Viktor z Aveyronu: Záhadné vlčí dítě skončilo jako nebohý lidský pokusný králík

Viktor z Aveyronu mohl být i dítětem, kterého se zbavila vlastní rodina. Retardovaný potomek by byl jen přítěží
Zdroj: Commons wikimedia, Public Domain

Velmi zvláštní a nešťastný životní příběh připravil osud pro chlapce, jemuž v pozdější době lidé říkali Viktor z Aveyronu. „Vlčí dítě” se narodilo někdy v druhé polovině osmdesátých let osmnáctého století a dodnes jej obestírá řada tajemství a záhad.

Zdeňka Nezbedová
Zdeňka Nezbedová 01. 01. 2021 11:00

V romantickém francouzském městečku Aveyron se na konci sedmnáctého století začaly šířit zprávy o tom, že lidé v okolních lesích viděli „vlčí dítě”. Postava, odpovídající velikostí přibližně dvanáctiletému chlapci, se zjevovala mezi stromy, za kameny nebo u vody, ale nikdy nebylo možné se k tomuto podivnému tvorovi přiblížit. Lidé se přirozeně obávali, netušili, jaké nebezpečí se v záhadném tvorovi skrývá a zda jde stále o jednoho a toho samého chlapce, nebo zda se jich v okolí Aveyronu pohybuje celá smečka, která by mohla znamenat velké problémy. I takové představy místní lidi provázely…

Prvně mezi lidmi

Chyběly pouhé dva roky do přelomového letopočtu 1800, když se chlapce, kterému se brzy začalo říkat Viktor z Aveyronu, podařilo chytit. Nebylo to nic jednoduchého – dítě bylo zvyklé žít v přírodě a absolutně volně, nikdy se mu patrně nedostalo žádné výchovy. Jak se brzy ukázalo, Viktor v té době už ani o žádné omezování rozhodně nestál. Využil své neobyčejně velké síly, kterou by v takovém těle jen málokdo čekal, a osvobodil se ze zajetí, aby mohl dál žít tak, jak byl zvyklý, v přírodě bez zdí a s hvězdami nad hlavou. Společnost byla ale jiného názoru.

Ulovený Viktor

V roce 1800 se podařilo vlčího chlapce znovu najít a doslova ulovit. Nejprve skončil v policejní cele, ale vzápětí bylo jasné, že takhle to určitě nepůjde. V cele nebyla bytost s lidským chováním, ale tvor svými návyky více podobný zvířatům. Policie se o něj starat ani nemohla a určitě ani nechtěla. Proto byl dán do péče nedalekého sirotčince. Jenomže ani tady chlapec dlouho žít nemohl. Pečovatelky měly na starosti i jiné děti a péče o takto zanedbaného mladíka nemohla zabrat všechen jejich čas. Viktor se snažil neustále utíkat, byl agresivní, neznal základní pravidla hygieny, neuměl se najíst jako ostatní. Jídlo na podlaze a výkaly kdekoliv v místnosti nemohly ošetřovatelky tolerovat a běžné výchovné metody na zanedbaného chlapce neplatily.

Nepomohla ani věda

Chlapec měl ale přece jen trochu štěstí. O jeho případ se začala zajímat i věda, konkrétně přírodovědec Pierre Joseph Bonnaterre, který se rozhodl jej vychovávat z vědeckých účelů. Chtěl se přesvědčit, zda je možné přivést takové dítě do společnosti. Velké úspěchy ale neslavil se svým přístupem ani on, i když jistých drobných pokroků se mu dosáhnout podařilo. Viktor už například nemusel chodit nahý, nechal se obléknout a v oblečení také nějakou dobu vydržel. O moc víc se ale od dítěte, které bylo kromě zanedbání pravděpodobně také silně retardované, čekat nedalo.

„Výlet“ do Paříže a konec pokusů

Pokusy o východu vlčího chlapce pak opakovali i vědci přímo v centru Francie. Ani pařížské metody ale nepomohly, zájem médií i vědeckých kruhů postupně opadal a chlapec se ztratil veřejnosti z dohledu. Podle dochovaných zpráv žil dál už jen se státem najatou vychovatelkou a o jeho dalších dnech záznamy chybí. Pravděpodobně se nedožil příliš vysokého věku, jisté zprávy o jeho smrti pocházejí z roku 1828, kdy mu tedy mohlo být kolem čtyřiceti let. Až do své smrti se pravděpodobně nebyl schopen se svým okolím domluvit a chápal jen několik málo výrazů. Nikde ale nejsou zmínky o jakékoliv jeho agresivitě vůči okolí. Pokud by se tak projevoval, jistě by se taková informace v historických pramenech objevila. 

Konec pokusů a život v ústranní

Viktorův život nebyl žádnou pohádkou a dodnes se můžeme jen dohadovat, zda by pro něj bývalo nebylo lepší, kdyby ho lidé nechali žít podle jeho představ. Jedno je ale jisté – pokus o jakoukoliv změnu v jeho chování byl prakticky předem odsouzen k neúspěchu. Stále ale zbývá několik záhad. Nikdy se nepodařilo zjistit, jak dlouho chlapec před jeho chycením žil v lesích, jak se vlastně živil a pak to nejdůležitější – kde byla jeho rodina a proč zůstal sám. Spekulovalo se jak o rodinné tragédii, které nebyly v té době tak ojedinělé, tak i o možnosti, že se rodina duševně nemocného dítěte jednoduše zbavila. Každopádně se ani přes velkou snahu úřadů nepodařilo najít nikoho, kdo by se k chlapci hlásil nebo mohl alespoň doložit jeho původ.

Zdroje informací:

Wikipedia.org:Victor of Aveyron

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články