Grázl hodný svého jména: Jan Jiří Grasel vraždil a loupil tak dlouho, než skočil na léčku

Grázl hodný svého jména: Jan Jiří Grasel vraždil a loupil tak dlouho, než skočil na léčku
Zdroj: Wikimedia Commons, Public domain

Když přijde na svět miminko, většinou si rodiče přejí, aby z něj vyrostl dobrý člověk. Co si ale mohli myslet chudí rodiče Graselovi, když se jim 4. dubna 1790 narodil synek Jan Jiří. Snad také doufali, že bude mít život lepší než oni sami. Bohužel se to nepodařilo a rčení, že dítě „roste pro šibenici” bylo tentokrát pravdivé...

Zdeňka Nezbedová
Zdeňka Nezbedová 04. 04. 2021 08:00

Jan Jiří Grasel to neměl jednoduché. Jeho otec byl pohodný, tedy ras, a ti neměli ve vesnici vůbec dobré jméno, i když je všichni potřebovali. A smůlu měl i malý Jan, protože v jakési klatbě pak byla celá rasova rodina. Navíc rodiče byli opravdu chudí, a tak se často rozhodli pro nějakou tu krádež, za níž si odseděli i několik měsíců ve vězení. Jan pobýval také u příbuzných, ale ani tady si nepolepšil. Bylo to tak říkajíc z bláta do louže. Tetička nebyla o nic zámožnější než rodiče, a tak se i s Janem vydávala za žebrotou. Nedalo se snad ani čekat, že by pozdější roky přinesly mladému Graselovi lepší život...

Cesta Jana Grasela

Netrvalo to dlouho a Jan Jiří Grasel se skutečně dostal do společnosti, které se asi vyhnout nemohl, a sice do bandy lupičů. Patnáctiletý mladík dostal důležitý úkol. Měl hlídat, aby krádež proběhla bez zásahu nevítaných narušitelů. Svou část splnil, ale cítil se nedoceněný. Rozhodl se proto postavit do čela vlastní bandy, kde on bude ten hlavní a ostatní budou jen plnit jeho úkoly. A tak se také stalo. Jan byl úspěšný vůdce a o jeho bandě se brzy šířily neuvěřitelné zprávy. Část z nich byla pravda, část si lidé dotvořili, ale skutečnost byla taková, že se lapkové postupně přestali bát nejen loupit, ale i vraždit. Psal se rok 1806 a lidé na jižní Moravě měli teprve poznat, co znamená strach z Graselových chlapů.

Nebezpečná Morava

Chodit počátkem 19. století po moravských lesích, nebo tudy dokonce převážet zboží, bylo opravdu jen pro silné povahy. Graselovi oddaní pomocníci se stále učili, zdokonalovali a ztráceli jakýkoliv soucit s napadenými. Přibývalo mrtvých a podle statistik se jen v roce 1814 dostali až k počtu sedmdesáti přepadení. To je víc než jedno týdně – píle jim tedy rozhodně nechyběla. Uloupeným zbožím platili svoje dluhy nebo jej utráceli po hospodách. Tou dobou už měli přepadení štěstí, když vůbec vyvázli živí – o zachování zdraví se mluvit nedalo...

Pohár přetekl

Není se čemu divit, že po devíti letech strachu a děsu už pohár trpělivosti přetekl a v roce 1815 byl vyhlášen hon na bandu a hlavně jejího vůdce. Dokonce ten, kdo Grasela přivede živého a schopného výslechu a následného potrestání, se mohl těšit na odměnu ve výši nepředstavitelných čtyř tisíc zlatých – a to už bylo pořádné jmění.

Od počátku k němu měl nejblíž jakýsi David Mayer z Prostějova, který vymyslel opravdu odvážný plán, do něhož zapojil i svoji přítelkyni Penkhartovou. Ani ji už nebavilo strachovat se neustále o život a majetek, a tak souhlasila s myšlenkou nechat se naoko zatknout a uvrhnout do stejné kobky s Graselovou přítelkyní Terezií, která si v té době odpykávala trest. To všechno proběhlo ve spolupráci s policií. Ono také nic jiného už snad ani nezbývalo.

Konec Jana Grasela

Pár dnů spolu ženy sdílely zdánlivě stejně smutný osud, až se Mayerovi „podařilo” proniknout do vězení a svoji dívku osvobodit. Při té příležitosti vzal s sebou i Graselovu přítelkyni, čímž si u něj vysloužil nejen vděčnost, ale i důvěru. A právě ta důvěra později přivedla Jana Jiřího až na šibenici. Mayer totiž ve svém plánu pokračoval, zorganizoval fingovaný útěk přes hranice do Rakouska a po cestě se spojil s majitelem hostince, kde měli všichni přenocovat. Ten mu pak s ostatními hosty pomohl Jana Grasela přemoct. Policie si už mohla slavného zločince v klidu a spoutaného odvézt.

Grázlové žijí dál

Začalo velké vyšetřování, výslechy, další zatýkání a hledání zbytků lupičské bandy. V lednu 1818 bylo jasno – důkazů bylo víc než dost, svědků také, a nakonec ani sám Grasel nezapíral. Jen tři dny po vynesení rozsudku dostal Grasela i jeho nejvěrnější pomocníky do rukou kat. A tak 31. ledna 1818 Jan Jiří Grasel skončil na šibenici.

Jméno zločince ale nezapadlo, jak by si asi tehdejší policisté přáli. Jan Jiří Grasel se stal symbolem pro další generace lupičů, lapků i vrahů, a dokonce dodnes jeho jménem říkáme každému většímu lumpovi – grázl…

Zdroje informací: 

Wikimedia.org: Jan Jiří Grasel

Kriminalistika.eu: Johann Georg Grasel

CSFD.cz: Slavné historky zbojnické: Jan Jakub Grasel

Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou

Návod, jak si elegantně uvázat šálu: Naučte se čtyři nové způsoby, které vás stylově ochrání před zimou

Související články

Další články