalo mezí. Nemohla chybět ani na manifestaci na Trafalgarském náměstí v roce 1908, kde byla znovu zatčena a odsouzena spolu s dalšími ke třem měsícům vězení. I když měly možnost vyměnit další pobyt v Holloway za roční příměří, ženy volily cely. Flora byla v té době ale těhotná, a tak byla brzy propuštěna. Ani tato zkušenost ji ale od další činnosti neodradila. Už o rok později organizovala militantní procesí ulicemi Edinburghu, kde za ní pochodovaly desítky tisíc žen, oblečených v pracovních oděvech nebo v historických kostýmech.
Pokroky za cenu zdraví
Snaha tehdejších sufražetek nevyšla naprázdno, a tak mohly v roce 1913 Flora, Annie Kenney a několik dalších žen hovořit s předními politiky Davidem Lloydem Georgem a Edwardem Grayem, kterým si stěžovaly na nízké platy, nemožnost hlasování ve volbách i na další problémy, které je tížily. Velkých pokroků ale ženy prozatím neměly možnost dosáhnout, a to ani přes velké nasazení, další pobyty ve vězení nebo hladovky, které držely. To všechno se ale podepsalo i na Flořině zdraví, a tak se musela v roce 1914 stáhnout z veřejných akcí a dát do pořádku svoje tělo. V roce 1922 se rozvedla s manželem Josephem, za čas se znovu vdala, ale v činnosti pokračovala.
Nešťastný konec života
Přišla válka a Flora se postavila proti fašismu i komunismu. Když byl zabit její druhý manžel, odešla v roce 1944 na ostrov Arran, kde prožila část mládí a kam se ráda vracela. Nebylo jí ale umožněno postavit si tady dům, a tak žila v provizorním přístřešku až do doby, kdy vážně onemocněla a ujali se jí sousedé, kteří ji vzali pod svoji střechu. Flora, bojovnice za ženská práva, tak zemřela v chudobě a bez velkého uznání na mrtvici v roce 1949. Tehdy jí bylo 70 let.
Ocenění se její snaha dočkala v roce 2018, kdy se její jméno objevilo na podstavci sochy umístěné na počest sufražetek na Parliament Square v centru Londýna.
Zdroj:
en.wikipedia
