Facebook
Instagram
Když v roce 1855 navštívila šestnáctiletá newyorská dělnice Cornelia lékaře s prosbou, aby ji zbavil bolestí dolních zubů, určitě netušila, že na ni záhy čeká jedno velké utrpení.
Nyní jim říkáme bezpečnostní, v devatenáctém století však měly daleko zlověstnější název – Luciferovy zápalky. Jejich špičky se totiž kdysi namáčely v bílém fosforu, který je vysoce toxický. Dělnice v továrnách na jejich výrobu za tvrdou práci čekala hrůzná odměna.
Hnijící čelist
Cornelia, která poslední dva roky pracovala v jisté newyorské továrně na zápalky, se rozhodla navštívit lékaře kvůli bolavým zubům na pravé straně dolní čelisti. Nedokázala se ani pořádně najíst. Lékař jí po prohlídce probodl dásně a odstranil jeden zub. A šupem poslal zpět do továrny. Jenomže to vůbec nepomohlo, záhy se k němu vrátila v ještě horším stavu. V čelisti se jí vytvořila díra, ze které vytékal hnis. Zbývalo jediné – pomocí bolestivé a náročné operace odstranit celou spodní část.
Stala se další obětí továrny na zápalky. Během celé směny musely dívky vdechovat výpary z fosforu, do kterého se ponořovaly špičky zápalek. Dělnice si to však nenechaly líbit a začaly protestovat. A nutno říci, že úspěšně. Podařilo se jim totiž zlepšit, jak své vlastní podmínky, tak i podmínky dělnic v jiných továrnách. Fosfor však zůstal i nadále.
Zápalková děvčata
První zaznamenaný případ osteonekrózy čelisti pochází z roku 1838. V roce 1857 začal lékař James Rushmore Wood o tomto onemocnění otevřeně hovořit. U jeho, již nám známé pacientky Cornelie, se nejprve vytvořily abscesy na dásních, pak přišly bolestivé záněty. Kdyby se celá spodní čelist neodstranila, zasáhla by otrava i mozek, což by bylo smrtelné.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Ostatní dívky však dopadly hůře. Dvaadvacetiletá Barbara zemřela tři měsíce po nástupu prvních příznaků. Třináctiletá Annie si po čtyřech letech v továrně všimla, že jí v noci září ruce, taktéž podstoupila operaci. Chirurgickému zákroku se nevyhnula ani Maggie, která však absolvovala až pět operací. Do roku 1909 hlásily Spojené státy víc než 100 případů tohoto onemocnění.
Bílé otroctví
V roce 1888 se dělnic zastala aktivistka Annie Besant, která ve svém článku Bílé otroctví v Londýně popsala děsivou realitu osteonekrózy čelisti. Spolu s tím také poukázala na velmi nízké mzdy a absolutně nevyhovující pracovní prostředí. Ve Spojených státech si továrníci své pochybení uvědomili a začali fosfor pomalu stahovat z výroby. V Anglii o tom ale nechtěli ani slyšet. V podniku Bryant and May dokonce nutili zaměstnankyně podepsat prohlášení, že popírají Besantové tvrzení. Kdo odmítl, dostal okamžitou výpověď.
To vedlo k masivní stávce, která však nedonutila vedení továrny přestat používat fosfor. Vše se změnilo až v roce 1891, kdy zakladatel Armády spásy William Booth otevřel první továrnu, která nepoužívala fosfor. Doufal, že k tomu donutí i konkurenci. A skutečně, ale až v roce 1901, kdy byla vynalezena náhražka bílého fosforu – seskulfid fosforečný. K absolutnímu zákazu fosforu došlo o dlouhých devět let později.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Phossy Jaw
Allthatsinteresting: Inside Phossy Jaw
