Facebook
Instagram
Vypadá jako kámen a po požití má účinky jako LSD nebo halucinogenní houbičky. Je možné, že tento záhadný mexický kaktus umožňuje pohled do budoucnosti?
Amerika je domovem mnoha neznámých rostlin. Některé z nich, třeba brambory, se na našem kontinentu zabydlely dobře. Jiné však stále obestírá záhada. Jako například kaktus peyotl. Má skutečně tak magické vlastnosti, jaké mu přisuzují místní obyvatelé?
Psychedelické vlastnosti
Peyotl roste v horách a pouštích severního Mexika. Najít ho ale můžeme i v Texasu. Zabírá poměrně velkou oblast. Na první pohled vypadá nenápadně. Jeho výhonky rostou mírně nad zemí, v půdě je však ukrytý veliký kořen. Obecně platí, že tento kaktus připomíná kámen. Navíc roste velmi pomalu a má hořkou chuť.
Tento nijak zvlášť okouzlující popis je vyvážen jeho údajnými neobvyklými vlastnostmi. Peyotl obsahuje meskalin, stejně jako řadu dalších alkaloidů, které při požití vyvolávají podobný stav jako u LSD nebo houbiček. Člověk tak může zažít vizuální (intenzivní barvy), sluchové, čichové a hmatové halucinace. Je pociťována také jakási "lehkost", odosobnění a ztráta smyslu pro čas.
Národy předkolumbovské éry si byly dobře vědomy účinků peyotlu. Vědci našli sušené kousky rostlin, které byly shromážděny 4000 let před naším letopočtem. Kaktus znali i Aztékové, kteří ho používali při svých obřadech. Dle některých badatelů aztécký obraz ráje plný zářivých barev, motýlů, kolibříků, papoušků a oslepujícího slunce prý vyplynul z halucinací spojených s peyotlem.
Vize budoucnosti
Dobytí Mexika Španěly způsobilo radikální zvrat v životech domorodých obyvatel. Změnila se samozřejmě i spotřeba peyotlu. Některé rituály, při nichž se kaktus využíval, připomínaly katolickou mši. Aztékové se předtím postili, šeptali modlitby a vykuřovali vonnou pryskyřicí kopálou. To se nelíbilo křeťanským bratřím.
Františkánský mnich Bernardino de Sahagún brblal, že po peyotlu jsou Aztékové jak utržení z řetězu. Mají děsivé nebo legrační vize. V rauši jsou tři dny. Po tu dobu necítí hlad ani žízeň. Jsou také nebývale odvážní.
Zákaz užívání peyotlu
Španělé se rozhodli užívání peyotlu bojkotovat. Museli se ho bát, neboť mu začali přezdívat "ďáblův kořen". Oficiální edikt zakazující jeho konzumaci vyšel v roce 1620. Kacířství se sice trestalo mnohem více, ale když zákon v roce 1729 porušil sedmdesátiletý léčitel Diego Barajas, odsoudili ho k 250 ranám bičem, které nepřežil.
Konzumace peyotlu nebyla ale nikdy zcela vymýcena. Třeba na severu země. V neúrodných pustinách se nikdo do kolonizování moc nepouštěl, a tak se tam peyotl užíval vesele dál. V nedávné minulosti si ho oblíbili hippies, to je už ale jiný příběh...
Dobrý sluha, kterého je ale potřeba kontrolovat
"Z pohledu legislativy není mezi drogami a psychedeliky žádný rozdíl. Věda to ale vidí jinak. Psychedelika nejsou toxická pro lidské tělo, nezpůsobují závislost ani pocity bažení a negarantují člověku příjemný zážitek," uvedl v rozhovoru pro deník.cz Vojtěch Viktorin z psychedelické kliniky Psyon.
Psychedelika dokáží velmi silně měnit vědomí, jejich užití může být příjemné, nebo naopak traumatizující. Nikdo by je tak neměl užívat bez odborného dohledu a po pečlivé přípravě. Pokud je látka užitá na odborné klinice, mělo by být její působení pozitivní. Člověk je v kontrolovaném prostředí a psychicky uvolněný.
A kde nejvíce psychedelika pomáhají? U depresí (tam je zlepšení v řádu hodin), úzkostí, obsedantně-kompulzivních poruch a sociálních fobií. Účinky lze ale také pozorovat u poruch příjmu potravy a posttraumatických stresových syndromů.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Peyotl
Ciekawostkihistoryczne.pl: Korzeń diabła. Historia pejotlu
Deník.cz: Vojtěch Viktorin o psychedelicích: Do čarovného lesa není dobré jít nepřipraven
