Facebook
Instagram
Víte, komu se přezdívalo Karpatský génius nebo Dunaj myšlenek, a přesto se vypracoval mezi nejhorší evropské diktátory? Nicolae Ceaușescu v počátcích své vlády razil liberální a velmi opatrný přístup, jenže pak se „něco porouchalo“.
Nicolae Ceaușescu se narodil 26. ledna 1918 v Rumunsku. Byl to politik, prezident, generální tajemník Komunistické strany Rumunska a také předseda Státní rady. Své zemi vládl desítky let, než jej v roce 1989 po velmi krátkém procesu odsoudili i s manželkou Elenou na trest smrti. Velmi rychlý způsob popravy vyvolal v okolním světě veliké rozpaky.
Obuvnický učeň s revolucionářskými sklony
Budoucí rumunský diktátor si bezstarostného dětství moc dlouho neužil. V jedenácti letech si musel sbalit svých pět švestek a odejít do Bukurešti, kde se začal učit na obuvníka. O tři roky později se v něm probudil duch revolucionáře a připojil se k tehdy ilegální Komunistické straně Rumunska. Následující rok se zúčastnil sjezdu strany a byl zvolen do národního protifašistického výboru. Pletky s policií a vězení na sebe nenechaly dlouho čekat.
Za opakované šíření zakázané propagandy byl v druhé polovině 30. let poslán do vyhnanství a o něco později do koncentračního tábora. Po válce se mu dostalo uznání v podobě hodnosti generála a následovala pomalá cesta k moci – od náměstka ministra zemědělství přes Ústřední výbor až po Politbyro. Po smrti Gheorghe Gheorgiu-Deje, který po válce dostal komunisty k moci, se Ceaușescu stal prvním tajemníkem Rumunské dělnické strany, což z něj fakticky učinilo vládce země.
Z liberála conductorem
V počátcích své vlády bychom mohli Ceaușesca klidně nazvat liberálem, tedy jak jím jen komunista může být. V rámci Sovětského svazu se snažil o politiku, jež by nebyla tolik závislá na Kremlu. Po roztržce v roce 1967 se postavil na stranu Číny a nepřerušil styky s Pekingem. V nemilost u něj neupadl ani Izrael a odmítl se podílet na okupaci Československa. Ale paradoxně právě Čína z něj udělala conductora neboli vůdce.
Když se vrátil z Pekingu domů, vyhlásil kulturní revoluci, a tím v Rumunsku skončilo období uvolnění. V roce 1974 se ujal funkce prezidenta a odstavil všechny pro něj nepohodlné lidi. V jeho blízkosti směla být jenom rodina a bezpečnostní služba Securitate. Začalo se s likvidacemi vesnic, které nahradila města s megalomanskými stavbami. Ty spolu s angažovaným uměním vytvářely Ceaușescův kult osobnosti. V osmdesátých letech však začaly chybět peníze, což diktátora vehnalo zpět do náruče matičky Rusi. Kdysi úrodný kraj se zásobou ropy se proměnil na chudý stát, kde měli obyvatelé úředně určené množství kalorií, které mohli denně spořádat. Vedle toho se tlačilo na demografii a zvýšení počtu obyvatel. Jednou z pověstných posledních kapek však byla absence funkčního topení a odmítání Gorbačovových reforem.
Proces, který udivil celý svět
Ceaușescův konec započaly nepokoje v Temešváru. Lidé protestovali proti vystěhování kněze Tökése, který v nich zažehl jiskru odporu. Shromáždění se poté rozšířila na celou zemi. Proti lidu stála Securitate i armáda, byť ta se později přidala na stranu revolucionářů. Rumunská hlava státu dlouho odmítala připustit vážnost celé situace. Když se v prosinci roku 1989 vrátil Ceaușescu z Íránu, svolal na bukurešťské náměstí „tiskovku“, kde odsoudil veškeré protesty. Svůj projev však nestihl dokončit.
Další den se raději spolu s manželkou a vicepremiérkou Elenou, která po jeho boku stála od konce druhé světové války, vydal na útěk. Záhy však byli dopadeni a obviněni z genocidy, rozvracení státu a podkopávání státní moci. A za to byl jediný trest – 25. prosince 1989 jejich životy ukončila popravčí četa. Tak rychlý proces se však moc nelíbil okolnímu světu a mnoho politiků z toho bylo v rozpacích. Otázkou ale zůstává, jestli by řádný soud něco změnil. Diktátorova budoucnost byla více než jasná.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Nicolae Ceaușescu
Česká televize: Nicolae Ceaușescu
